2x WTF knihy, které se mi nakonec líbily

Není velkým tajemstvím, že miluju bizarní příběhy. Protože u nich je skoro vždycky zaručená originalita. Jediným problémem je otázka, jestli je dokážu strávit nebo příběh natolik zavání šílenstvím, že to vzdám. Ale jak jsem zjistila, očividně se nevzdávám tak lehce. V rámci zhruba jednoho měsíce jsem narazila na rovnou dvě nejabsurdnější knihy, který jsem za posledních pár let četla. A i když mi mozek chvilkama skřípal ve snaze pochopit, co se vlastně děje, nakonec musím uznat, že jsem se nesmírně bavila. I když to nebyly komedie. A to už je na pováženou.

Nemůžu ani jednu s čistým svědomím doporučit, ale kdo ujíždí na podobných "perlách" jako já, tak by měl zbystřit pozornost.

Under the Hill - Alex Beecroft

Občas přeskočím konzultaci s GR a pořídím si knihu už jen kvůli anotaci. Tahle konkrétní zmiňovala elfy ve vesmíru, lovce UFO, skok v čase a nervy drasající cliffhanger. Znělo to tak šíleně, že jsem si to prostě musela pořídit. A dostala jsem úplně všechno a ještě pár věcí navíc. Ale pěkně popořádku.

První kapitola mě nadchla - Ben, jeden ze tří hlavních hrdinů, se v noci probudí do otřásajícího se domu a když v panice, že se jedná o zemětřesení, vyběhne ven na ulici, spatří průvod elfů. Po nevydařeným hovoru s operátorem linky 911 se vytasí se zlatýma stránkama a zavolá si na pomoc Agenturu obrany před paranormálem. Komu jinýmu si vylít srdce, aniž by ho považovali za blázna? Z Agentury se ale nakonec vyklube banda UFO nadšenců a lovců duchů. Byla to zkrátka skvělá směsice humoru, ironie, šílenství ale i napětí, přesně, jak to mám ráda.

Nebudu vám ale lhát, asi pět minut nato jsem měla svou první krizi, kdy jsem chtěla svůj kindle roztřískat. Psaní bylo naprosto otřesný. Častokrát jsem přečetla několik stran a vůbec jsem nevěděla, co jsem si vlastně zrovna přečetla. Bylo to jako shluk náhodně poskládaných slov, který dohromady nedávaly žádnej smysl. Přirovnala bych to k těm divným statickým záběrům ve starších filmech, kdy kamera i zvuk jsou zaměřený na cvrlikající cikádu, zatímco se v pozadí odehrává nějaká důležitá scéna. Zkuste se pak soustředit na něco jinýho než ten ohavnej hmyz. Styl psaní byl prostě tak nějak snovej, skoro jsem měla pocit, jako kdybych opravdu byla ve světě elfů a víl, kde čas plyne tak trochu jinak a máte pocit, že jste sjetí, protože nedokážete jasně přemejšlet. Ještě nikdy jsem se s něčím takovým nesetkala.

A vůbec nepomohlo, že byl děj vyprávěnej z pohledu tří naprosto odlišných postav. Kromě Bena, kterýho se elfové opakovaně pokouší unýst, je tu ještě Chris, veterán z druhý světový, kterej se přenesl v čase o sedmdesát let dopředu do současnosti. A ještě Flynn, Chrisův kamarád ve zbrani, kterej takový štěstí neměl a zůstal trčet v říši elfů před blížící se civilní válkou. Myslím, že kdyby mi někdo tohle info předal hned na začátku, orientovala bych se v tom mnohem líp.

Hm. Jenže to bylo občas proložený vyloženě perfektníma scénama a ke konci jsem napětím málem ani nedejchala. Pak přišel takovej cliffhanger, že jsem si automaticky a bez řečí koupila i pokračování. Musím říct, že jakmile jsem se zorientovala, zvykla si na ten zvláštní styl psaní a podvolila se faktu, že to nedává smysl, začala jsem si to naplno užívat a nechtěla jsem, aby to skončilo. Byl to jeden wtf moment za druhým a o šílený překvapení tu rozhodně nebyla nouze. Kromě výše zmíněných elfů tu bylo třeba vymítání duchů, interdimenzionálně ovládanej vodní elementál nebo oživlý kancelářský potřeby, který se snaží našeho hrdinu zabít. Vrcholem pro mě ale bylo muzijní letadlo z druhý světový pilotovaný duchama a střet elfů a draků a šokovaných pilotů stíhaček někde nad soudobou Anglií. Kruci... asi si to přečtu znova.

The Prince and the Program - Aldous Mercer

Po svým pozitivním střetnutí s výše zmíněným šíleným příběhem, jsem konečně sebrala dostatek odvahy, abych se pustila do týhle knihy, která mi hnila na seznamu už někdy od roku 2012, kdy byla poprvý vydaná. Odvahy proto, že jsem slyšela, že je tohle dílo přímo ztělesněním absurdity a nejedna slabší povaha to vzdala a dropla. Hmm... po dočtení naprosto chápu proč.

Zdála se vám kombinace stíhaček, draků, elfů, vesmíru a cestování v čase ujetá? Tak vězte, že to tomuhle nesahá ani po kotníky. Zcela bez zábran, i když s určitýma rozpakama, přiznávám, že si nejsem jistá, o čem všem to vlastně bylo. Většinu času jsem nechápala, o čem tam mluví, spousta referencí na mě byla zcela ztracená, s určitostí vím, že jsem nepochopila kus hlavní zápletky, a posledních cca 30% mi mozek odmítal spolupracovat. Ale bylo mi to jedno. Já jsem si to čtení naprosto užívala.

Princ z názvu je Mordred. Ano, ten Mordred. Je poslanej do exilu do Kanady. Ano, naší současný Kanady. Neptejte se mě, jak to funguje, to je jedna z věcí, který mi unikají. Jelikož je k exilu přihozenej zákaz čarovat, takže si nemůže jen tak vycucat z prstu peníze, musí si najít práci. A z nějakýho nepochopitelnýho důvodu se rozhodne, že jeho vysněnou kariérou bude programování. I když programovat vůbec neumí. A tehdy se začnou dít Věci. A pokud chcete vědět jaký, přečtěte si oficiální anotaci, která sice odvykládá celej příběh od začátku až do konce včetně spoilerů, ale vůbec vám to nepomůže. Spíš naopak, berte všechno, co se dá, stejně je velká šance, že i tak všechno nepochopíte.

Pokud jste nadšení programátoři nebo jste trochu víc obeznámení s dílem Alana Turinga anebo jste guru na všemožný Artušovský legendy, tuhle knihu si zamilujete. V opačným případě to nejspíš dropnete po pár stránkách. Je to jako číst si Artušovskou ságu psanou jako program. Jsem si i skoro jistá, že byl zacyklenej. Každopádně autor nás při vyprávění rozhodně nedrží za ručičku. Je tu hromada odborných termínů a referencí, který nám nejsou vysvětlený. Ani nevíte, jakou jsem měla radost, když jsem při jednom rozhovoru pochopila, že rozebírají populační modely a jak je aplikovat na simulaci masožravých bakterií. Ještě nikdy jsem si při čtení nepřipadala tak hloupě, že je tolik věcí, kterým nerozumím, a zároveň pyšně, že se předpokládá, že jsou současní čtenáři natolik inteligentní, aby nám daný věci nebyly vysvětlený. Při čtení jsem se neustále potácela od skoro až euforických stavů, kdy jsem se smála a přála si, aby to nikdy neskončilo, až k vybuchům frustrace, kdy jsem věděla, že mi zase něco uniká.

A teď si do tohohle komplikovanýho prostředí a stylu zasaďte programování, démony, duchy, kyborgy, zombie apokalypsu, umělou inteligenci, převtělování, posmrtnej život a kopu dalších, pro mě nepopsatelných, věcí. Nebo velmi... zvláštní postavy, ze kterých je samotnej Mordred nejnormálnější. A fakt, že je uvnitř knihy schovenej poklad a kdo ho první objeví, dostane od autora tisíc dolarů. Btw, ještě nikdo to nevyřešil.

Je to skoro jako křížovka - není to literární veledílo, ale z každýho pochopenýho odstavce jste nadšení. Nevadí, že nemáte všechny písmenka, hlavně, že jste vyluštili tajenku. Jestli se autor někdy dokope k napsání pokračování, budu mezi prvníma, kdo si ho pořídí.