Channeling Morpheus/Sweet Oblivion series - Jordan Castillo Price

Moje hodnocení: 4/5

#1 - Payback
#2 -Vertigo
#3 - Manikin
#3.1 - Heaven Sent
#4 - Tainted
#5 - Rebirth

#6 - Brazen
#7 - Snare
#8 - Fluid
#9 - Swarm
#10 - Elixir
#10.1 - Jackpot

Na tuhle sérii jsem narazila už kdysi dávno, když ještě svět jel na vlně šílenství způsobený Stmíváním. A můj tehdejší odpor k upírům v jakýkoliv formě mi bránil, abych se do tohohle pustila, i když to bylo od mý oblíbený autorky. Dneska už zase lidi šílí kvůli Divergenci nebo Hunger Games, o upírech se zas až tolik nemluví. Takže když už mi tolik nelezou na nervy, začínám opatrně zkoušet různý knihy s touhle tematikou.

Tahle série má zatím celkem deset knih a dva "bonusy". Říkám zatím, protože i když to vypadá, že je už ukončená, autorka tenhle měsíc vydala právě ten druhej bonus. Bude se pokračovat? Je to jen taková malá ochutnávka? Nevím, myslím, že ne, ale po dočtení bych si nějaký to pokračování hrozně přála.

Všechno to začalo jedný noci v baru, kde Michael čeká na svou oběť. S batohem plným dřevěných kůlů, palice, rohypnolu, svěcený vody a krucifixu. Jeho oběť je totiž upír, jeden z těch vraždících tvorů, kteří vysáli a zabili jeho nejlepší kamarádku Mary. Plán je objevit upíra, zdrogovat ho a pak mu jeho shnilým srdcem prohnat dřevěnej kůl. Ale už od začátku nic nejde tak, jak má. Do cesty se mu neustále plete sexy Wild Bill a Grey, jeho upíří oběť, Michaela sleduje ostřížím zrakem, takže vhození drogy do pití nepřichází v úvahu. A už vůbec nebylo v plánu, aby všichni tři skončili v Michaelově hotelovým pokoji pro trochu nevinných hrátek. A aby toho nebylo málo, s drogama v systému nakonec skončí Michael a kůl do Graye vrazí Bill. Kterej je taky upír. A najednou všechno, na co je Michael schopnej myslet, je Bill.

First thing in the morning, last thing at night, and practically every other waking moment between, I'd be thinking about Wild Bill, his battered leather jacket, his tattoos, his strange, mocking smile. His eyes.

I když jsem právě ve zkratce řekla děj celýho prvního dílu, není to zas až tak velkej spoiler vzhledem k tomu, že každá kniha má jen asi padesát až šedesát stran. Celá série je víceméně epizodickýho rázu - co kniha, to jinej příběh Michaela a Billa. Navazuje to na sebe a přitom ne, každá kniha má svůj začátek a konec. Bylo to jako sledování porno seriálu. Řekla bych, že tak osmdesát procent tvořil sex a zbytek děj. A jelikož u mě je to vždycky hlavně o příběhu, nebyla jsem si jistá, co si mám o tomhle myslet. Po prvním dílu jsem si říkala, že to byla jen záminka, aby autorka mohla napsat trojku. Ale žhavou a zároveň vtipnou, takže proč ne. Po druhým díle jsem si říkala, že jestli to takhle bude pokračovat dál, že to snad dropnu. No a po třetím jsem najednou zjistila, že jsem na konci celý série a ani nevím, jak se to stalo. Autorka nám vždycky zanechává drobky příběhu a na konci to dohromady tvoří jeden poměrně solidní příběh dvou lidí, kteří se spolu snaží najít svoje místo ve světě.

Některý knihy jsou postavený na ději, na komplikovaných zápletkách, jiný zase na akci a napětí. No a některý, jako třeba tahle, se zaměřujou spíš na vývoj postav než samotnej děj. Každá kniha je na střídačku vyprávěná v první osobě z pohledu Billa nebo Michaela. Michael je mladej, dalo by se říct, že tak trochu emo, neustále chodí v černý, s černou tužkou pod očima a považuje za svoje poslání, svůj osud, aby svět zbavil všech špatných upírů, kteří vraždí nevinný lidi. I když postupně zjišťuje, že některý věci jsou nad jeho síly.

“I do nothing, people die. I do something, people die. I tell the cops, nothing happens. Maybe I get sent to a shrink. Maybe I get put away.”

Oproti tomu Wild Bill je o dost starší. Upírem se proti svý vůli stal už někdy v osmdesátých letech a je to taková tragická postava. Je plnej sarkasmu a cynismu, ale přitom je to zapřísáhlej pacifista, mírumilovnej člověk, kterej se bojí doufat ve šťastnej konec. Kouří jako fabrika, kolem se ohání cynickýma řečma, veškerý problémy řeší sexem, ale pak pro Michaela dělá romantický gesta jako společný čekání na východ slunce (je upír) nebo s ním jde na loď, i když má panickou hrůzu z většího množství vody. Nerad ubližuje ostatním a přesto chodí s Michaelem na jeho hony na špatný upíry, aby pak zvracel při vzpomínce na jejich useklý hlavy, nebo se chodil vyzpovídat do kostela. Lámalo se mi nad ním srdce a tak trochu jsem kvůli tomu Michaela nesnášela.

“I don’t pick fights. I don’t shoot people. I don’t hit girls. That ain’t me — got it? That ain’t me.”

Přestože tenhle příběh měl všechno, aby se mi přesně trefil do noty a působil na mý city, o kterých jsem byla přesvědčená, že je snad ani nemám, nejvíc se mi líbil právě styl psaní. I když je JCP moje oblíbená autorka, neodpustila bych jí tu hromadu sexu na úkor pořádnýho příběhu jen tak. Ona ale dokáže vytvořit takovou originální kombinaci sarkasmu, vtipu a romantiky, že i kdyby to bylo celý jedno velký miluju tě, nepřišlo by mi to přeslazený, a i kdyby to byla samá krev a sex, dokázala bych si v tom najít věci, při kterých bych se vnitřně rozpouštěla. Je to právě tahle osobnost jejích postav, která mě tak ohromuje. I kdyby to byli největší chudáci, nikdy by se nemáchali v sebelítosti, a i kdyby to byli největší machři, vždycky by dokázali udělat nějakou pitomost, která by mě rozesmála a pomohla mi je vidět jako normální lidi z masa a kostí. Přestože se tahle série nemůže rovnat sérii PsyCop, má něco do sebe a mě hrozně moc bavila. Za nějakou dobu, až zapomenu detaily, mi zůstane v paměti obraz Billa a Michaela. Mám pocit, jako kdyby se z nich stali mí staří známí.

“Stay. Hold me.” While the sun erupts over the horizon and turns me into a goddamn corpse. Please, stay.