Everybody Sees the Ants - A.S. King

Moje hodnocení: 4.25/5

O šikaně a odvaze čelit životu a vlastním démonům, ať už jsou jakýkoliv. Zvláštní, povznášející a magický.

Od Kingový jsem už četla Please Ignore Vera Dietz a i když tam bylo několik opravdu až skoro dechberoucích částí, jako celek mě to moc nepřesvědčilo, protože to na mě bylo moc divný, moc jiný. Jsem proto hrozně ráda, že jsem se nenechala odradit a dala šanci její další knize Everybody Sees the Ants. I když i tahle kniha je divná a jiná a moje první pocity hraničily až se zklamáním a rozmrzelostí, co to zase proboha čtu, moje vytrvalost se vyplatila, protože i skoro měsíc po dočtení mě nutí přemejšlet.

Má říjnová zklamání...

Už je to hooodně dlouho, co jsem naposledy psala podobnej článek. V duchu jsem se už radovala, že narážím na samý dobrý knihy. Nečekala jsem, že budu rozebírat svoje zklamání jen měsíc po svým předsevzetí, že se na knihách budu snažit najít co nejvíc pozitivního a budu je míň buzerovat. Nebo že jich bude tolik. Je sice pravda, že jsem na nich dokázala najít i klady a důvody, proč by se někomu daný knihy mohly líbit, ale nezměnilo to nic na faktu, že jsem se při jejich čtení často nehorázně nudila.

Týden s Williamem Shakespearem #7

~ Závěr ~

 

Lhala bych, kdybych tvrdila, že se Shakespeare čte lehce. Přece jen psal divadelní hry a ještě k tomu ve verších. Jeho postavy mají tendence pronášet sáhodlouhý monology, který jsou dost květnatý a často plný narážek na věci, který mi občas unikají. Navíc jeho příběhy bejvají poměrně přímočarý a jednoduchý. Nebyla jsem si proto ze začátku jistá, co lidi k Shakespearovým hrám tak neustále táhne. Až když jsem nad nima začala víc přemejšlet, objevila jsem hned několik věcí.

Týden s Williamem Shakespearem #6

~ A Midsummer Night's Dream ~

Love looks not with the eyes, but with the mind,
And therefore is winged Cupid painted blind.

Sen noci svatojánské je jedna z nejznámějších Shakespearových komedií a není (snad) nikdo, kdo by ji aspoň zběžně neznal. Oproti předchozím zmíněným hrám se ale nezaměřuje na konkrétní osobu, ale na různý podoby lásky.

Týden s Williamem Shakespearem #5

~ Coriolanus ~

Would you have me
False to my nature? Rather say I play
The man I am.

Coriolanus je římskej voják, kterej v boji nemá konkurenci a v dobách války je římským lidem oslavovanej jako hrdina. Zároveň má ale poměrně radikální názory, se kterýma se netají. Jejich podstatou je myšlenka, že pokud nebojujeme za vlastní zemi, nemůžeme očekávat, že od ní dostaneme něco zadarmo na oplátku. Prostej římskej lid je proto pro Coriolana odpad. Nazývá je stádem, zbabělcema a krysama, jsou to podle něj otroci a verbež, která by se měla pobít a ne odměňovat jídlem za to jejich nicnedělání. A tohle všechno jim hrdě říká přímo do očí. Není proto divu, že jejich první myšlenka je zabít ho jako nepřítele lidu číslo jedna. A ne, tohle není spoiler.

Týden s Williamem Shakespearem #4

~ Henry V ~

We few. We happy few
We band of brothers, for he today
That sheds his blood with me
Shall be my brother.

Henry V. byl z větší části vylíčenej už v předchozích dvou hrách, kde se z prince, na kterýho si prstem ukazovalo celý královstí, vypracoval až na krále. Jeho nejbližší okolí sice s obavama sledovalo, jestli se dokáže oprostit od svý zkažený minulosti, ale nakonec všechny překvapil. V týhle hře se děj točí hlavně okolo jeho tažení proti Francii, která Henryho kvůli jeho mládí a předchozí pověsti zcela podcenila, a vrcholí šokující bitvou u Agincourtu. Kdybych měla hru jednoduše shrnout, řekla bych, že je to nadčasová studie vůdcovství.

Týden s Williamem Shakespearem #3

~ Henry IV ~

Uneasy lies the head that wears a crown.

Nastiňme trochu situaci. Británie na počátku 15. století je extrémně pobožná (brzo se na scéně objeví Johanka z Arku) a věří se, že králové sedí na trůně z boží vůle. A i jen zpochybňovat jeho rozhodnutí je považovaný za hřích. Proto způsob, jakým Henry IV. připravil Richarda II. o korunu, je naprosto nepředstavitelnej a vrhá na celý království a jeho vládu stín. I když je očividně zodpovědnějším králem než jeho rozmarnej předchůdce, někteří ze šlechticů, kteří mu pomohli na trůn, jsou s jeho vládou nespokojení a vede to až k civilním válkám.

Týden s Williamem Shakespearem #2

~ Richard II ~

Let us sit upon a ground
And tell sad stories of the death of kings;
How some have been deposed, some slain in war,
Some haunted by the ghosts they have deposed,
Some poisoned by their wives: some sleeping killed,
All murdered.

Musím se přiznat, že můj první dojem z Richarda nebyl zrovna plnej pochopení. Ale je třeba si uvědomit některý historický souvislosti, který Shakespeare očividně očekává, že už dávno víme, a vůbec se o nich nezmiňuje. Richard usedl na trůn po smrti svýho otce už v deseti letech a už od mala se k němu všichni chovali jinak - je přece král a není jako ostatní, může si dělat, co chce. Musel se přetahovat o moc se svým strýcem, kterej dokonce nechal povraždit jeho kamarády. A tak není divu, že z něho nevyrostl zrovna soucitnej král a jeho vnímání okolního světa nebylo moc založený na realitě. Při čtení hry bysme tohle měli mít na paměti. Děj je primitivní, zajímavá je psychologie.

Týden s Williamem Shakespearem #1

~ Úvod ~

Myslím, že není třeba nějak rozebírat, kdo to William Shakespeare je. Většina z nás se s ním setkala už na střední v rámci povinný četby. Jsem ale asi jedna z mála, která ho tehdy četla dobrovolně. Některý jeho tragédie mi sice přišly trochu nepochopitelný (Romeo, dívám se na tebe), ale v jeho komediích jsem se naprosto vyžívala a přečetla jsem si všechny, který byly tehdy v naší malý knihovně dostupný. Zato jeho historickým hrám jsem se velkým obloukem vyhejbala. Dějepis a já totiž nejsme kamarádi (dodnes mívám noční můry o tom, že mě z něho na střední zkouší a já samozřejmě netuším, která bije).

Narazila jsem ale na britskou televizní minisérii The Hollow Crown věnovanou Shakespearovým historickým hrám Richard II, Henry IV (obě části) a Henry V, která získala řadu nominací a ocenění. A jelikož tam postavy mluví v původních shakespearovských verších, viděla jsem to jako příležitost konečně si přečíst jeho historický hry a zjistit, co na tom lidi už několik staletí tak fascinuje.

Mé zářijové objevy, na které se těším...

Září pro mě bylo šokujícím měsícem. První šok přišel s koncem prázdnin - zrovna když jsem si na ně začala zvykat! Další šok pro mě byl, když jsem zjistila, že mám novou spolubydlící. V tu chvíli jsem málem dostala infarkt a zhruba tejden jsem to těžce rozdejchávala (myslím, že jsem měla mírnej panickej záchvat). Další šok přišel v okamžiku, kdy mi můj mobil, co je ještě stále v záruce, vyklouzl z ruky a padl na dlažbu. Najednou mi došlo, jak jsem na něm závislá. A momentálně nejnovější šok přišel právě teď, kdy jsem zjistila, že jsem zapomněla na online kurz, co jsem dělala, a prošvihla termín odeslání odpovědí... tadá, můj certifikáte z Berkeley.

Ale dost už o mým mikrokosmu a zpátky ke knihám. Jelikož jsem za poslední měsíc shlídla víc filmů než snad za posledních deset let, nebylo moc prostoru na rozšiřování mých obzorů a pátrání po nových zajímavých neotřelých knihách, který by mě nadchly. Přesto jsem během jednoho dne ukořistila hned tři knihy. Sice mají podle popisu mírně depresivní témata, ale hej! Aspoň ladí s mým uplynulým měsícem.

Láska na druhý pohled?

Poslední dobou začínám přehodnocovat svoje názory na knihy, který jsem přečetla. Když pominu fakt, že se moje názory mění s časem - o to, nad čím jsem jásala rok dva zpátky, bych teď možná ani nezavadila pohledem - tak začínám zjišťovat, že by možná mohl bejt i jinej důvod proč poupravit svoje hodnocení.

Fangirl - Rainbow Rowell

Moje hodnocení: 4/5

Tak trochu dvě knihy v jedný. O holce, která radši dává přednost vysněnýmu světu před tím skutečným, a o tom, jaký by to asi bylo, kdyby Harry Potter musel bydlet s Malfoyem.

Tohle pro mě byla naprosto nečekaná a impulzivní koupě. Čekala jsem na šalinu a jelikož večer jezdí jen sporadicky a zastávka sousedí s několikapatrovým Dobrovskýho knihkupectvím, vlezla jsem dovnitř. Miluju knihkupectví, ale zároveň se jich děsím a snažím se jim vyhejbat, protože tam často nechtěně nechám spoustu peněz. Proto jsem v podstatě sama sebe překvapila. Byla jsem jako v transu. Vzpomněla jsem si ale, že jsem se před nedávnem bavila s kamarádem, kterej mi prozradil, že tam mají docela dost velkou sekci věnovanou anglicky psaným knihám. A když jsem tam zabrouzdala, Fangirl mě úplně praštila do očí. Tak jsem ji ze zvědavosti otevřela a pokud by mě nepřesvědčila veselá obálka s "komiksem" uvnitř, anotace, prvních pár vět nebo fakt, že jsem už od autorky četla Attachments a líbilo se mi to, tak věnování to rozhodlo: For Jennifer, who always had an extra lightsaber. Tomu snad žádnej nerd nemůže odolat.

Mé letní objevy, aneb volno mi nesvědčí

Léto je sice ještě v plným proudu (ha!), ale prázdniny, který si s létem automaticky spojuju, se nezadržitelně řítí ke konci. Měla jsem skoro tři měsíce volna, kdy mě nikdo nekontroloval, jestli jsem udělala tohle nebo támhle to (samozřejmě jsem neudělala nic a posledních pár tejdnů si jen piluju výmluvy proč), a měla jsem tolik plánů. Většinou se pohybovaly v neurčitých představách, jako že nebudu dělat nic (mise splněna!), že se budu jen válet a spát až do oběda (pche, tohle už zvládám na jedničku) a jak si přečtu všechny knihy, na který jsem neměla čas. Eh, v tomhle bodě se nějak vyskytla chybička, protože jsem místo toho stihla shlídnout sedm sezón seriálu Doctor Who a aby mu to nebylo líto, tak i čtyři sezóny jeho spin-offu Torchwood (ti Briti jsou divní... ale s chutí bych se pustila do dalších). Pak jsem nějak plynule přešla na obě sezóny Orange is the New Black (nečekaně vtipný!) a momentálně jsem v půlce čtvrtý sezóny Teen Wolf (kupodivu to není tak strašný, jak to zní). A aby toho nebylo málo, tak jsem si tenhle tejden udělala marvelovskej maraton a shlídla všechny jeho filmy pěkně popořádku (na co jsem čekala tak dlouho?). Nehorázně se těším na novej semestr, protože úplně cítím, jak mi to v tý hlavě šrotuje na co bych se tak koukla dál (zachraňte mě někdo!), ale zároveň se ho děsím, protože moje výmluvy ještě nezní dostatečně přesvědčivě. Oh, a "objevila" jsem Pinterest! To je dalších pár zabitých dní.

Strašně ráda bych teď ze sebe vychrlila záplavu knižních objevů, na který se strašně těším, ale procházím momentálně čtenářskou krizí, kdy kdykoliv sáhnu po kindlu, že si něco přečtu, tak mě přepadne naprostá nechuť a místo toho si pustím další vtipný interview s Avengers a dělám zamilovaný oči na herce nebo si začnu malovat a den je zase v háji a z kindlu se stal lapač prachu. Naštěstí mě ale stále baví procházet si články ostatních a chodit na GR, takže se přece jen něco nachomýtlo.

Please Ignore Vera Dietz - A.S. King

Moje hodnocení: 3/5

Poměrně kvalitní YA příběh o přátelství, lásce, dospívání a snaze odpustit. A možná i snaze překročit svůj vlastní stín. Na můj vkus to ale bylo moc americký.

Vera Dietz mi na seznamu ležela skoro dva roky. Mezitím hodnocení klesaly a taky jsem došla ke zjištění, že s holkou, která tuhle knihu vychvalovala a přiměla mě tak si ji přečíst, máme naprosto odlišnej vkus. Ale dva roky jsou dva roky a nuda je nuda. Takže jsem si řekla do háje s tím a pustila jsem se konečně do čtení. A no... objektivně musím přiznat, že je to asi jedna z těch kvalitnějších YA knih. Ale osobně mě nechala chladnou.

Stories of Your Life and Others - Ted Chiang

Moje hodnocení: obsah 5/5, čtivost 2.5/5

Extrémně originální sbírka mírně sci-fi povídek se silným filozofickým, etickým a/nebo náboženským podtónem. Ale poněkud neosobní styl psaní a spousta matematiky, fyziky a/nebo biologie z toho dělá poměrně hutný sousto, který není pro každýho.

Už je to skoro rok, co jsem poprvý slyšela o týhle sbírce povídek a rozhodla se ji přečíst. A dokonce jsem ji i okamžitě číst začala. S přestávkama. Co se vám tu snažím naznačit, je, že tohle rozhodně není oddychový čtení. Jelikož se jedná o sbírku vzájemně nesouvisejících povídek, nic vám nebrání dát si mezi nima pauzu. Třeba i na několik měsíců, jako se stalo v mým případě. Člověk jim musí dát šanci a nad každou z nich skutečně přemýšlet.

Stále žiju, aneb resty za březen/duben (1)

Jsem obrovskej lenoch, kterej neustále zápasí s nedostatkem času a sklony k prokrastinaci. A jelikož jsem se přistihla, že už mám pořádnej skluz, kterej bych jen stěží doháněla, rozhodla jsem se všechny resty shrnout do jednoho článku (můj vnitřní puntičkář by mi je totiž nedovolil jen tak přeskočit). A stejně tam není žádnej klenot, kterej by mi to neodpustil. I když blogger mě opět nemá rád, takže to budu muset rozdělit na dvě části (říkala jsem, že mám pořádnej skluz).

Mé březnové objevy, na které se těším...

Nepředpokládám, že bych během dneška objevila ještě něco zajímavýho, a nechce se mi to nechávat na apríla. Protože tohle je vážná věc ;)

Tenhle měsíc jsem objevila hned několik nových knih, který mě natolik zaujaly, že jsem se musela přemáhat, abych je nezačala číst ještě před zveřejněním článku - protože psát o objevech, který jsem si už přečetla, není až taková zábava. Ráda si porovnávám svoje "před" a "po". I tak jsem u pár z nich neodolala, takže kupička mých zveřejněných březnových objevů je o něco štíhlejší, než co odpovídá skutečnosti.

Malá statistika pro historický účely - únor jsem zakončila s 98 knihama na seznamu, březen jich za sebou zanechal na odškrtnutí "jen" 97.

Stále ne ně myslím, podruhé...

Má nedávná čtenářská krize mě přiměla zapátrat v paměti, kdy jsem naposledy četla něco, co mě doopravdy chytlo. Něco, co by se mnou zůstalo natrvalo. Shodou okolností se moje první vypíchnutí knih, který mě oslovily natolik, že jsem na ně myslela i několik měsíců po jejich dočtení, konalo už před víc jak rokem. Mezitím jsem přečetla pár desítek knih a některý z nich si podle mě zaslouží větší pozornost, než jsem jim věnovala. Takže tady to je - nezapomenutelný knihy za loňskej rok.

Mišmaš knih, které si nezasloužily vlastní článek...

Protože jsem líná, ale zároveň natolik puntičkář, abych vynechala nějakou knihu, co jsem přečetla, rozhodla jsem se poslední hrstku knih nacpat do jednoho článku. Většina z nich byla ok, ale nemám k nim moc co říct, abych každou rozepisovala zvlášť. Navíc jsem většinu přečetla v rozmezí jednoho týdne, takže se za tím skrývá příběh (hah). I když jen ve stylu přečetla jsem si to, abych zahnala pachuť z předchozí knihy nebo tohohle chci víc. Rovnou malý upozornění - všechny jsou MM. Byl to... zvláštní týden.

Attachments - Rainbow Rowell

Moje hodnocení: 3.5/5

Mírně romantická skoro komedie o tom, že dospívání není záležitost jen náctiletých.

Rovnou přeskočím svoje tradiční tirády o tom, kde jsem k týhle knize přišla, a proč jsem se ji rozhodla přečíst, případně co jsem od ní očekávala. Mám totiž jen vágní vzpomínky a musela bych si něco vycucat z prstu. Přejdu teda rovnou k tomu, co byste od týhle knihy mohli očekávat vy a proč jí dát šanci.

Táhne vám na třicítku a stále nevíte, co od života chcete nebo jak toho dosáhnout? Vítejte do klubu hlavních hrdinů našeho příběhu. Určitě si spolu budete rozumět. Máte chuť na něco vtipnýho, možná i lehkýho, co v sobě ale zároveň nese nějakou hloubku, případně trochu tý romantiky, která ale není středobodem vesmíru? Případně četli jste nebo aspoň slyšeli o knihách Fangirl nebo Eleanor & Park a zajímá vás, co dalšího jejich autorka napsala? Pak Attachments je tu právě pro vás.

Still Alice - Lisa Genova

Moje hodnocení: 4/5

Tvoří to, kým jsme, naše zkušenosti a vzpomínky? A pokud zapomeneme na to, kým jsme byli, můžeme říct, že jsme to stále my? Dá se vůbec žít jen přítomností?

Už před časem mě kniha Still Alice dost zaujala, když jsem si přečetla Martininu recenzi (díky za to, jinak by se mi tahle kniha do ruky nikdy nedostala). Možná to tak z obsahu mýho blogu nevypadá, ale mám ráda i normální příběhy - žádný romance, žádný nadpřirozeno, žádný epický souboje dobra proti zlu, dystopie nebo třeba i kriminálky. Zkrátka normální všední příběhy o obyčejných lidech, kteří by klidně mohli bejt mí sousedi. Still Alice je reálnej příběh, kterej by se mohl stát komukoliv z nás. Je o reálných lidech a jejich osudech. O hodně reálný nemoci, která je bohužel dodnes nevyléčitelná. Nemoci, která neničí jen naše tělo, ale to, co nás dělá náma. Ničí naše vzpomínky.

Mé únorové objevy, na které se těším...

Trvalo mi dlouho, předlouho, než jsem se dostala k sepsání tohohle ne/pravidelnýho článku. Částečně za to může to, že od vánoc mi moje hektický dny splývají v jednu velkou šmouhu a neměla jsem tak moc chuť nebo energii zkoumat, co novýho si nemám čas přečíst. A částečně taky to, že když už jsem něco objevila, tak jsem si to prostě přečetla a povinnosti vem čert. Zkrátka vedu zdravej a zodpovědnej životní styl ;)

Od posledního oficiálního objevu, kterej se konal někdy v listopadu, jsem stihla zredukovat svůj to-read list na nějakých 98 knih (oproti posledním 103 kusům). Některý jsem přidala, některý ubrala, některý přečtený knihy tam ani nezařadila... Každopádně jsem ráda, že se (snad) konečně dostávám do situace, kdy se zase můžu bezelstně těšit, až si přečtu svý nový objevy.

Grimnoir Chronicles - Larry Correia

Moje hodnocení série jako celku: 3.5/5

X-men ve třicátých letech. Stejně nadpřirozený, stejně akční, ale víc promyšlený a steampunkový.

#1 - Hard Magic - 4/5
#2 - Spellbound - 3.5/5
#3 - Warbound - 3.5/5

Přenesme se o pár století v historii zpět a představme si, že někteří lidé v sobě začali objevovat napřirozený schopnosti. Od těch tradičních jako telekineze nebo telepatie, přes teleportaci, ovládání počasí, až po ty míň častý, jako je třeba genialita (Einstein!) nebo oživování mrtvých. Možná si říkáte, že to není nic novýho pod sluncem, že to už tu všechno bylo. To je sice pravda, ale kouzlo týhle série spočívá v tom, že se tohle všechno stalo už dávno a bavíme se teď o úplně jiným vývoji historie, o alternativní verzi našeho světa. Skuteční lidé, skutečný události, jen trochu pozměněný ve stylu co by kdyby...

Bone Rider - J. Fally

Moje hodnocení: 4.5/5

Kovboj, ruská mafie, mimozemšťani a armáda. Šílená kombinace, která dohromady vytvořila nečekaně zábavnou akční podívanou.

Jedna z holek, který sleduju na GR, si tohle přečetla a její hodnocení začínalo slovy wow. Pak jsem se dozvěděla, že jsou tu mimozemšťani. Armáda byla logickým doplňkem, ale ruská mafie?! Jak ta do toho zapadá? A kovboj? Autorka musela bejt namol, když tohle psala. Ale hodnocení na GR je momentálně něco málo přes 4.4 a drží se tak už několik měsíců. A podle mě zaslouženě. Bone Rider sice není klasika, kterou byste se chlubili ve vyšší společnosti, ale zaručeně se při ní nebudete nudit.

Dangerous Ground série - Josh Lanyon

Moje hodnocení: 4/5

Série plná naprosto absurdních zápletek, který jako by byly vystřižený z hollywoodských filmů - jedno klišé za druhým a extrémně nepravděpodobný náhody. A přesto se nemůžu ubránit pocitu, že je to to nejlepší, co jsem doteď od Lanyona četla.

Před časem jsem se s kamarádkou bavila o Lanyonových knihách. Je jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších autorů v MM komunitě. Obě jsme se ale shodly na tom, že ho moc nemusíme, že nás nebaví, a v podstatě jsme nad ním zlomily hůl. Ona tvrdila, že ji jeho příběhy nudí, možná i proto, že jsou jeho postavy moc reálný (čti obyčejný). Já tvrdila, že mě nudí, protože mě jeho postavy nikdy nedokážou zaujmout, a mně je pak jedno, co se s nima děje. Nebo jsem si to aspoň myslela, než jsem do ruky vzala první knihu ze série Dangerous Ground.

4x knihy, které neurazí ale ani nenadchnou

Mám trochu skluz - čtu, ale k sepisování názorů se už moc nemám. A jelikož v následujících dnech nebudu stíhat už vůbec, tak voilà! Čtyři knihy v jednom.

Nenechte se odradit názvem článku. Mně se všechny níže zmiňovaný knihy líbily. Přečetla jsem je poměrně rychle a nelituju toho, že jsem jim věnovala svůj čas, jen nemám potřebu se k nim v budoucnu vracet. Pro mě osobně mi u nich chyběl wow faktor. Ale pro někoho jinýho se můžou stát úchvatným čtenářským zážitkem, jak hodnocení na GR napovídá (všechny jsou 4+).