Příběhy z vietnamský války hraničící někde mezi autobiografíí, dokumentem, pamětmi a beletrií. Plný hlubokých myšlenek ale i černýho humoru a ironie.
Jsem zmatená. Nezajímám se o válečný příběhy. Z dějepisu vím tak maximálně v kterých letech byly světový války, ale lhala bych už, kdybych měla říct, který státy byly na který straně. Stejně tak nikdo z mý rodiny nebo i jen širokýho okolí nebyl ve válce, ani jsem nikdy žádnýho válečnýho hrdinu nepotkala. Viděla jsem pár filmů s touhle tematikou, ale povětšinou si je už nepamatuju a ani je nevyhledávám. Proč jsem si teda vybrala ke čtení takovouhle knihu? A jak je možný, že se mi tak zatraceně moc líbila?
Forty-three years old, and the war occurred half a lifetime ago, and yet the remembering makes it now. And sometimes remembering will lead to a story, which makes it forever. That's what stories are for. Stories are for joining the past to the future. Stories are for those late hours in the night when you can't remember how you got from where you were to where you are. Stories are for eternity, when memory is erased, when there is nothing to remember except the story.
Tohle je sbírka dvaceti dvou krátkých příběhů o členech jednoho družstva z vietnamský války. Nečekejte ale, že se dozvíte, kdo bojoval s kým, kde, kdy nebo snad proč. Ve formě vyprávění autor ukazuje běžnej život vojáků - od obyčejnýho pochodu nekonečnou džunglí, přes smrt některých druhů až po absurditu života po válce. Každej příběh je jinej a všechny přitom pojí jedna věc. Reálnost. Nejsou tu žádný divoký přestřelky, výbuchy, hrdinský umírání nebo morální poučky. Je tu nuda, nesmyslnost, zima, strach a pospolitost. Právě kvůli absenci teatrálních momentů a speciálních efektů na vás všechny ty příběhy působí mnohem víc, protože si uvědomujete, že tohle je skutečnost. A přesto je většina z nich lež.
A thing may happen and be a total lie; another thing may not happen and be truer than the truth.
Po dočtení sbírky sama nevím, který příběhy jsou vymyšlený a který se skutečně staly, pokud vůbec nějaký. Autor nám něco vypráví a pak řekne, že si to vymyslel. Snaží se nám ale vysvětlit, že existuje pravda, která se stala, a pak pravda, která se jen vypráví, ale která je někdy skutečnější než ta, která se doopravdy stala. Míchá fikci dohromady se vzpomínkama ve snaze, abysme cítili to, co on tehdy. Vzniká tak něco, co se sice nikdy nestalo, ale přesto je to skutečnosti mnohem bližší než pravda.
But listen. Even that story is made up.I want you to feel what I felt. I want you to know why story-truth is truer sometimes than happening-truth.
Jelikož se ale jedná o sbírku příběhů, kvalita knihy v různých místech kolísá. Některý příběhy jsou zajímavý a plný věcí k zamyšlení. Jiný jsou spíš jen krátký vsuvky, historky o některým z druhů. Některý jsou blíž k beletrii, některý blíž k memoárům, některý jsou akčnější, některý pomalejší. Některý jsou úsměvný, některý jsou nudný a některý mě zhrozily a přiměly k pláči. Některý byly lepší a některý horší. Některý se tam hodily víc a některý se tam podle mě nehodily vůbec. Přesto jako celek tak nějak zvláštně fungovaly a svou různorodostí se jim podle mě povedlo přesně popsat to, jak sám autor viděl válku.
I remember Mitchell Sanders sitting quietly in the shade of an old banyan tree. He was using a thumbnail to pry off the body lice, working slowly, carefully depositing the lice in a blue USO envelope. His eyes were tired. It had been a long two weeks in the bush. After an hour or so he sealed up the envelope, wrote FREE in the upper right-hand corner, and addressed it to his draft board in Ohio.
Ještě nikdy jsem nečetla něco podobnýho. Což možná vypovídá víc o mně než o samotný knize, ale troufám si tvrdit, že se takových děl moc nevyskytuje. Rozhodně se k tomu v budoucnu vrátím a přečtu si to znova. Určitě ji všem vřele doporučuju. Je vydaná i v češtině pod názvem Co nosili s sebou: povídky z vietnamské války, ale nejsem si jistá, jak je dostupná.
They carried their reputations. They carried the soldier's greatest fear, which was the fear of blushing. Men killed, and died, because they were embarrassed not to. It was what had brought them to the war in the first place, nothing positive, no dreams of glory or honor, just to avoid the blush of dishonor. They died so as not to die of embarrassment.
Žádné komentáře:
Okomentovat