Má zářijová zklamání...

Znáte ten pocit, když máte ohledně něčeho velký očekávání a pak se nenaplní? Nebo když se rozhodnete dát něčemu "ještě jednu" šanci, jen aby vás to nakonec jen zase zklamalo? Nebo když třeba ani nic neočekáváte, ale najednou zjistíte, že držíte v ruce něco, co snad ani nikdy nemělo spatřit světlo světa? I tenhle měsíc se našlo pár knih, který mě nějakým způsobem zklamaly nebo zděsily.

Dokonce i to, co očekáváme, může být strašlivým šokem,

pokud jsme se drželi špetky naděje.

Historie Duny: Služebnický džihád

Mé zářijové objevy, na které se těším...

Nikdy jsem na goodreads neměla moc užitku pro poličku to-read. Když se mi něco líbilo natolik, že jsem si to chtěla přečíst, tak jsem si to prostě přečetla. Na co to odkládat? Ale od tý doby, co tam zavedli doporučování na základě toho, co jsme přečetli v jednotlivých žánrech, začala moje polička praskat ve švech. Stále tam jen přidávám a přidávám... A protože to je s mou pamětí hodně špatný, po čase zapomínám, proč jsem si tu danou knihu chtěla přečíst, co mě k tomu vedlo. A kvůli tomu čtení daných knih jen odkládám a přidávám další a další... Nedávno jsem tak přesáhla pro mě magickou hranici sto knih, kterou jsem se zařekla, že nikdy nepřekročím. Pokusím se teda pravidelně vybírat pár knih a vysvětlit, proč jsem si je přidala. Snad mi to pomůže, aby se můj seznam zase dostal do přijatelných rozměrů.

Mí zářijoví hrdinové...

Zjišťuju, že neustále básním o knihách, básním o příbězích, zajímavých zápletkách a originalitě, básním o zajímavým stylu psaní. Neustále nadávám na knihy, nadávám na příběhy, nudný zápletky a klišé, nadávám na otřesný styly psaní... Ale co samotní hrdinové těchhle příběhů?

Kolikrát, když se řekne název knihy, nevzpomenu si na příběh nebo jazyk, ale na některou z postav, ať už hlavní nebo vedlejší. Některý z knih nebo sérií čtu jen kvůli daným postavám. Navíc u spousty knih, kdyby ten či ona nebyli jím nebo jí, tak bysme dostali naprosto odlišnej příběh. Harry Potter by bez Hermiony nebyl Harrym Potterem (nehledě na to, že by příběh asi skončil předčasně Harryho smrtí) nebo kdyby Frodo neměl Sama, výsledek by byl katastrofální.

A přesto na tyhle hrdiny při svých básněních a nadávkách tak nějak zapomínám. Někteří by si zasloužili zvěčnit v takový mý soukromý dvoraně slávy. Jsem ale poměrně kritická. Jen tak někdo mě neohromí a přestože mívám většinu postav víceméně ráda, nemiluju je. Tohle privilegium si zasloužila jen hrstka.

Hot Boys - M.T. Majar

Moje hodnocení: 2/5

Tak jsem si zase jednou hrála na stalkera a potají jsem šmírovala cizí blogy, abych se trochu navnadila, co si přečíst. Viděla jsem spoustu obálek s krásnýma nebo tajemnýma nebo kick-ass ženskýma a už jsem to chtěla vzdát, když jsem uviděla tohle. Moje první reakce byla Omg, tady někdo čte MM! Při bližším pohledu jsem zjistila, že se o žádný MM nejedná, ale i tak se už háček zasekl a nepustil. Navíc, když jsem zjistila, že to stojí necelých padesát korun, tak nebylo co řešit a kniha byla moje. Teprve pak jsem s hrůzou zjistila, že je v češtině. Od český autorky (to jméno je zavádějící!). Uh... po několika letech jsem se teda pustila do knihy v rodným jazyce.

Lord of the White Hell - Ginn Hale

Moje hodnocení: 3.5/5

Tak jsem neodolala, zvědavost mě přemohla a vrhla jsem se na další knihu od Ginn Hale v nadějích, že když jí dám šanci se pořádně rozepsat, že mě snad ohromí a já si její dílo konečně zamiluju. Lord of the White Hell má ve dvou knihách dohromady přes sedm set stran, takže šanci jsem jí rozhodně dala. Jenže bohužel autorka udělala jen to - rozepsala se. Znáte to rčení, že někdy méně je více? Přesně to by se dalo říct o tomhle příběhu.

Wicked Gentlemen - Ginn Hale

Moje hodnocení: 3.5/5

Tuhle knihu jsem měla v hledáčku ještě před tím, než jsem četla Irregulars nebo Hell Cops. Ale byla to poměrně dlouhá kniha od pro mě tehdy ještě neznámý autorky, abych se do ní jen tak po hlavě pustila, a tak jsem radši dala přednost jejím kratším příběhům. Po tom, co jsem je četla, a vím, jak Ginn Hale píše, se mi do tohohle chtělo ještě míň. Jenže můj to-read list narůstá a narůstá, a tak místo toho, abych se rozhlížela po nových knihách, musím udělat něco s těma stávajícíma.

Kdysi dávno se démoni nechali přesvědčit sliby o spasení a opustili peklo a vystoupili na zem, aby se stali lidmi. Bohužel to ale byla lež a jejich potomci jsou teď za pomoci svaté inkvizice uvěznění v hlavním městě a krutě stíhaní za jakýkoliv přestupek. S takovouhle premisou se setkáváme ve Wicked Gentlemen. Kupodivu jsem až při čtení zjistila, že jsou to knihy dvě, i když o stejných charakterech.

After Ben - Con Riley (Seattle Stories #1)

Moje hodnocení: 4/5

Tohle je poměrně nová kniha, vyšla teprve letos v červenci. Ale má neskutečný hodnocení a jedna moje známá z ní byla nadšená. Podle popisu jsem se tak trochu bála, že to bude smutný, melodramatický, depresivní. Neustále jsem to odkládala, až budu mít náladu na něco tak těžkýho. Ale vůbec jsem nemusela. I když smrt milovanýho člověka není nic zábavnýho nebo směšnýho, po většinu čtení jsem se usmívala jak blázen. Ne smála, tohle není komedie, ale usmívala. Zahřálo mě to u srdce.

Crooked Letter, Crooked Letter - Tom Franklin

Moje hodnocení: 3/5

Na tuhle knížku jsem narazila, když jsem brouzdala goodreads ve snaze najít nějaký nový tipy mimo MM, na něco, po čem bych sama nesáhla. Jeden týpek, co měl poměrně dost načteno a měl i širokej záběr - od klasiky, přes scifi a fantasy až po moderní autory - tuhle knížku vychvaloval až do nebe, tak jsem si ji s velkým očekáváním zařadila do svýho to-read listu.

One Small Thing - Piper Vaughn & M.J. O'Shea

Moje hodnocení: 2.5/5

Hrozně jsem se těšila, až si tuhle knihu přečtu. Nejsem si jistá proč, možná proto, že jsem za sebou už měla pár přečtených knih, kde vystupovaly děti, a vždycky byly poměrně zábavný. Nehledě na to, že se mi líbil obsah. Měla jsem z něj dojem, že to bude... komedie... skvělý. Jsem teď tak hrozně zklamaná a vyloženě naštvaná :/

Shane and Trey - Anyta Sunday (Enemies to Lovers #1)

Moje hodnocení: 3/5

Měla jsem asi dvě hodiny před spaním, tak jsem si říkala, že bych si mohla přečíst něco kratičkýho. Sáhla jsem po týhle knížce, protože jsem, nevím proč, věřila, že to bude mít maximálně nějakých padesát stran. Když byly asi dvě ráno a já stále nebyla ani v půlce, došel mi můj omyl. Hrozná nevýhoda e-knih.

Shane and Trey je součástí autorčiny volně na sebe navazující trilogie s názvem Enemies to Lovers. A díky tomu už vím, proč jsem si to kdysi pořídila. Miluju totiž, když se z dvou nepřátel nebo rivalů stanou milenci. Většinou to totiž doprovází hodně napětí a potlačovaných emocí. Jak byste se asi cítili, kdybyste zjistili, že vás přitahuje někdo, koho nenávidíte? Zakopete válečnou sekeru, zapomenete na věškerý křivdy a vrhnete se do toho po hlavě? Snažíte se to ignorovat? Ať už se postavy rozhodnou jakkoliv, většinou je u toho spousta frustrace a to já prostě žeru.

Wolfman series - Brannan Black

Moje hodnocení: 4/5

#1 - Apocalypse

#2 - Revelations

#3 - Judgement

#4 - Salvation

#5 - Genesis

Nikdy jsem od Brannan Black nic nečetla. Až jednou jsem si stáhla balík knih a při jejich třídění jsem narazila na její knihu Paradise. Zaujalo mě její vysoký hodnocení, ale odpudilo mě, že je o shapeshifterech (omg, jak je to vlastně v češtině? metamorfóza? měniči? lidský zvířátka?). Mám k nim tak nějak odpor, protože u nich bejvá velkej důraz na hierarchii - alfa samec a všechen ten shit okolo. A já nenávidím nerovnováhu ve vztazích. Ale protože to bylo krátký (hrubě pod sto stran), tak jsem se do toho pustila. A můj názor? Šílenství, naprostý a totální šílenství. Málem jsem brečela smíchy a přitom ty situace vlastně ani nebyly vtipný. Oh bože, na tuhle autorku si musím dát pozor, má styl psaní jak dělanej pro mě. I příběhově to bylo celkem zajímavý, pokud se u knih tohohle rozsahu dá mluvit o nějakým příběhu. A protože jsem chtěla víc, pustila jsem se do týhle série, která je něco jako alternativní verze Paradise.

The Disillusionists trilogy - Carolyn Crane

#1 - Mind Games
 
Moje hodnocení: 4/5

Nedávno jsem si postěžovala kamarádce, že je se mnou asi něco v nepořádku, ale že prostě nedokážu číst fantasy knihu, kde je hlavní hrdinkou žena. Že mi to přijde směšný, trapný, prostě divný. Netušila jsem, čím to je. Pak mi ale kamarádka doporučila, ať zkusím Mind Games, a po přečtení můžu říct, že to není mnou, ale knihama, který jsem si do tý doby vybírala. Dokonalý ženy mě nudí, nezajímají mě hrdinky, který vám dokážou jedním pohybem vykopnout mozek z hlavy, nezajímají mě hrdinky, který jsou nádherný sex bomby a všichni chlapi jim padají k nohám. Nezajímají mě hrdinky, který mají vždycky pravdu. Proto mě tahle kniha tak nadchla. Protože Justine Jones není ani jedno.