Katastrofickej/postapokalyptickej příběh s potenciálem, kterej ale naprosto zazdilo špatný zpracování. Popisná atmosféra u akčních scén a brouk Pytlík místo hlavního hrdiny z toho udělala poměrně nudnej, místy kýčovitej, zážitek.
Jelikož je tahle kniha vydaná v češtině (pod názvem Vteřinu poté), nejspíš se najde někdo, kdo by si ji chtěl pořídit nebo nad tím třeba jen uvažuje. Pokud víte, že nejste hnidopichové a nevadí vám pár nelogičností v chování hrdinů nebo neočekáváte něco, co by vám změnilo život od základů, tak si radši přečtěte hodnocení od chuckyny, která mě svým nadšením přesvědčila, že tohle je kniha, kterou si musím přečíst. Moje podání totiž rozhodně nebude ani zpoloviny tak pozitivní.
"It is not a matter of if, it is a matter of when."Hlavní hrdina John Matherson žije v malým městečku v Severní Karolíně, kam se přestěhoval se svou manželkou a dvěma dcerama. John je válečnej veterán, má za sebou dvacet let aktivní služby, jako plukovník velel v několika válkách. Vzdal se ale další kariéry, aby zůstal doma se svou umírající manželkou, a stal se vysokoškolským profesorem historie. A jednoho obyčejnýho dne najednou přestane fungovat veškerý elektronický zařízení. Nefungujou mobily, auta se zastavila, letadla spadla z oblohy, vypadla celá elektrická síť a Amerika upadla do doby temna.
Myšlenka ok
Tahle část se mi líbila. Autor tu popisuje pomalej rozklad společnosti. Poukazuje na to, jak jsme dneska všichni závislí na elektřině a naší infrastruktuře. Bez elektriky nemáme vodu, nemáme jídlo, nemáme teplo, nemáme léky, nemáme prostě nic. Jen bandu lidí, kteří bojujou o přežití tím, že rabujou a vraždí sousedy pro drobky jídla. Chaos.
Nudný
Ale zbytek pro mě byl jedno obrovský fiasko. Ještě jsem snad nečetla knihu, která by pro mě měla tolik děr, nelogičností nebo prostě jen iritujících aspektů. Hned prvním je styl vyprávění. Je tam spousta popisných scén, kdy nám autor řekne něčí historii nebo o nějaký události. Všechno to pak působí tak nějak neosobně - čtu si jen něčí vyprávění, nejsem součástí příběhu. Drtivá většina děje probíhá prostřednictvím rozhovorů, kde si městská rada navzájem podává hlášení o současný situaci a John to doplňuje nějakýma historickýma žvástama. Všechny hlavní postavy umřou mimo stránky - místo toho, abysme byli svědkem toho, jak někdo umírá, tak nám jen nějakej očitej svědek řekne, jak ta daná osoba hrdinsky zemřela. Je tu pár významnějších bojů, který jsou ale snad jen výsměchem. Třeba hned ten první John prospí a pak mu jen někdo oznámí, že museli postřílet stovky lidí, kteří se snažili dostat do města. Stovky! A odbydou to dvěma odstavcema a nikdo se k tomu už dál nevrací. Zbytek nebyl o moc lepší.
Iritující
To by zhruba shrnovalo tu nudnou část. A teď ta iritující. John. Omg, John! Tuším, že postava může bejt jen natolik chytrá a vynalézavá, jako je sám autor. Průměrně inteligentní člověk prostě nedokáže vytvořit hrdinu, kterej by znal něco, co autor ne. John je tu popisovanej jako hrdina, stratég, inteligentní a vysoce morální člověk, kterej pomáhá řešit situace ve městě a přispívá svýma radama a znalostma. Bohužel jeho samotný chování tomu neodpovídá.
Kolikrát ho nenapadne nějaký jednoduchý řešení. Například hned ze začátku, kdy si ještě myslí, že se jedná o obyčejnej výpadek elektřiny, zkusí se mobilem dovolat, co se děje. Když mu nejde, usoudí, že se mu
vybila baterka, a zdlouhavě uvažuje nad tím, že když nejde elektrika,
tak si ho ani nemůže nabít. Nenapadne ho už ale půjčit si mobil svý
dcery, která stojí hned vedle a která jen pár odstavců předtím zmínila,
že telefon má (vysvětlovala mu totiž, co je to smska). Sledovat jeho zpomalený myšlenkový pochody je agónie.
Za celých dvacet let ve službě (a aktivní, byl tu celej výčet válek, kterých se zúčastnil) mu prej nezemřel ani jeden muž. Vysoce pravděpodobný :/ Je to prostě machr.
Je to válečnej veterán s dvaceti lety aktivní služby za sebou a
neozbrojenýho civilistu zneškodní tak, že mu zezadu rozbije o hlavu
flašku od piva. A vůbec se nestará, že ten chlap ječí a z hlavy mu řine
krev, protože je pořezanej od střepů. On na něj ještě dupne.
Fascinující, co tam ty lidi v armádě učej. Navíc potom v klidu debatuje s
několika osobama, nakupuje si a projíždí si městem a teprve až když ho
někdo na to upozorní, tak si všimne, že mu z ruky řine krev, když se
pořezal při zneškodňování toho chlapa. Rána potřebuje dvanáct stehů,
krve jak z prasete a on si toho všimne snad až za hodinu. Wtf?!
Ale aspoň že instinkty má dobrý. Napověděly mu, že by měl rychle utýct,
když se k němu blíží tlupa chlapů, protože má jako jedinej funkční auto.
A i v domácnosti je to machr. Nefunguje vám překapávač? Nevadí, ve skautech se naučil prostě nasypat kafe do hrnku a zalít ho vařící vodou. Ve skautech! A abyste nepili zrníčka, tak mějte stisknutý zuby. Vole, když neumíš pít turka, tak si vem sítko!
Doma nemají pitnou vodu, ale mají bazén, ze kterýho můžou pít. Tak si v něm
holky běžte zaplavat, tatínek ho bude jen pravidelně dolejvat chlórem...
ok, Johne, když myslíš...
John taky neustále pobíhá okolo a všem cpe do hlavy, aby si schovávali
cigarety, že v dohledný době budou peníze bezcenný, a pak cigarety
přijdou vhod jako směnnej prostředek (hochu, myslím, že jsi četl moc
příběhů o POW táborech, to bylo za úplně jiných podmínek), a přitom jen
za jedno dopoledne vykouřil snad pět cigaret.
Stejně tak vyhlásí pro všechny poloviční příděly a chvilku nato už do sebe láduje třetí porci... Neskutečný.
Nereálný
Ehm, zkrátka jsme si s Johnem nepadli do noty. Další iritující/nereálná věc tady byla ta, že všichni - John (ok, toho beru, na univerzitě na daný téma psal seminárku), místní policajt nebo dokonce i zdravotní sestra - si hned po pár hodinách domysleli, že se jedná o útok EMP zbraní. A všichni na to téma prodělali školení! A sáhodlouze debatujou o tom, kdo na ně asi zaútočil a jak to měli Američani v zásobě na Sadáma... omg, to byla jak hodina dějepisu a oni si při tom popíjeli kafe a snídali, zatímco venku trčelo pár stovek lidí bez střechy nad hlavou, dochází jídlo a nikdo venku netuší, co se děje.
Kýčovitý
Když bych to shrnula, tak myšlenka byla fajn. Bohužel si autor ukousl větší sousto, než dokázal spolknout. Asi by se mi takovejhle příběh líbil mnohem víc jako film. Typický béčkový zpracování Ameriky, kterou zasáhla katastrofa, a hrdina zachrání svět (nebo aspoň město). Plný dojímavých scén a apelů na
Žádné komentáře:
Okomentovat