sobota 5. října 2013

Má zářijová zklamání... a pár restů

Tak je to tady. Po tolika měsících jsem zase narazila na knihy, který mě vyloženě zklamaly. Poslední příspěvek tohohle typu byl naposled v listopadu, což je už skoro rok. Tak teď nevím, jestli se radovat, že jsem měla tak dlouho takový štěstí při výběru, nebo se rozčilovat, že mi to štěstí vyprchalo.

Co se týče září, tak jak se říkává tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V tomhle případě to neskončilo jen u ucha. Možná je to jen škodolibá souhra náhod. Přece jen jsem se při poslední knize naprosto rozplývala a vnucovala jsem ji všem, kdo mě poslouchal. Asi vesmír volal po rovnováze.


One Second After - William R. Forstchen

postapokalypsa, v češtině

Začnu hned jedním restem. S nelibostí jsem si všimla, že jsem v červnu zapomněla hned na dvě zklamání. One Second After (v češtině jako Vteřinu poté) mě vyloženě zvedlo ze židle. Už dlouho jsem nenarazila na postavu, která by mi tak moc nesedla. Hrdina, co zachrání svět město, autor z něho nenápadně (haha) dělá pana dokonalýho, co všechno ví a všechno zná a ještě si přitom zvládne ulovit ženskou. Všechny postavy, který autor vyplodil, mu to samozřejmě žerou. A přitom je to takový poleno, blb a pokrytec.

Ale abyste si nemysleli, že moje antipatie ke knize pramení jen z postavy hloupýho Honzy Johna, tak čtěte dál. Autor se zřejmě snaží One Second After prezentovat jako katastrofickou knihu plnou akce a dojemných scén a apelů na lidskost, soudržnost a bůh ví co ještě (rozumějte kýčovitý scény všude kam se podíváte) a přitom se rozhodl pro popisnej styl psaní. Nikdy bych nevěřila, že bych mohla zívat u akčních scén, kdy se lidi vzájemně vraždí po stovkách nebo se vzájemně z hladu požírají. No, stalo se.

Ale hlavní myšlenka knihy, že se nemáme spolíhat na elektroniku, protože může kdykoliv selhat, byla čtenáři sdělená jasně. A otloukaná mu o hlavu každých pár stran.

Restraint - Dark Emeralds

MM, historie, fanfikce

Uhh... tohle bylo zklamání z úplně jinýho důvodu. Je to fanfikce a jelikož s něčím podobným nemám moc zkušeností, nemohla jsem tušit, jak moc mi celá ta myšlenka párujeme-si-hlavní-hrdiny-seriálu-dohromady-jak-se-nám-to-líbí bude proti srsti. Tady jsem prostě šlápla vedle na všech frontách. Nesnáším dobovou Anglii (ta řeč! uhhh!), zřejmě nesnáším fanfikce (celou dobu jsem měla pocit, že čtu něco nevhodnýho - asi jako kdyby mi někdo dal do ruky sepsanou romanci mýho učitele - v životě bych se mu nemohla podívat do očí) a nenávidím gentlemany (pokud mě nepouští sednout v šalině).

Tohle zkrátka není vina knihy, ale mýho osobního vkusu. Přesto je to v mých zklamáních, protože jsem po zkouknutí seriálu byla přímo natěšená, až se pustím do čtení týhle určitě stejně úžasný knihy. Bylo to jako ledová sprcha.

Spook Squad - Jordan Castillo Price

MM, crime, paranormal, série

Teď mě nechápejte špatně. Tohle nebyla špatná kniha. Dala jsem jí 3.5 hvězdiček, což znamená, že je lehce nadprůměrná. Ale jedná se o závěrečnej díl mojí oblíbený série a jako takovej mě rozhodně neuspokojil.

Jako kdyby se autorka chtěla rozloučit se všema postavama, který se tam dosud objevily, tak je sem nacpala všechny. Kroutila jsem pak hlavou nad kopou scén, proč tam vůbec jsou. Hopsalo to od jedný věci k druhý až z toho vznikl chaotickej mišmaš. Bylo to přepatlaný. A rozhodně se mi nelíbilo, že jsem spoustu "záhad" vyřešila mnohem dřív než hlavní hrdinové. Na to u JCP nejsem zvyklá. Její genialita spočívá v tom, že mě vždycky dokáže něčím překvapit.

L.A. Paranormal - Lou Harper

MM, crime, paranormal, short, série

Nahh... už nebudu dávat na rady lidí, který neznám. Ať se klidně rozplývají sebevíc, já jim to nežeru. Jak někdo může bejt nadšenej z týhle série? Vždyť je taková primitivní a prázdná. Ale vážně, tam se v podstatě nic neděje! Ale pěkně od začátku.

Autorka si vymyslela hrdinu, kterej dokáže cosi jako číst aury z věcí, kterých se dotkne (netuším, jak to funguje, moc se s vysvětlováním nenamáhala). Hledá takhle ztracený mazlíčky, šperky a nebo taky ztracený lidi. Celý je to o tom, že se něčeho dotkne, ukáže na mapu, že tam je mrtvola a konec. Všechno podstatný se odehrává mimo stránky. Nám se jen řekne, že měl samozřejmě pravdu a šmitec. Nemá to hlavu ani patu! Je to takový dětinský. Navíc se tahle nadpřirozená schopnost často zneužívala jako berlička, když autorka nevěděla, kudy kam.

První kniha, Dead in L.A., má jen cca 100 stran a zároveň obsahuje rovnou dva díly v sérii. A teď si to spočítejte - autorka měla jen nějakých padesát stran na to, aby nás uvedla do děje, vymyslela nějakou zápletku a uspokojivě ji uzavřela. Neříkám, že je to nemožný, někteří autoři by to v pohodě zvládli. Ale Lou Harper mezi ně očividně nepatří. Druhá kniha, Dead in the Desert, byla jen o maličko lepší, ale i tak bych ji nikomu nemohla s čistým svědomím doporučit.


Žádné komentáře:

Okomentovat