Dva krátký příběhy o dvou kamarádech, kteří se mají vzájemně rádi, aniž by o tom ale věděli. Lehký, čtivý, humorný. Ale snadno zapomenutelný.
Poslední dobou zkouším nový věci - nový autory nebo doporučení od lidí, který neznám. Na jednom z blogů, který sleduju, pro mě naprosto neznámá osoba až do nebe chválila druhej díl z týhle dvojice. Naprosto mě to nadchlo a hned jsem si ho koupila. Než jsem samozřejmě zjistila, že to má i první díl...
Obě knihy vypráví jen jeden příběh. Dají se každá číst samostatně, ale jen dohromady vytváří začátek - happyend. Adam a Joe jsou nerozluční kamarádi už od útlýho dětství. Od vysoký spolu i bydlí, chodí do stejný práce, mají společný kamarády. A jednoho dne Adama srazí auto a ztratí paměť. Neví, kdo je, ani kdo je Joe. Což mu umožní podívat se na něho novýma očima a všimnout si věcí, který mu do tý doby unikaly. Jako například toho, že ho Joe miluje.
Klady
- Zajímavý pojetí - celá první kniha je vyprávěná z pohledu Adama a druhá z Joova. Jeden příběh ze dvou stran. Plus oba mají unikátní vnitřní hlas a dali se snadno rozlišit, což dneska není samozřejmostí.
- Ztráta paměti - většinou mi takový klišé leze na nervy, ale bylo docela poučný sledovat, jak problémy, který nám normálně přijdou nepřekonatelný, se najednou zdají malicherný, když se na ně podíváme novýma očima. Navíc já Adamovi to jeho zmatení věřila.
- Vtip - i když to bylo o něco víc romantický, než bych preferovala, bylo to naštěstí dost vyvážený humorem - většina scén, která byla už na hraně, se rozbila smíchem, takže mi to nakonec navadilo.
- Žádný drama - vzhledem k tomu, že byly obě knihy krátký - cca 60 a 120 stran - nebyl tu prostor pro přílišný melodrama, nesmyslný zápletky a hledání problémů tam, kde nejsou.
- Sexy - miluju příběhy typu friends to lovers a ani tady jsem nebyla zklamaná. Joe se snaží skrývat, co cítí, a Adam je pevně rozhodnutej Joovo odhodlání zlomit.
Neutrál
- Flasbacky - druhej díl je sice dvakrát tak dlouhej, ale většinu z tohohle obsahu navíc zabraly právě flasbacky z Joova a Adamova dětství. Nevadily mi, ale já obecně flasbacky moc nemusím.
- Joova rozvětvená italská rodina - někomu možná přijdou vtipný hlučný milující davy příbuzných, který se svým milovaným do všeho neustále pletou (představte si film Moje tlustá řecká svatba a bude vám jasný, o čem mluvím). Ale mně je to celkem šumák. Klidně bych se obešla i bez tohohle bonusu.
Zápory
- Ztráta paměti - klišé je přece jen klišé. I když to bylo dobře zpracovaný, přece jen zní blbě, když někomu vyprávím hej, právě jsem četla knihu, kde hlavní hrdina ztratil paměť a... Zní to tuctově a neoriginálně. Béčkově.
- Moc slz - ti dva neustále brečí. Ale hej, v prvním díle se to dalo pochopit - Adam má bolesti a Joovi málem zemřel jeho nejlepší kamarád. Ale v druhým? Proč? Bože, proč?
- Rozsah - 60 a 120 stran? Co to je? Někteří autoři dokážou pracovat i s takhle malým počtem stran a vytvoří plnohodnotnej příběh, takže se čtenáři necítí ošizeně. Scully mezi ně očividně nepatří. Navíc u druhý knihy mi nepřijde, že by větší rozsah nějak pomohl a příběh byl o to bohatší.
- Jednoduchost - bylo to fajn čtení, ale jednoduchý. Což normálně mívám ráda, ale tohle bylo jednoduchý až moc. Přímočarý je možná to slovo, který bych použila.
- Zajímavý pojetí - celá první kniha je vyprávěná z pohledu Adama a druhá z Joova. Jeden příběh ze dvou stran. Plus oba mají unikátní vnitřní hlas a dali se snadno rozlišit, což dneska není samozřejmostí.
- Ztráta paměti - většinou mi takový klišé leze na nervy, ale bylo docela poučný sledovat, jak problémy, který nám normálně přijdou nepřekonatelný, se najednou zdají malicherný, když se na ně podíváme novýma očima. Navíc já Adamovi to jeho zmatení věřila.
- Vtip - i když to bylo o něco víc romantický, než bych preferovala, bylo to naštěstí dost vyvážený humorem - většina scén, která byla už na hraně, se rozbila smíchem, takže mi to nakonec navadilo.
- Žádný drama - vzhledem k tomu, že byly obě knihy krátký - cca 60 a 120 stran - nebyl tu prostor pro přílišný melodrama, nesmyslný zápletky a hledání problémů tam, kde nejsou.
- Sexy - miluju příběhy typu friends to lovers a ani tady jsem nebyla zklamaná. Joe se snaží skrývat, co cítí, a Adam je pevně rozhodnutej Joovo odhodlání zlomit.
Neutrál- Flasbacky - druhej díl je sice dvakrát tak dlouhej, ale většinu z tohohle obsahu navíc zabraly právě flasbacky z Joova a Adamova dětství. Nevadily mi, ale já obecně flasbacky moc nemusím.
- Joova rozvětvená italská rodina - někomu možná přijdou vtipný hlučný milující davy příbuzných, který se svým milovaným do všeho neustále pletou (představte si film Moje tlustá řecká svatba a bude vám jasný, o čem mluvím). Ale mně je to celkem šumák. Klidně bych se obešla i bez tohohle bonusu.
Zápory
- Ztráta paměti - klišé je přece jen klišé. I když to bylo dobře zpracovaný, přece jen zní blbě, když někomu vyprávím hej, právě jsem četla knihu, kde hlavní hrdina ztratil paměť a... Zní to tuctově a neoriginálně. Béčkově.
- Moc slz - ti dva neustále brečí. Ale hej, v prvním díle se to dalo pochopit - Adam má bolesti a Joovi málem zemřel jeho nejlepší kamarád. Ale v druhým? Proč? Bože, proč?
- Rozsah - 60 a 120 stran? Co to je? Někteří autoři dokážou pracovat i s takhle malým počtem stran a vytvoří plnohodnotnej příběh, takže se čtenáři necítí ošizeně. Scully mezi ně očividně nepatří. Navíc u druhý knihy mi nepřijde, že by větší rozsah nějak pomohl a příběh byl o to bohatší.
- Jednoduchost - bylo to fajn čtení, ale jednoduchý. Což normálně mívám ráda, ale tohle bylo jednoduchý až moc. Přímočarý je možná to slovo, který bych použila.
Když to shrnu... ne, že bych litovala impulsivní koupě, bylo to fajn čtení. Jen asi očekávám od příběhů víc. Jsou to krátký knihy ale to není omluva. Čtení jsem si užívala, ale nemám potřebu si to v budoucnu přečíst znova a věřím, že detaily hodně rychle zapomenu. Je to prostě jen nenáročný čtení na zabití dlouhý chvíle.
Žádné komentáře:
Okomentovat