Série plná naprosto absurdních zápletek, který jako by byly vystřižený z hollywoodských filmů - jedno klišé za druhým a extrémně nepravděpodobný náhody. A přesto se nemůžu ubránit pocitu, že je to to nejlepší, co jsem doteď od Lanyona četla.
Před časem jsem se s kamarádkou bavila o Lanyonových knihách. Je jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších autorů v MM komunitě. Obě jsme se ale shodly na tom, že ho moc nemusíme, že nás nebaví, a v podstatě jsme nad ním zlomily hůl. Ona tvrdila, že ji jeho příběhy nudí, možná i proto, že jsou jeho postavy moc reálný (čti obyčejný). Já tvrdila, že mě nudí, protože mě jeho postavy nikdy nedokážou zaujmout, a mně je pak jedno, co se s nima děje. Nebo jsem si to aspoň myslela, než jsem do ruky vzala první knihu ze série Dangerous Ground.
Můj první dojem? Bylo to směšný. Ne vtipný, směšný. A hrozně krátký. Will a Taylor jsou nejlepší kamarádi, parťáci a agenti FBI. Dokud si Taylor nevzal do hlavy, že by mohli bejt i něco víc, že jsou pro sebe jak dělaní. A dokud mu Will víceméně neřekl, že nic blbějšího už dlouho neslyšel. Jejich vztah začne skřípat, Taylora postřelí, což je přiměje k zamyšlení, jestli spolu ještě vůbec můžou pracovat. A tak si spolu vyjedou do hor na dovolenou, kde si všechno v klidu vyříkají a rozhodnou se co dál. Takovej byl plán. Dokud nenarazí na zřícený letadlo, mrtvolu a pár milionů dolarů. A dokud po nich nezačne někdo střílet.
Nevěřícně jsem kroutila hlavou. Protože mně se to líbilo. Celá série. Byly tu divoký přestřelky v divočině, pády z útesu, únosy, pokusy o vraždu, zkorumpovaní policajti, ruská mafie, lovci odměn, terorista, kterej po desetiletích najednou vstal z mrtvých, ztráta paměti nebo třeba i jen rodinná návštěva, která se zvrhla v jedno velký wtf?! Bylo to přepatlaný, extrémně nepravděpodobný, hollywoodsky klišoidní a akční. A přes to všechno a přestože je to Lanyon a každej díl má maximálně 150 stran... mně se to prostě z nějakýho nepochopitelnýho důvodu líbilo. Možná je to z toho stejnýho důvodu, proč neřeším, že si ve Smrtonosný pasti lupiči vyberou zrovna tu banku, ve který se poflakuje Bruce Willis.
Tuším, že tohle je spíš moje guilty pleasure než opravdu kvalitní série. Každý knize bych tak dala 3.5/5 (mírnej nadprůměr), ale už jsem prováděla re-reading a docela se těším, až si to přečtu znova. Je tu (šílená) akce, nakřáplej vztah a sem tam i úsměvný situace. Ale nemyslím si, že to je příběh pro každýho.
Před časem jsem se s kamarádkou bavila o Lanyonových knihách. Je jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších autorů v MM komunitě. Obě jsme se ale shodly na tom, že ho moc nemusíme, že nás nebaví, a v podstatě jsme nad ním zlomily hůl. Ona tvrdila, že ji jeho příběhy nudí, možná i proto, že jsou jeho postavy moc reálný (čti obyčejný). Já tvrdila, že mě nudí, protože mě jeho postavy nikdy nedokážou zaujmout, a mně je pak jedno, co se s nima děje. Nebo jsem si to aspoň myslela, než jsem do ruky vzala první knihu ze série Dangerous Ground.
Můj první dojem? Bylo to směšný. Ne vtipný, směšný. A hrozně krátký. Will a Taylor jsou nejlepší kamarádi, parťáci a agenti FBI. Dokud si Taylor nevzal do hlavy, že by mohli bejt i něco víc, že jsou pro sebe jak dělaní. A dokud mu Will víceméně neřekl, že nic blbějšího už dlouho neslyšel. Jejich vztah začne skřípat, Taylora postřelí, což je přiměje k zamyšlení, jestli spolu ještě vůbec můžou pracovat. A tak si spolu vyjedou do hor na dovolenou, kde si všechno v klidu vyříkají a rozhodnou se co dál. Takovej byl plán. Dokud nenarazí na zřícený letadlo, mrtvolu a pár milionů dolarů. A dokud po nich nezačne někdo střílet.
Nevěřícně jsem kroutila hlavou. Protože mně se to líbilo. Celá série. Byly tu divoký přestřelky v divočině, pády z útesu, únosy, pokusy o vraždu, zkorumpovaní policajti, ruská mafie, lovci odměn, terorista, kterej po desetiletích najednou vstal z mrtvých, ztráta paměti nebo třeba i jen rodinná návštěva, která se zvrhla v jedno velký wtf?! Bylo to přepatlaný, extrémně nepravděpodobný, hollywoodsky klišoidní a akční. A přes to všechno a přestože je to Lanyon a každej díl má maximálně 150 stran... mně se to prostě z nějakýho nepochopitelnýho důvodu líbilo. Možná je to z toho stejnýho důvodu, proč neřeším, že si ve Smrtonosný pasti lupiči vyberou zrovna tu banku, ve který se poflakuje Bruce Willis.
Zároveň se Lanyon konečně dokázal odpoutat od toho neosobního stylu psaní a konečně jeho postavám věřím, že cítí to, co se píše, že cítí. Necítím se už jako nezainteresovanej divák, kterýmu se vykládá, co se odehrálo, ale jako aktivní účastník. Líbí se mi, že jim to neklape a skřípe to mezi nima. Mají reálný problémy, který se nedají vyřešit nějakým naivním happyendem. Záleží jim na sobě, ale oba ví, že jsou naprosto nekompatibilní a že by byli šťastnější bez sebe. K tomu špatná komunikace a nedostatek času... Je to něco jinýho, než na co jsem zvyklá. A ohromný plus je, že se přes všech pět doposud vydaných dílů ještě nezměnili v zamilovaný školačky, který by si neustále vyznávaly lásku a říkaly si, jak bez sebe nemůžou žít. Vlastně láska je tu jen okrajově - zkuste si do nějakých 150 stran nacpat všechnu tuhle akci a ještě rozebírat něčí vztah.Will was silent. Taylor thought he might be falling asleep, but he said suddenly, “If you could live anywhere, where would it be?”With you. Taylor knew better than to say that aloud. “The beach. I like the beach.”Will was silent.“What about you?” Taylor asked.“The mountains.”
Tuším, že tohle je spíš moje guilty pleasure než opravdu kvalitní série. Každý knize bych tak dala 3.5/5 (mírnej nadprůměr), ale už jsem prováděla re-reading a docela se těším, až si to přečtu znova. Je tu (šílená) akce, nakřáplej vztah a sem tam i úsměvný situace. Ale nemyslím si, že to je příběh pro každýho.
Žádné komentáře:
Okomentovat