Mé únorové objevy, na které se těším...

Trvalo mi dlouho, předlouho, než jsem se dostala k sepsání tohohle ne/pravidelnýho článku. Částečně za to může to, že od vánoc mi moje hektický dny splývají v jednu velkou šmouhu a neměla jsem tak moc chuť nebo energii zkoumat, co novýho si nemám čas přečíst. A částečně taky to, že když už jsem něco objevila, tak jsem si to prostě přečetla a povinnosti vem čert. Zkrátka vedu zdravej a zodpovědnej životní styl ;)

Od posledního oficiálního objevu, kterej se konal někdy v listopadu, jsem stihla zredukovat svůj to-read list na nějakých 98 knih (oproti posledním 103 kusům). Některý jsem přidala, některý ubrala, některý přečtený knihy tam ani nezařadila... Každopádně jsem ráda, že se (snad) konečně dostávám do situace, kdy se zase můžu bezelstně těšit, až si přečtu svý nový objevy.

The Sea of Tranquility - Katja Millay

YA/NA, v češtině

Tenhle objev je záhada. Měla jsem v prohlížeči otevřenou stránku s touhle knihou na GR, ale nepamatuju si, jak jsem se k ní dostala. Ale hej, mrkla jsem se na hodnocení (závratný! přes 4.4), mrkla jsem se zběžně na shrnutí - hlavní hrdinka se chce pomstít za svůj zničenej život. A všichni kolem hlavního hrdiny umírají... Mírně rozhozená ale zvědavá jsem sjela dolů na komentáře, až jsem narazila na citaci z knihy:

“I hate my left hand. I hate to look at it. I hate it when it stutters and trembles and reminds me that my identity is gone... I’m going to kill the boy who killed me, and when I kill him, I’m going to do it with my left hand.”

Víc nepotřebuju. Hlavní hrdinka zní tak nehorázně creepy a depresivně, že si to chci rozhodně přečíst. Jen doufám, že to nebude nějakej emotivní předvídatelnej nesmysl, kde se naši dva hrdinové osudově zamilujou a na veškerý rozepře zapomenou. Nebo že nebudou rozebírat nějaký melodrama jménem život :/ Depresivní je ok jen do určitých mezí.

Edit: přečteno a než mi došlo, že je to v podstatě romantický klišé, byla jsem doslova unešená. Bohužel melodramatu jménem život tu bylo až až a depresivní podtón tu byl taky. Ale bylo to skvěle napsaný a fanoušci mírně romantických příběhů, kterým nevadí angst, se nejspíš zamilujou.

Liam Davis & The Raven - Anyta Sunday

MM, YA/NA, coming of age

Tahle kniha pro změnu teprve vyjde někdy příští tejden, takže nemám moc na čem stavět. Ale je od autorky, od který jsem si už přečetla dvě knihy, takže tuším, co můžu čekat. Anyta má tendenci psát vtipný romantický knihy, kde silnou roli hraje dospívání hlavních hrdinů - ať už jim je osmnáct nebo třeba třicet. Bejvají zábavný i sexy, jsou ideální jako oddechový čtení, který si ale budete ještě nějakou dobu po dočtení pamatovat. Občas jí ale ujede ruka a s romantikou to přežene. Člověka až bolí zuby nad vší tou sladkostí, kterou do svých knih dokáže nacpat. Ale jen občas. Tady doufám, že bude platit do třetice všeho dobrýho a Anyta mě s touhle knihou odrovná. V dobrým slova smyslu.

I popis tomu docela nasvědčuje. Hlavní hrdina Liam se snaží zalíbit svýmu apatickýmu otci, seznamuje se na vysoký s novýma lidma a objevuje, kdo vlastně je a kým chce bejt. Bla bla bla, typický coming of age. Ale! Co mě zaujalo a naprosto uchvátilo, je autorčina kreativita, se kterou ke knize vytvořila "doprovodný" materiály. Liam píše do školních novin Scribe. A můžete je najít i s příspěvkama na jejích stránkách! Jsou tam sice jen drobky, ale i tak to přidává na "reálnosti" příběhu a hrozně teď toužím přečíst si Liamův příběh, nejen jeho příspěvky ;)

Edit: přečteno a z příběhu jsem dost zklamaná. Zato Liam mě uchvátil. Hrozně moc ho chci za kamaráda!