The Gunslinger - Stephen King (The Dark Tower #1)

Moje hodnocení: 4/5

Atmosférická kniha plná záhad, která nutí člověka celou dobu hádat. Jako úvodní kniha Kingovy fantasy/sci-fi série ale odpověď na nesčetný otázky nenabízí.

Už hodně dlouho jsem měla "v plánu" si tuhle sérii přečíst. Někdy. Pravděpodobně v dost vzdálený budoucnosti. Ale někdy určitě. Až bych měla čas. Třeba v důchodu. Možná. Asi takhle nějak jsem o tomhle epickým díle uvažovala. Protože sedm knih (osm, když beru v úvahu i tu poslední loni vydanou) je zábava na dost dlouho. A jak jsem nedávno zjistila, i značně drahá zábava. Ale pak jsem na blogu u Luu uviděla nový obálky a věděla jsem, že tuhle sérii prostě musím mít. Nikdy jsem od Kinga nic nečetla, nevěděla jsem, jestli se mi jeho styl bude líbit, ale přesto jsem jako zhypnotizovaná šla a objednala si všechny knihy. A nelituju toho.

Mongrel - K.Z. Snow

Moje hodnocení: 2.5/5

Příběh s velkým potenciálem a zajímavým tématem, kterej ale pro mě byl tak trochu plagiátem a navíc kvůli příliš květnatý řeči naprosto nečitelným zážitkem.

Zase jsem jednou v záchvatu nudy sáhla po první knize, která se mi dostala pod ruce. Vůbec nebylo na škodu, že jsem se o knize Mongrel už zmiňovala ve svých objevech a že jsem měla chuť na nenáročný fantasy. Dva lidi, který na goodreads sleduju, tomu dali vysoký hodnocení, takže jsem se natěšeně pustila do čtení.

Stále na ně myslím...

Nedávno jsem narazila na problém. Ohodnotila jsem dvě různý knihy úplně stejně a přitom jsem necítila, že by byly rovnocenný. Můj první impuls byl buď u jedný snížit hodnocení, nebo u tý druhý ho naopak zvýšit. Problém je v tom, že ani jedna z nich si nezaslouží vyšší nebo nižší hodnocení. To bych ho pak musela snížit/zvýšit i u všech ostatních a tímhle stylem bych se dřív nebo pozdějc dostala mimo stupnici hodnocení. Proto spíš než řešit, který knihy jsou ve srovnání s ostatníma přehodnocený nebo podhodnocený, radši udělám čas od času shrnutí, který knihy z blogu se mi líbí i několik tejdnů po dočtení. Neboli knihy, na který stále čas od času myslím. Protože není čtyřka jako čtyřka, o ostatních kategoriích ani nemluvě.

Mé lednové objevy, na které se těším...

Měsíc se sešel s dalším měsícem a já až žasnu, jak rychle ten čas utíká. Strávila jsem tři tejdny s jedinou sérií, i když jsem četla snad každou volnou chvilku. Trochu jsem se děsila, že neukusuju dostatečně rychle ze svýho to-read listu. Navíc teď ke konci ledna probíhalo na GR hlasování o nejlepší MM knihu za rok 2012 v hromadě kategorií - od žánrů, témat, povolání hlavních hrdinů až po takový prkotinky jako nejhezčí obálka nebo nejlepší hláška. Děsila jsem se, jak si budu procházet vítěze a budu si chtít přečíst snad všechno. No, s údivem jsem zjistila, že jsem z toho spoustu už četla nebo to už v mým seznamu figuruje. A u drtivý většiny zbytku jsem s hrůzou zjistila, že tam figuruje samá Amy Lane,  což je autorka, která je po přečtení The Locker Room na mým mentálním black listu. Uh, už nikdy víc.

A co to všechno vlastně znamená? Že i když jsem nečetla dostatečně rychle, nový knihy jsem přihazovala ještě pomalejc. Takže pozor, už se to blíží! Prosinec končil se 101 knihama a leden jen se 100! Nevím, co budu dělat, až tu magickou hranici konečně překročím :)

Mí lednoví hrdinové...

Leden pro mě skončil fiaskem, co do počtu nových postav, který jsem poznala. Stihla jsem si přečíst jen dva příběhy, protože ten první byl natolik rozsáhlej, že jsem ho četla skoro tři tejdny. Ale rozhodně si nemůžu stěžovat, protože právě v něm jsem měla trefu do černýho a odnáším si z něj na památku hrdinu, kterej mě nadchl a zároveň znechutil jako už dlouho nikdo před ním.