Má říjnová zklamání...

Už je to hooodně dlouho, co jsem naposledy psala podobnej článek. V duchu jsem se už radovala, že narážím na samý dobrý knihy. Nečekala jsem, že budu rozebírat svoje zklamání jen měsíc po svým předsevzetí, že se na knihách budu snažit najít co nejvíc pozitivního a budu je míň buzerovat. Nebo že jich bude tolik. Je sice pravda, že jsem na nich dokázala najít i klady a důvody, proč by se někomu daný knihy mohly líbit, ale nezměnilo to nic na faktu, že jsem se při jejich čtení často nehorázně nudila.

Týden s Williamem Shakespearem #7

~ Závěr ~

 

Lhala bych, kdybych tvrdila, že se Shakespeare čte lehce. Přece jen psal divadelní hry a ještě k tomu ve verších. Jeho postavy mají tendence pronášet sáhodlouhý monology, který jsou dost květnatý a často plný narážek na věci, který mi občas unikají. Navíc jeho příběhy bejvají poměrně přímočarý a jednoduchý. Nebyla jsem si proto ze začátku jistá, co lidi k Shakespearovým hrám tak neustále táhne. Až když jsem nad nima začala víc přemejšlet, objevila jsem hned několik věcí.

Týden s Williamem Shakespearem #6

~ A Midsummer Night's Dream ~

Love looks not with the eyes, but with the mind,
And therefore is winged Cupid painted blind.

Sen noci svatojánské je jedna z nejznámějších Shakespearových komedií a není (snad) nikdo, kdo by ji aspoň zběžně neznal. Oproti předchozím zmíněným hrám se ale nezaměřuje na konkrétní osobu, ale na různý podoby lásky.

Týden s Williamem Shakespearem #5

~ Coriolanus ~

Would you have me
False to my nature? Rather say I play
The man I am.

Coriolanus je římskej voják, kterej v boji nemá konkurenci a v dobách války je římským lidem oslavovanej jako hrdina. Zároveň má ale poměrně radikální názory, se kterýma se netají. Jejich podstatou je myšlenka, že pokud nebojujeme za vlastní zemi, nemůžeme očekávat, že od ní dostaneme něco zadarmo na oplátku. Prostej římskej lid je proto pro Coriolana odpad. Nazývá je stádem, zbabělcema a krysama, jsou to podle něj otroci a verbež, která by se měla pobít a ne odměňovat jídlem za to jejich nicnedělání. A tohle všechno jim hrdě říká přímo do očí. Není proto divu, že jejich první myšlenka je zabít ho jako nepřítele lidu číslo jedna. A ne, tohle není spoiler.

Týden s Williamem Shakespearem #4

~ Henry V ~

We few. We happy few
We band of brothers, for he today
That sheds his blood with me
Shall be my brother.

Henry V. byl z větší části vylíčenej už v předchozích dvou hrách, kde se z prince, na kterýho si prstem ukazovalo celý královstí, vypracoval až na krále. Jeho nejbližší okolí sice s obavama sledovalo, jestli se dokáže oprostit od svý zkažený minulosti, ale nakonec všechny překvapil. V týhle hře se děj točí hlavně okolo jeho tažení proti Francii, která Henryho kvůli jeho mládí a předchozí pověsti zcela podcenila, a vrcholí šokující bitvou u Agincourtu. Kdybych měla hru jednoduše shrnout, řekla bych, že je to nadčasová studie vůdcovství.