Stále ne ně myslím, podruhé...

Má nedávná čtenářská krize mě přiměla zapátrat v paměti, kdy jsem naposledy četla něco, co mě doopravdy chytlo. Něco, co by se mnou zůstalo natrvalo. Shodou okolností se moje první vypíchnutí knih, který mě oslovily natolik, že jsem na ně myslela i několik měsíců po jejich dočtení, konalo už před víc jak rokem. Mezitím jsem přečetla pár desítek knih a některý z nich si podle mě zaslouží větší pozornost, než jsem jim věnovala. Takže tady to je - nezapomenutelný knihy za loňskej rok.

Mišmaš knih, které si nezasloužily vlastní článek...

Protože jsem líná, ale zároveň natolik puntičkář, abych vynechala nějakou knihu, co jsem přečetla, rozhodla jsem se poslední hrstku knih nacpat do jednoho článku. Většina z nich byla ok, ale nemám k nim moc co říct, abych každou rozepisovala zvlášť. Navíc jsem většinu přečetla v rozmezí jednoho týdne, takže se za tím skrývá příběh (hah). I když jen ve stylu přečetla jsem si to, abych zahnala pachuť z předchozí knihy nebo tohohle chci víc. Rovnou malý upozornění - všechny jsou MM. Byl to... zvláštní týden.

Attachments - Rainbow Rowell

Moje hodnocení: 3.5/5

Mírně romantická skoro komedie o tom, že dospívání není záležitost jen náctiletých.

Rovnou přeskočím svoje tradiční tirády o tom, kde jsem k týhle knize přišla, a proč jsem se ji rozhodla přečíst, případně co jsem od ní očekávala. Mám totiž jen vágní vzpomínky a musela bych si něco vycucat z prstu. Přejdu teda rovnou k tomu, co byste od týhle knihy mohli očekávat vy a proč jí dát šanci.

Táhne vám na třicítku a stále nevíte, co od života chcete nebo jak toho dosáhnout? Vítejte do klubu hlavních hrdinů našeho příběhu. Určitě si spolu budete rozumět. Máte chuť na něco vtipnýho, možná i lehkýho, co v sobě ale zároveň nese nějakou hloubku, případně trochu tý romantiky, která ale není středobodem vesmíru? Případně četli jste nebo aspoň slyšeli o knihách Fangirl nebo Eleanor & Park a zajímá vás, co dalšího jejich autorka napsala? Pak Attachments je tu právě pro vás.

Still Alice - Lisa Genova

Moje hodnocení: 4/5

Tvoří to, kým jsme, naše zkušenosti a vzpomínky? A pokud zapomeneme na to, kým jsme byli, můžeme říct, že jsme to stále my? Dá se vůbec žít jen přítomností?

Už před časem mě kniha Still Alice dost zaujala, když jsem si přečetla Martininu recenzi (díky za to, jinak by se mi tahle kniha do ruky nikdy nedostala). Možná to tak z obsahu mýho blogu nevypadá, ale mám ráda i normální příběhy - žádný romance, žádný nadpřirozeno, žádný epický souboje dobra proti zlu, dystopie nebo třeba i kriminálky. Zkrátka normální všední příběhy o obyčejných lidech, kteří by klidně mohli bejt mí sousedi. Still Alice je reálnej příběh, kterej by se mohl stát komukoliv z nás. Je o reálných lidech a jejich osudech. O hodně reálný nemoci, která je bohužel dodnes nevyléčitelná. Nemoci, která neničí jen naše tělo, ale to, co nás dělá náma. Ničí naše vzpomínky.

Mé únorové objevy, na které se těším...

Trvalo mi dlouho, předlouho, než jsem se dostala k sepsání tohohle ne/pravidelnýho článku. Částečně za to může to, že od vánoc mi moje hektický dny splývají v jednu velkou šmouhu a neměla jsem tak moc chuť nebo energii zkoumat, co novýho si nemám čas přečíst. A částečně taky to, že když už jsem něco objevila, tak jsem si to prostě přečetla a povinnosti vem čert. Zkrátka vedu zdravej a zodpovědnej životní styl ;)

Od posledního oficiálního objevu, kterej se konal někdy v listopadu, jsem stihla zredukovat svůj to-read list na nějakých 98 knih (oproti posledním 103 kusům). Některý jsem přidala, některý ubrala, některý přečtený knihy tam ani nezařadila... Každopádně jsem ráda, že se (snad) konečně dostávám do situace, kdy se zase můžu bezelstně těšit, až si přečtu svý nový objevy.