The Dream Thieves - Maggie Stiefvater (The Raven Cycle #2)

Moje hodnocení: 4.5/5

Překvapivý pokračování série plný tajemství, legend a magie. Tentokrát se navíc přidalo napětí, násilí a strach. Kdybych The Dream Thieves měla shrnout jedním slovem, bylo by to překvapení.

Nedávno jsem dočetla první díl, kterej mě ale moc nepřesvědčil. Jo, když nad ním teď zpětně uvažuju, jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Líbil se mi. Ale rozhodně bych se do jeho čtení nechtěla pustit znova. Líbil se mi příběh, jeho zpracování už o něco míň. Proto jsem k jeho pokračování přistupovala jen váhavě. Byla jsem zvědavá, ale byla jsem i připravená na zklamání. Nezaobaleně řečeno, vůbec se mi do čtení nechtělo pouštět - přečetla jsem si pár stran a pak tři úplně jiný knihy. Nakonec jsem se odevzdaně vrhla na The Dream Thieves a... byla jsem překvapená. Tématem, zpracováním, vlastní reakcí. Holy shit! Předčilo to moje očekávání! Mně se tahle pitomá kniha naprosto líbila!

Co se změnilo? Naprosto všechno a přitom jen detaily. Ale právě ty klíčový detaily, který pro mě tuhle sérii změnily z ok čtení na skvělej zážitek.

The Raven Boys - Maggie Stiefvater (The Raven Cycle #1)

Moje hodnocení: 3.5/5

Kniha, která přímo překypuje tajemstvím. Někdy až moc a pro stromy skoro nevidíme les. K tomu si přidejte osudovou lásku, smrt a magii a dostanete The Raven Boys.

Už před časem mě okouzlilo prohlášení, že je tahle kniha takřka bez jakýkoliv romance. Že je tu hlavní příběh, kterej se netočí kolem toho, kdo dá pusu komu nebo kdo nemůže bejt s kým. Dala jsem týhle knize proto váhavě šanci, i když mě popis vůbec nezaujal. Ba naopak. Čišelo z něho přímo klasický YA o zakázaný lásce. No... po přečtení prvního dílu se stále nemůžu rozhodnout, který straně mám věřit.

Inseparable & When Adam Kissed Me - Chris Scully

Moje hodnocení: 3.5/5

Dva krátký příběhy o dvou kamarádech, kteří se mají vzájemně rádi, aniž by o tom ale věděli. Lehký, čtivý, humorný. Ale snadno zapomenutelný.

Poslední dobou zkouším nový věci - nový autory nebo doporučení od lidí, který neznám. Na jednom z blogů, který sleduju, pro mě naprosto neznámá osoba až do nebe chválila druhej díl z týhle dvojice. Naprosto mě to nadchlo a hned jsem si ho koupila. Než jsem samozřejmě zjistila, že to má i první díl...

Glitterland - Alexis Hall

Moje hodnocení: 4/5

Nádherně psanej příběh o psychicky nemocným člověku, kterej musí každej den bojovat s přáním umřít a jen s vypětím sil se drží svý příčetnosti. A kupodivu to dokázalo bejt zároveň srdcervoucí i úsměvný.

Znova a znova je mi dokazovaný, jak povrchní jsem. Glitterland se mi dostal do povědomí už poměrně brzo po svým vydání - lidi byli samý och a ach a stříleli ze svých recenzí samý superlativa. Přesto mě to nijak nelákalo. Obálka je podle mě ohyzdná, popis zavádějící a celkově se mi do toho vůbec nechtělo. Proč? Utvořila jsem si dopředu názor, že se mi to nebude líbit, aniž bych se obtěžovala si nějak víc přečíst názory ostatních nebo aspoň nějakej úryvek. Až když mi to vyloženě doporučila moje kamarádka, tak jsem zjistila, že jsem se možná strašně unáhlila.

Mé listopadové objevy, na které se těším...

Listopad. Měsíc neomezených možností, jak se zdá. Už dlouho se mi nestalo, že bych měla na výběr hned z několika knih, pro který bych chtěla nejradši všechno dropnout a začít číst. Mám resty z minula, který konečně před pár dny vyšly, mám tyhle svý nový objevy a nakonec mám už i svý prosincový objevy. A přitom bych se měla konečně probrat a začít pracovat, protože nestíhám. Ach jo, tolik práce, tak málo času a tolik úžasných knih, který mě pokouší....

Má listopadová zklamání...

Sice je už nějakou dobu prosinec, ale já jsem lemra líná, takže se opožděně vyjádřím ještě k listopadu.

Listopad... připadám si už jako ohraná deska, ale stejně to zopakuju - měla jsem toho hrozně moc na práci, což ironicky díky mý prokrastinaci vedlo k mnohem většímu počtu přečtených knih a shlídnutých seriálů, než na co jsem normálně zvyklá. Neprojevilo se to už ale na psaní článků, protože za a - jak už bylo řečeno, jsem líná lemra; za b - měla jsem přece spoustu práce; a konečně za c, čímž se dostávám k podstatě tohohle článku - zhruba polovina z toho byla katastrofa.

World After - Susan Ee (Penryn & the End of Days #2)

Moje hodnocení: 4/5

Plnohodnotný pokračování série plný napětí, akce a nečekaných zvratů, sem tam odlehčený nějakým tím vtipem. Na jednu stranu má propracovanější psychologii postav, ale na druhou stranu děj působí trochu chaoticky a roztříštěně.

Už je to dávno, dáávno, co jsem četla první díl, kterej mě tehdy dost zaujal. Nepadla jsem z něj na zadek, ale pamatovala jsem si ho i po několika měsících a rozhodně na mě zapůsobil svou svěžestí a dodnes si pamatuju, jak jsem s napětím četla některý scény. Byla jsem do čtení natolik zahloubaná, že jsem doslova vypustila okolní svět. Nepřeháním, málem jsem dostala infarkt, když na mě někdo promluvil. Nemohla jsem knihu odložit a po dočtení jsem se nehorázně těšila na další díl. To je podle mě definice dobrý knihy. Měla jsem ale obavy z pokračování - konec skončil cliffhangerem a mohlo se to dál odvíjet doslova jakkoliv. Bála jsem se, že to autorka zmrví a další díl bude propadák. Nestalo se. Druhej díl je naprosto stejnej unikát a pokud se vám líbil první díl, bude se vám líbit i tenhle. Ale jestli víc nebo míň záleží na tom, co vás k prvnímu dílu tak táhlo.

Aftermath - Cara Dee (Aftermath #1)

Moje hodnocení: 3.5/5

Skvělá myšlenka, která ale trpěla zpracováním a nepříliš uvěřitelným koncem. Chce se mi až brečet nad promrhaným potenciálem.

Vesele si ukusuju ze svýho TBR listu a tentokrát jsem si vybrala knihu, o který jsem nedávno mluvila ve svých objevech. Byla jsem zvědavá, jak to bude zpracovaný, a ať už to o mně vypovídá cokoliv, téma mučení mě zaujalo. Chtěla jsem vědět kdo, proč a jak. A taky koho a jaká bude jejich reakce. Prostě všechno, co se dalo. A umm... byla jsem mile překvapená tím, kdo, proč a jak :) Ale asi bych si tohle mnohem radši přečetla od jiný autorky.

The Alloy of Law - Brandon Sanderson (Mistborn #4)

Moje hodnocení: 3.5/5

Trochu slabší volný pokračování série Mistborn, který se na můj vkus snažilo až moc. Atmosféra divokýho západu a záhadný vlakový loupeže, ale rozhodně nic, z čeho bych se posadila na zadek.

Po dočtení první ucelený trilogie od Sandersona jsem byla nadšená zjištěním, že to není konec, že trilogií má bejt víc. Stejnej svět, stejná "magie", ale různý éry. Tohle měla bejt samostatná kniha, něco jako jednorázovka vsunutá mezi dvě z trilogií, která by nám usnadnila čekání. Po dočtení si tím ale už nejsem tak jistá.

Mé říjnové objevy, na které se těším...

Čeká na mě pár nenačatých článků ke knihám, který jsem už sice stihla přečíst (i re-reading se konal!) ale nenašla jsem ještě chuť se k nim nějak vyjádřit. Ale meh, to je teď vedlejší, protože přesně takovej dojem na mě zanechaly - meh. Je tu konec měsíce a přestože jsem měla kopu povinností a vůbec jsem nestíhala (ale je zajímavý, že jsem přečetla víc knih než obvykle a k tomu jsem ještě zkoukla celý dvě sezóny seriálů - prokrastinace vypilovaná k dokonalosti, to jsem já), tak se ke mně naprosto nečekaně dostaly hned tři knihy, na který se neskutečně těším. A tentokrát to nejsou jen prázdný bláboly, aby to ladilo s nadpisem příspěvku ;)

Takže... minulej měsíc to bylo 105 knih na seznamu a tentokrát jich je jen 103! Říkala jsem, že jsem zuřivě četla...

Wonder - R.J. Palacio

Moje hodnocení: 3.5/5

Příběh o obyčejným klukovi, kterej jen neobyčejně vypadá. Jednoduchá, milá a tak trochu naivní kniha, která nikoho neurazí. Možná až právě na ty neobyčejně vypadající...

Když tahle kniha v únoru vyšla, vyvolala docela velkej humbuk. Najednou jsem o ni zakopávala všude, kde se dalo. GR mi ji vnucovalo, vyhrávala jedno ocenění za druhým, lidi o ní nadšeně básnili. Přiznávám, trochu mi to lezlo na nervy, ale po přečtění popisu jsem ji nemohla jen tak zavrhnout, protože to znělo jako něco, co by se mi mohlo líbit. A tak jsem tady. Já a Wonder.

Btw, jelikož jsem knihu četla v angličtině a je přitom už vydaná i v češtině, možná bude lepší, když si přečtete recenzi od Fée (moc povedená!), která hodnotí právě tu českou verzi. Můj názor na knihu je v podstatě shodnej.

Forgive Me, Leonard Peacock - Matthew Quick

Moje hodnocení: ???

Geniální nebo jetý, podle toho, v jaký jste zrovna náladě a jak se na to podíváte. Kombinace hodně inteligentního kluka, co rád nad věcma skutečně přemejšlí, a jeho psychický nestability na vás už tak prostě působit musí.

Tuhle knihu jsem už zmínila ve svých nedávných objevech. Jedná se o poměrně novou knihu, která vyšla teprve tenhle srpen. Neměla jsem se tak při výběru o moc co opřít. Jen popisek zmiňující kombo vražda a sebevražda a hrstku recenzí, který všechny tvrdily, že je to smutný a/nebo geniální. Přiznávám, udělala jsem si dopředu určitou představu o tom, jaký to bude. Ale myslím, že cokoliv bych četla, by mě nepřipravilo na šok v podobě knihy Forgive me, Leonard Peacock. A vsadím se, že teď máme každej na mysli jinej druh šoku :)

Mé zářijové objevy, na které se těším...

Na psaní těchhle článků se vždycky hrozně moc těším. Jsem pozitivně naladěná, protože se můžu bezelstně kochat novýma objevema a představovat si, o čem asi tak budou a jestli se mi budou líbit. Jestli třeba jedna z nich není moje budoucí srdcová záležitost. Ještě nejsem vystavená možnýmu zklamání, netuším ještě, že některá z nich bude třeba jiná moje srdcová záležitost - kniha, kterou budu z celýho srdce nenávidět. Zkrátka teď v tuhle chvíli je každá kniha plná možností a může bejt všechno najednou.

Ehm, pardon za filozofování, asi se moc dívám na The Big Bang Theory (poznal někdo reference na Schrödingerovu kočku?). Takže rovnou k věci. Na konci září jsem mohla dumat o 104 knihách, teď můžu o 105.

Má zářijová zklamání... a pár restů

Tak je to tady. Po tolika měsících jsem zase narazila na knihy, který mě vyloženě zklamaly. Poslední příspěvek tohohle typu byl naposled v listopadu, což je už skoro rok. Tak teď nevím, jestli se radovat, že jsem měla tak dlouho takový štěstí při výběru, nebo se rozčilovat, že mi to štěstí vyprchalo.

Co se týče září, tak jak se říkává tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V tomhle případě to neskončilo jen u ucha. Možná je to jen škodolibá souhra náhod. Přece jen jsem se při poslední knize naprosto rozplývala a vnucovala jsem ji všem, kdo mě poslouchal. Asi vesmír volal po rovnováze.

Mistborn série - Brandon Sanderson

Moje hodnocení série jako celku: 5/5

Komplexní a promyšlenej příběh, kterej se zatvrzele odmítá chovat tak, jak se od něho očekává, a kterej popírá standardní průběh začátek-konec. Originální, svěží a napínavý a tajemný až do samotnýho konce.

#1 - Mistborn: The Final Empire - 4.5/5
#2 - The Well of Ascension - 3.5/5
#3 - The Hero of Ages - 4.5/5

Je to teprve pár tejdnů, co jsem se poprvý seznámila se Sandersonem a jeho tvorbou. Jeho první díl série Rithmatist mě naprosto nadchl svou originalitou a zpracováním a přiměl mě rychle zapátrat po jeho dalších knihách. Vybrala jsem si tuhle trilogii nejen kvůli hodnocení na GR, ale hlavně proto, že je už ukončená a nehrozilo teda nebezpečí, že bych po dočtení bouchala hlavou o zeď, co jsem to zase provedla - začít číst nedodělaný věci? A po dočtení... jsem prostě nadšená a Sanderson se právě zařadil mezi moje nejoblíbenější autory.

Mé srpnové objevy, na které se těším...

Tenhle měsíc? Do háje s ním. Příbuzní si z našeho baráku dělali hotel, takže možností ke čtení bylo jen pomálu (i když ona se nějaká ta výmluva vždycky najde). Ani jsem tentokrát neměla tolik energie hledat nějaký nový poklady. A to i přes to, že na GR probíhala v jedný z mých skupin (jo ta MM) oslava čtyř let od jejího založení. Pořádaly se různý soutěže o hromadu knih (stovky, lidi! stovky!) - ať už to byly sudoku nebo pexesa s obálkama, rozpoznávání knih podle morfovaných obálek nebo popisů dějů, křížovky s MM titulama a kopa dalších soutěží a her na každej den po celej jeden tejden. Příležitostí objevit něco novýho bylo spousta - jen ta plejáda všelijakých obálek mě měla nadchnout a probudit ve mně zápal vyhledat si je na GR. Jenže energie byla nulová, takže si to zadám za úkol na příště.

Už jsem si říkala, že tenhle měsíc žádný objevy nebudou, ale pak jeden přišel až přímo ke mně v podobě emailu a od tý doby nemůžu myslet na nic jinýho. Takže srpen sice nepřekypuje kvantitou, ale kvalitou pro mě bourá všechny žebříčky! Plus se jeden nečekaně objevil teď před chvilkou. Huh, zázraky se fakt dějou.

Červenec jsem skončila se 103 knihama na seznamu a s o jednou víc se posouvám do dalšího měsíce.

The Drowned Cities - Paolo Bacigalupi (Ship Breaker #2)

Moje hodnocení: 2.5/5

Postapokalyptická dystopie, která sice měla všechny správný ingredience, ale ke konci ve mně vyvolávala nutkáni se zeptat a co jako?

Už když jsem před časem na tuhle knihu poprvý narazila, měla jsem svý pochyby. Protože i když je hodnocení na GR často naprosto zcestný, přece jen 3.8 není nic moc. Přesto jsem se těšila, že to bude něco jinýho, než normálně čtu. Nejspíš za to mohly některý nadšený recenze, možná zmínka o reálnosti, verbování dětí do armády a vymývání mozků. Dalo by se říct, že jsem do týhle knihy vkládala dost velký naděje a to nikdy není dobrý.

Sixty Five Hours - N.R. Walker

Moje hodnocení: 3.5/5

Tak trochu "harlequinka" o tom, kterak si krásnej a úspěšnej našel krásnýho úspěšnýho a ještě k tomu bohatýho. Nepravděpodobný, ale i tak zábavný a sexy.

Jak jsem mohla odolat těm ponožkám na obálce? Přidejte si k tomu, že to má opravdu nádherný hodnocení na GR a je to naprosto zdarma, a vznikne vám kombo, který jsem jednoduše nemohla jen tak ignorovat. A rozhodně nebylo na škodu, že si hlavní představitelé šli po krku. Grrr!

Můj první impuls po dočtení byl, že tohle rozhodně není kniha, o kterou bych se chtěla podělit. I když jsem se při čtení bavila, nemůžu popřít fakt, že je tohle v podstatě braková literatura - příjemný počtení, ale v jádru prázdný a ještě k tomu poměrně krátký. Ale pak jsem se zasekla, protože jsem si vzpomněla, jak nám učitelé na střední neustále cpali do hlavy, že fantasy, scifi nebo jakýkoliv slaďárny jsou brak (všechno, co jsem v tý době četla). A jak mi to tehdy hrozně vadilo, protože podle mě je kvalita knihy hrozně subjektivní pojem. Takže žádný předsudky a tady je Sixty Five Hours.

Suicide Watch - Kelley York

Moje hodnocení: 3.5/5

O hledání důvodu proč žít. A o tom, že ne vždy je ta volba na nás.

Když jsem před časem četla Hushed, který mě nečekaně uchvátilo, čekala jsem, nebo spíš doufala, že i tahle autorčina druhá kniha pro mě bude něčím výjimečná. Měla jsem sice svý pochyby kvůli tématu, kterýmu se normálně vyhejbám, ale byla jsem si skoro jistá, že to Kelley nějak dokáže zpracovat, že se mi to bude líbit, že mě vtáhne do světa těch svých emo děcek, který chtěj spáchat sebevraždu, protože mají pocit, že jsou jejich problémy nepřekonatelný. A že je budu chápat. No, dokázala to. Ale jen napůl.

Mé červencové objevy, na které se těším...

Ok ok, tenhle měsíc jsem byla pilná. Nebo spíš jsem prvních čtrnáct dní nemohla číst (cestování, rodinný návštěvy), ale přístup k internetu jsem měla. Normálně si frustrovaně projíždím různý blogy a GR ve snaze objevit něco, co by mě nadchlo nebo aspoň zaujalo. Ale tentokrát jsem ke spoustě zajímavých kousků přišla jak slepej k houslím. Vážně se u většiny nemůžu dočkat, až se do nich pustím.

Bohužel to má na můj seznam negativní vliv. Jeho růst má opačnou tendenci, než bych si přála, i když se z něho snažím usilovně ukusovat. Minulej měsíc 101 knih, tenhle je to už 103.

Taboo for You - Anyta Sunday

Moje hodnocení: 4/5

Kniha, kde skoro všichni lžou o svý orientaci, někteří i sami sobě. O snaze vyzkoušet všechny blázniviny, který jsme nestihli, když nám bylo dvacet. Vtipný, sexy ale i dojímavý.

Asi se mi téma gay for you ještě nezajedlo. Už jsem od Anyty Sunday četla jednu knihu a byla skvělá. Zhruba do půlky, pak to šlo k šípku. Dala jsem jí ještě jednu šanci a potají jsem doufala v trochu tý nádhery, kterou předvedla, že umí napsat. Vtip, lidi! Vtip! Občas člověk potřebuje od všeho toho melodrama vypnout.

The Rithmatist - Brandon Sanderson (Rithmatist #1)

Moje hodnocení: 5/5

Úžasnej příběh alá Harry Potter, kterej ale dává magii zcela novej rozměr. Žádný otřepaný kouzelnický formule nebo vyvolenej hrdina, ale geometrie, strategie a jeden obyčejnej kluk.

Když jsem poprvý o The Rithmatist slyšela na blogu Luu (přečtěte si to, je to nádherná recenze), hned mě to zaujalo a říkala jsem si, že tuhle knihu prostě musím mít. Strašně ráda vyhledávám netradičně pojatý témata a pokud se to zároveň trefí do něčeho, čemu trochu víc rozumím, tak moje nadšení exponenciálně vzrůstá. A u týhle knihy mi nadšení zůstalo i po přečtení, i když by to člověk mohl brát jako alternativní verzi Harryho Pottera a tudíž něco podřadnýho. Nestydím se ale říct, že to svou kvalitou a originalitou HP dokonce překonalo. Nevěříte? Tak na co ještě čekáte, kupte si tuhle úžasnou knihu a přesvědčete se sami.

The Dead Will Rise First - Logan Kain

Moje hodnocení: 4/5

Akčně psychologicko dojímavej příběh o snaze přežít, najít sám sebe a snad si pro sebe získat i trochu toho štěstí. A zombie tu nejsou!

Většinou dávám přednost už trochu starším knihám, aspoň pár měsíců, aby hodnocení na GR mělo nějakou váhu. Nebo aspoň knihám od už zaběhnutých autorů, abych věděla, do čeho jdu. Tohle není ani jedno. Je to sotva měsíc stará kniha a navíc autorova prvotina. Dostala jsem se k ní přes poutavou obálku a pustila jsem se do čtení takhle brzo jen proto, že jsem ji vyhrála. Já normálně nic nevyhrávám, aspoň ne, pokud je ve hře jen náhoda a ne třeba vědomosti. Proto mě těší, že mě moje výherní prvotina nezklamala.

Fadeout - Joseph Hansen (Dave Brandstetter #1)

Moje hodnocení: 3.5/5

Mírně zmatečná detektivka, která ale nesmírně těží z kvalitního příběhu, skvělýho psaní a líbivýho hrdiny.

O týhle knize jsem se už jednou zmiňovala ve svých objevech, ale tentokrát jsem nelenila a pustila se do čtení skoro okamžitě.

The Things They Carried - Tim O'Brien

Moje hodnocení: 4/5

Příběhy z vietnamský války hraničící někde mezi autobiografíí, dokumentem, pamětmi a beletrií. Plný hlubokých myšlenek ale i černýho humoru a ironie.

Jsem zmatená. Nezajímám se o válečný příběhy. Z dějepisu vím tak maximálně v kterých letech byly světový války, ale lhala bych už, kdybych měla říct, který státy byly na který straně. Stejně tak nikdo z mý rodiny nebo i jen širokýho okolí nebyl ve válce, ani jsem nikdy žádnýho válečnýho hrdinu nepotkala. Viděla jsem pár filmů s touhle tematikou, ale povětšinou si je už nepamatuju a ani je nevyhledávám. Proč jsem si teda vybrala ke čtení takovouhle knihu? A jak je možný, že se mi tak zatraceně moc líbila?

Mé červnové objevy, na které se těším... (2)

Blogger zase trucuje a zatrhl mi vecpat všechny knihy do jednoho článku, takže tady je druhá várka. Ale co, nechtěně je to i tematicky rozdělený. První půlku jsem objevila brouzdáním na GR a tuhle půlku mám všechnu díky (kvůli) Luuiným článkům. Nesnáším tě, holka! Ale klidně pokračuj dál v navnazování na zajímavý knihy.

Mé červnové objevy, na které se těším... (1)

Červen byl divnej měsíc. Z části studenej a deštivej, z další části zase neúnosně tropickej, což jsou dvě možnosti, který figurujou na mým hate-listu. Ale hlavně byl od začátku až do úplně samotnýho konce zaplněnej povinnostma, který jsem dělat opravdu nechtěla, ale kterým bohužel nebylo úniku. A jak už to bejvá, když mám starostí až nad hlavu, brouzdám skrz blogy a GR a přemejšlím, co dalšího mi pomůže utýct před realitou.

Tenhle měsíc jsem přidávala knížky jak divá (aspoň teda na mě) a zase jsem překročila tu svou tvrdě vydřenou stovku. Minulej měsíc jsem zakončila s 97 zanedbávanýma knihama, teď už jich je 101.

Restraint - Dark Emeralds & Supernatural

Moje hodnocení: kniha - 2.5/5; seriál - 3.5/5; herci - 5/5

Tohle bude z mý strany tak trochu netradiční článek, protože nebudu mluvit jenom o knize Restraint, ale i o seriálu Supernatural, kterej byl v podstatě důvodem, proč jsem se do čtení pustila. Nebo naopak? Je to komplikovaný. Aneb slepice nebo vejce? Každopádně nemůžu ji objektivně hodnotit, aniž bych zmínila seriál, a nebejt něho, tak by tohle byla normálně kniha, který bych se vyhnula hned z několika důvodů. Těma hlavníma jsou téma - bleeeh na všechny romanticky založený knihy z viktoriánský nebo podobně založený éry. A fuj na všechny slash fanfikce. Tohle je sice první, kterou jsem četla, ale vadí mi už jen ta samotná myšlenka dělat něco z něčeho, co něco není.

Luck in the Shadows - Lynn Flewelling (Nightrunner #1)

Moje hodnocení: 3/5

I když, co se obsahu týče, tohle fantasy nepřináší nic závratně originálního, jednoznačně boduje s pestrou škálou výrazných postav, který si rozhodně s nikým nezaměníte. 

Občas mi to nedá a podlehnu zvědavosti, nebo nostalgii či co to je, a pustím se do čtení svých starých srdcovek, na kterých jsem ujížděla kdysi dávno, ať už na základce, na střední nebo v prvních letech vysoký. Většinou jsem pak zklamaná, protože jsem přece jen myšlenkově jinde, a pokud se mi kdysi dávno líbila Včelka Mája, neznamená to, že bych se na ni s nadšením dívala i dneska (i když jsem v pokušení zkusit Ferdu Mravence, mám dojem, že tam byla zlá blonďatá beruška, která nechala Ferdu zbičovat; třeba ty pohádky nebyly zas až tak marný).

Jak to dopadne u konkrétních knih, už mám ověřený. Ale co takhle oblíbenej žánr? Po většinu svýho dospívání jsem milovala klasický fantasy. Ne ty paranormální věci, se kterýma se v poslední době roztrhl pytel. Prostě klasický fantasy, kde jsou kouzelníci, bojovníci, dobrodružství, úkoly a záhady. Takovej ten zdánlivě prostej příběh, kterej se ale v průběhu čtení začne víc komplikovat a nakonec prostí hrdinové zachraňujou svět. Zní to naivně, ale když se najde schopnej autor, kterej to dokáže dobře zpracovat, tak je o jízdu postaráno, protože tenhle žánr je omezenej jen autorovou fantazií. Může se tu stát naprosto cokoliv a je tu větší šance než u kterýhokoliv jinýho žánru, že kniha bude originální, nepředvídatelná, zkrátka naprosto úžasná. Takže o čem že tahle kniha je? A je originální, nepředvídatelná a naprosto úžasná?

Mé květnové objevy, na které se těším...

Květen. Heh. Totálně zabitej měsíc. Konečně jsem měla víc času a plán byl přečíst co nejvíc knih. Bohužel se mi do cesty postavila strašná knížka, která ve mě potlačila veškerou chuť přiblížit se ke kindlu na víc jak deset metrů. K tomu se ještě připojilo prokletí, který mě provází po většinu zkoušek - prokrastinace v podobě sledování seriálů. Aneb ano, za dva tejdny šest sezón, to bude asi můj novej osobní rekord :/

Ok, k věci. Minule jsem skončila s 96 knihama na seznamu, teď jich je 97. Pomalu to zase stoupá...

One Second After - William R. Forstchen

Moje hodnocení: 2/5

Katastrofickej/postapokalyptickej příběh s potenciálem, kterej ale naprosto zazdilo špatný zpracování. Popisná atmosféra u akčních scén a brouk Pytlík místo hlavního hrdiny z toho udělala poměrně nudnej, místy kýčovitej, zážitek.

Jelikož je tahle kniha vydaná v češtině (pod názvem Vteřinu poté), nejspíš se najde někdo, kdo by si ji chtěl pořídit nebo nad tím třeba jen uvažuje. Pokud víte, že nejste hnidopichové a nevadí vám pár nelogičností v chování hrdinů nebo neočekáváte něco, co by vám změnilo život od základů, tak si radši přečtěte hodnocení od chuckyny, která mě svým nadšením přesvědčila, že tohle je kniha, kterou si musím přečíst. Moje podání totiž rozhodně nebude ani zpoloviny tak pozitivní.

Hushed - Kelley York

Moje hodnocení: 4.5/5

Mírně psychotická kniha o třech lidech a jejich destruktivním vztahu alá Dexter. O chorobný vzájemný závislosti, pocitu viny a snaze se osvobodit.

Už je to pár měsíců, co jsem se o týhle knize poprvý zmiňovala. Už tehdy mě to zaujalo, ale zároveň tak trochu odrazovalo. Tušila jsem, že to bude temný a tak trochu vyšinutý, jak už se z popisu dalo poznat, ale to by mi nevadilo. Spíš jsem se bála, že to bude hrozný melodrama. A i když nemůžu říct, že by to byla procházka růžovým sadem, kupodivu mi to nevadilo a celou knihu jsem zhltla jak nic.

Wolves of the Calla - Stephen King (The Dark Tower #5)

Moje hodnocení: 3.5/5

Váhala jsem, tak dlouho jsem váhala, jaký hodnocení tomuhle pátýmu dílu dát. Po dočtení dílu číslo 4.5 jsem byla tak nějak nabuzená a plná naděje, že se autor snad konečně zase probere a začne psát aspoň trochu normálně... tak jako před tím pošahaným čtvrtým dílem, kde se snad rozepisoval o každým kameni u cesty, každým člověku a každý myšlence. Tak jako dřív, kdy děj příjemně odsejpal, byl originální a nepředvídatelnej a některý souvislosti a zvraty mě kolikrát dokázaly nadšením zvednout ze židle. Věřila jsem tomu tak moc, že jsem si nedala vůbec žádnou pauzu mezi dílama a vrhla jsem se hned na tenhle. Chyba lávky. Autor se možná poučil, ale v týhle fázi to zřejmě ještě nebylo.

Mé dubnové objevy, na které se těším...

Tak trochu opožděně, ale přece jen. Tenhle uplynulej měsíc byl poměrně hektickej a na čtení nebyl moc čas. Takže abych nepokoušela svoje štěstí, radši jsem se ani po knihách moc nerozhlížela. Co kdybych náhodou něco pěknýho objevila a řekla si, ať povinnosti vezme čert? Jsem totiž ten typ člověka a už se mi to i párkrát stalo. Ale komu není rady...

Baví mě si prohlížet obálky u knih a rozplývat se nad jejich krásou. Naštěstí jsem se už dostatečně poučila o tom, že ve spoustě případů se nádherná obálka rovná kravině uvnitř, a už nemám nutkání přihazovat si do svýho seznamu všechny zářivý objevy. Ale když uvidíte zajímavou obálku a pod ní i zajímavý hodnocení, tak co s tím? Minulej měsíc jsem ve svých chvilkách slabosti brouzdala zahraničníma blogama (už mě opravdu nebaví číst si pořád to stejný dokola na těch našich) a obdivovala pro mě dosud neznámý knihy (jak osvěžující! konečně něco, o čem jsem neslyšela už milionkrát). Jednalo se především o tenhle blog (kde zamilovaně koukám na tu plejádu barevných obálek) a pak tenhle (kterej má přece jen širší záběr, jelikož recenzentek je tam víc). Škoda jen, že jsou zaměřený na YA (či NA, i když mi oba tyhle žánry přijdou jako variace jeden druhýho, akorát v bledě modrým) a tím pádem lásku a romatiku a... prostě bleh. Stále marně hledám blog, kterej by se zaobíral i trochu jinýma žánrama nebo tematikou (a ne, nemyslím MM). Cokoliv, kde hlavní dějovou linií není láska!

Ale abych to zbytečně nenatahovala, tak rovnou k věci. Tenhle měsíc jsem ve většině případů odolala a na nový knihy se nekoukala. Přesto se jich pár našlo, kterým se prostě vyhnout nedalo. Minulej měsíc jsem končila s 95 knihama, který na mě marně čekají, až si je přečtu, tenhle měsíc jsem skončila s 96!

The Wind Through the Keyhole - Stephen King (The Dark Tower #4.5)

Moje hodnocení: 3.5/5

Tři příběhy vnořený vzájemně do sebe, který by mohly bejt samy o sobě zajímavý, ale nedostatek prostoru z nich udělal poměrně jednoduchý vyprávění bez výraznějších komplikací. Ne špatný, ale prostě jednoduchý.

“A person’s never too old for stories. Man and boy, girl and woman, never too old. We live for them.”

Před časem jsem si všimla velkýho humbuku kolem vydání nový části do známý série The Dark Tower od Kinga. Přiznám se, že i když jsem tehdy o Kingovi slyšela, nijak víc jsem se o něj nezajímala (zaškatulkovala jsem si ho jako autora hororů), a proto jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že tahle série není ani v nejmenším horor. Je to scifi. A fantasy. Pro mě dost atraktivní a stále ještě ne dostatečně prozkoumanej žánr. A když tahle kniha vyhrála v hlasování na GR v kategorii nejlepší fantasy roku 2012, pustila jsem se nadšeně do čtení. V době, kdy jsem tuhle knihu začala číst, tak už jsem za sebou měla první čtyři knihy v sérii, takže jsem už tak nějak věděla, co mě čeká, a nemohla jsem si nevšimnout rozporuplných názorů ostatních - jedni ji nenávidí, jiní ji milujou. A já stojím někde uprostřed.

The Starving Years - Jordan Castillo Price

Moje hodnocení: 3.5/5

Příběh, kterej by se dal rozdělit do dvou částí, který se vzájemně prolínají. Jedna se jmenuje děj a ta druhá si říká romance. Obě jsou fajn a svým způsobem i originální, ale jak už to bejvá, když se člověk snaží nacpat dvě knihy do jedný, ani jedna nebyla super.

Na svý pouti, jak utlumit svoje abstinenční příznaky z nedostatku MM, jsem sáhla po pro mě už tradiční volbě - knize od JCP. Kdykoliv chci MM a něco netradičního, JCP nezklame. Navíc tahle kniha vyhrála v nedávným hlasovnání na GR hned v několika kategoriích.

Know Not Why - Hannah Johnson

Moje hodnocení: 4/5

Poměrně nenáročná kniha, která svou nekomplikovaností a lidskostí pohladí na duši. Humor, kterej balancuje na tenký linii mezi vtipností a idiocií. Je jen na vás, na kterou stranu se přikloníte.

Tuhle knihu mi doporučilo Goodreads a první věc, který jsem si všimla, byla obálka. Vyloženě mi to slibovalo něco úsměvnýho a lehkýho, což bylo něco, po čem jsem v tu chvíli hrozně toužila. Potřebovala jsem si přečíst něco bez všemožných melodramat, záhad, nedorozumění, něco, u čeho bych se mohla usmívat a vnitřně tát, aniž bych musela kroutit očima nad přemírou cukru a klišé. Díkybohu jsem dostala přesně to, co jsem chtěla.

Mé březnové objevy, na které se těším...

V únoru jsem byla skoro jako posedlá čtením Kingovy série, takže mě žádný nový knihy nezajímaly a neměla jsem myšlenky na nic jinýho. Zato v březnu... jo, v březnu jsem začala číst Kingovu čtvrtou knihu a moje nálada klesla pod bod mrazu (stejně jako venku). Byla jsem znechucená, kdykoliv jsem jen pomyslela, že bych snad měla pokračovat ve čtení. V tu chvíli jsem měla nutkání otevřít kteroukoliv jinou knihu, cokoliv, jen abych mohla číst a nebyl to King... Brouzdala jsem napříč blogosférou a objevila pár zajímavých kousků. A taky jsem si pořídila do telefonu aplikaci na Goodreads a tím pádem se po delší době podívala na jejich doporučení. Krása!

Přesto tu můžou zaznít pomyslný fanfáry, dostala jsem se pod magickou stovku - na mým to-read listu je momentálně jen 95 knih. Podvod, je to všechno jen podvod. Po přečtení Luuina článku jsem provedla menší čistku a vyházela všechny knihy, který měly hodnocení pod 3.7... ale i tak je to dobrej pocit.

The Dark Tover #2-4 - Stephen King

#2 - The Drawing of the Three

Moje hodnocení: 4/5

Po extrémně slibným startu v podobě prvního dílu, o kterým se zmiňuju tady, jsem se nedočkavě vrhla na další díl. Pokud jsem si ale do tý doby myslela, že netuším, která bije, a tady se to dozvím, tak jsem byla na velkým omylu. Tenhle díl vyvolal jen další vlnu otázek. Ale to, čím tahle kniha hlavně překypovala, je šok faktor ;)

The Gunslinger - Stephen King (The Dark Tower #1)

Moje hodnocení: 4/5

Atmosférická kniha plná záhad, která nutí člověka celou dobu hádat. Jako úvodní kniha Kingovy fantasy/sci-fi série ale odpověď na nesčetný otázky nenabízí.

Už hodně dlouho jsem měla "v plánu" si tuhle sérii přečíst. Někdy. Pravděpodobně v dost vzdálený budoucnosti. Ale někdy určitě. Až bych měla čas. Třeba v důchodu. Možná. Asi takhle nějak jsem o tomhle epickým díle uvažovala. Protože sedm knih (osm, když beru v úvahu i tu poslední loni vydanou) je zábava na dost dlouho. A jak jsem nedávno zjistila, i značně drahá zábava. Ale pak jsem na blogu u Luu uviděla nový obálky a věděla jsem, že tuhle sérii prostě musím mít. Nikdy jsem od Kinga nic nečetla, nevěděla jsem, jestli se mi jeho styl bude líbit, ale přesto jsem jako zhypnotizovaná šla a objednala si všechny knihy. A nelituju toho.

Mongrel - K.Z. Snow

Moje hodnocení: 2.5/5

Příběh s velkým potenciálem a zajímavým tématem, kterej ale pro mě byl tak trochu plagiátem a navíc kvůli příliš květnatý řeči naprosto nečitelným zážitkem.

Zase jsem jednou v záchvatu nudy sáhla po první knize, která se mi dostala pod ruce. Vůbec nebylo na škodu, že jsem se o knize Mongrel už zmiňovala ve svých objevech a že jsem měla chuť na nenáročný fantasy. Dva lidi, který na goodreads sleduju, tomu dali vysoký hodnocení, takže jsem se natěšeně pustila do čtení.

Stále na ně myslím...

Nedávno jsem narazila na problém. Ohodnotila jsem dvě různý knihy úplně stejně a přitom jsem necítila, že by byly rovnocenný. Můj první impuls byl buď u jedný snížit hodnocení, nebo u tý druhý ho naopak zvýšit. Problém je v tom, že ani jedna z nich si nezaslouží vyšší nebo nižší hodnocení. To bych ho pak musela snížit/zvýšit i u všech ostatních a tímhle stylem bych se dřív nebo pozdějc dostala mimo stupnici hodnocení. Proto spíš než řešit, který knihy jsou ve srovnání s ostatníma přehodnocený nebo podhodnocený, radši udělám čas od času shrnutí, který knihy z blogu se mi líbí i několik tejdnů po dočtení. Neboli knihy, na který stále čas od času myslím. Protože není čtyřka jako čtyřka, o ostatních kategoriích ani nemluvě.

Mé lednové objevy, na které se těším...

Měsíc se sešel s dalším měsícem a já až žasnu, jak rychle ten čas utíká. Strávila jsem tři tejdny s jedinou sérií, i když jsem četla snad každou volnou chvilku. Trochu jsem se děsila, že neukusuju dostatečně rychle ze svýho to-read listu. Navíc teď ke konci ledna probíhalo na GR hlasování o nejlepší MM knihu za rok 2012 v hromadě kategorií - od žánrů, témat, povolání hlavních hrdinů až po takový prkotinky jako nejhezčí obálka nebo nejlepší hláška. Děsila jsem se, jak si budu procházet vítěze a budu si chtít přečíst snad všechno. No, s údivem jsem zjistila, že jsem z toho spoustu už četla nebo to už v mým seznamu figuruje. A u drtivý většiny zbytku jsem s hrůzou zjistila, že tam figuruje samá Amy Lane,  což je autorka, která je po přečtení The Locker Room na mým mentálním black listu. Uh, už nikdy víc.

A co to všechno vlastně znamená? Že i když jsem nečetla dostatečně rychle, nový knihy jsem přihazovala ještě pomalejc. Takže pozor, už se to blíží! Prosinec končil se 101 knihama a leden jen se 100! Nevím, co budu dělat, až tu magickou hranici konečně překročím :)

Mí lednoví hrdinové...

Leden pro mě skončil fiaskem, co do počtu nových postav, který jsem poznala. Stihla jsem si přečíst jen dva příběhy, protože ten první byl natolik rozsáhlej, že jsem ho četla skoro tři tejdny. Ale rozhodně si nemůžu stěžovat, protože právě v něm jsem měla trefu do černýho a odnáším si z něj na památku hrdinu, kterej mě nadchl a zároveň znechutil jako už dlouho nikdo před ním.

The God Eaters - Jesse Hajicek

Moje hodnocení: 4/5

Tak trochu westernový fantasy z vězeňskýho prostředí plný bohů a nadpřirozených schopností, který i přes svůj rozsah ubíhalo poměrně svižným tempem.

Když mi tuhle knihu doporučila moje magická kamarádka (skoro všechno, co si myslí, že se mi bude líbit, se mi vážně líbí - čáry!), málem jsem se počůrala smíchy, když jsem se podívala na obálku. A po druhý, když jsem si přečetla shrnutí. Tohle že si mám přečíst? Ten týpek vypadá jak Vinnetou, co se snaží zachránit slečnu v nesnázích. A popis moje podezření naprosto potvrdil. Rozhodně nic, po čem bych toužila. Ale už jsem od ní dostatečně vycvičená, abych si to nejdřív přečetla a teprve až pak soudila. Tenhle postup budu muset mít na paměti, až budu příště ohrnovat nos nad nějakou ohyzdnou obálkou nebo shrnutím.

The Administration series - Manna Francis

Moje hodnocení: 4/5

Z části slice of life, z části detektivka plná vyšetřování, z části vyloženě porno, z části dystopickej příběh s politickýma podtónama, z části psychologickej vývoj extrémně podivný dvojice. Rozhodně ne pro lidi slabší povahy.

Vím, že jsem říkala, že moje první zkušenost se světem MM bylo Special Forces, ale to není tak docela pravda. Už pár let před tím jsem zkusila dát vale yaoi a zkusit opravdovou knihu. Bohužel mě to nijak nenadchlo, přišlo mi to nudný, vyloženě otravný a navíc tehdy moje znalost angličtiny nestačila na to, abych si tohle dílo mohla vychutnat. Vrátila jsem se teda ke svýmu osvědčenýmu yaoi a k MM jsem se na několik let obrátila zády. Ale o týhle sérii se v MM kruzích mluví. A hodně. A dost kladně. Dokonce to přirovnávají k mýmu srdcovýmu SF. A moje kamarádka, co se mnou mívá totožný názory, tuhle sérii zařadila mezi svoje oblíbený kousky. No co na to říct? Rozhodla jsem se teda otestovat, jestli jsem tehdy jen na tenhle žánr nebyla připravená, nebo to prostě nesedí mýmu vkusu.

Mé prosincové objevy, na které se těším...

Prosinec pro mě nebyl moc úspěšnej. Anebo když se na to podívám z hlediska mýho cíle zdecimovat svůj to-read list, tak by se dalo říct, že byl přímo geniální. Jak se ukázalo, tak předvánoční shon v podobě marný snahy obstarat všechny dárky, kopa rodinných návštěv a pak ještě jako třešnička na dortu vleklá nemoc se ukázaly jako perfektní lék na mou zvědavost a přebytek volnýho času ke hledání dalších nesmyslů, který si prostě musím přečíst.

Takže konečnej výsledek? Předchozí měsíc jsem zakončila s úctyhodnýma 104 knihama a prosinec - fanfáry! - se 101 knihama čekajících na svoje odškrtnutí. Když to takhle půjde dál, tak brzo tu magickou stovku překročím!

Mí prosincoví hrdinové...

V prosinci jsem četla poměrně dost nadprůměrných knih, ale bohužel žádná z nich neobsahovala hrdinu, kterej by mi nedal spát. Bylo tu samozřejmě pár postav, který byly na hraně, bez kterých by daný příběhy prostě nefungovaly a kniha by mě natolik nezaujala. Z těch za zmínku rozhodně stojí Harry z knihy The Condor, nebo kupodivu i Milan, vedlejší postava z tý samý knihy, kterej mě ale zaujal až v bonusovým příběhu na konci knihy. Anebo ještě Shaw z The Island. Ale ani jeden z nich pro mě nebyl srdeční záležitostí, že bych si přála se o nich dozvědět něco víc, přečíst si o nich další příběh.

Jsou tu ale ještě i starší postavy, který miluju a který jsou z knih, který jsem už kdysi četla, a tak by asi jen těžko dostaly příležitost se tu objevit, pokud bych se ty knihy nerozhodla přečíst znova. Což by upřímně mohlo trvat roky s tou hromadou, na kterou si ještě stále brousím zuby. Takže prosinec věnuju hrdinovi, kterej pro mě má už i trochu sentimentální význam, protože mě provázel mým mládím, dospíváním a i dospělostí. Četla jsem si jeho příběh už tolikrát, až to není hezký.