pondělí 3. prosince 2012

How to Repair a Mechanical Heart - J.C. Lillis

Moje hodnocení: 4.5/5

Po přečtení minulý knihy, která mě zanechala ve stavu dumání nad smyslem života (jo, stará dobrá nesmrtelnost brouka) a podobných věcí, jsem se nemohla rozhodnout, co si přečíst dalšího. Všechny knihy v mým to-read seznamu se zdály tak hrozně prázdný, nezajímavý, prostě neadekvátní. Je to hroznej pocit nevědět co dál a z nudy se brouzdat tou záplavou blogů, abych se po stopadesátý dozvěděla, jak je Percy Jackson úžasnej. Nebo jsou to teď Krásní mrtví? Čert aby se v tom vyznal. Měla jsem čtenářskou krizi, která trvala přesně den (jaká to hrůza!), než se mi znenadání po delší době ozvala kamarádka a začala mi básnit o knihách, který si chce přečíst (tuhle) nebo zrovna čte (ta bude hned v zápětí). A jelikož se na mě How to Repair a Mechanical Heart už valilo z vícero stran, rozhodla jsem se uvěřit, že na ní asi něco bude, a rozhodla jsem se jí dát šanci. A jestli jsem do týhle doby nechápala význam slova squeal, teď už ho chápu až moc dobře :)

Seznamte se s Brandonem. Brandon byl už od malička vedenej k víře v Boha a jeho hrdinou je Otec Mike. Brandon si užívá chvíle sounáležitosti se svou církevní komunou až do chvíle, kdy se v osmnácti rozhodne přiznat, že je gay. A najednou stojí bokem s knihou od otce Mika - Put on the Brakes! The Cool Kid’s Guide to Mastering Sexual Temptation. A kdykoliv je teď v pokušení, vyskočí mu v hlavě úryvky z tý strašný knihy a Co by tomu říkal Otec Mike.
Put on the Brakes!, Chapter Five: Ask God for the strength you need to flee temptation. And then don’t walk away‌—‌run!
Seznamte se s Brandonem číslo 2. Brandon vede spolu se svým internetovým kamarádem Abelem video blog Screw your sensors věnovanej televiznímu seriálu Castaway Planet, zejména jeho dvěma ústředním hrdinům - odvážnýmu kapitánovi Cadmovi a šarmatnímu androidovi Simovi. Brandon se dokonce vzpamatovává z rozchodu se svým (zcela imaginárním) přítelem, kterej ho podváděl, a proto se necítí na novej vztah. Společně s Abelem se chystají na šestitýdenní cestu karavanem po Státech s cílem navštívit plánovaný sjezdy fanoušků Castaway Planet.
I even invented a tragic heartbreak to shield me from his matchmaking: some pre-med sex god named Zander, who had me dreaming of a picket fence and two adopted kids before he dumped me for a bartender and ruined me indefinitely for all other men.
Samozřejmě, že Brandonova rodina nemá ani tušení o existenci Brandona čislo 2 a Abel o existenci Brandona číslo 1. A Brandon? Ten jen lže, jak může, a v duchu si přeje bejt jako Sim - klidnej, racionální a bez emocí.
I gave up church but not the angst.
Seznamte se s Cadsim, slashařskou komunitou v čele s Miss Maximou, která je přesvědčená, že Cadmus a Sim jsou si souzení a že naplní svou lásku do konce příští sezóny. Jejich úhlavním nepřítelem je Abel s Brandonem, kteří rezolutně popírají jakoukoliv možnost vztahu mezi ústředníma postavama seriálu a vysmívají se tak samotný existenci Cadsim. Tyhle dvě strany spolu uzavřou sázku, která ukončí jejich rozepře jednou pro vždy - při jejich cestě po sjezdech se budou ptát herců ze seriálu, jak to podle nich s Cadmem a Simem je - pokud většina odpoví, že se mezi nima nikdy nic nestalo, Cadsim budou muset ke svým slashovým povídkám už napořád psát, že moc dobře ví, že by se nic takovýho nemohlo stát, že jen chtěj vidět nějakou akci mezi sexy chlapama. A pokud prohrajou kluci, budou muset spolu zinscenovat nějakou Cadsim povídku přímo před kamerou.
Miss Maxima: Don’t worry, girls. Pride goeth before a fall. In six short weeks their smug jaded mugs will be onscreen, acting out one of our very best Cadsim fics in exquisite detail. I can’t wait to see their stupid lips moving closer‌…‌closer‌…‌closer‌…‌
Seznamte se s Hell Bells... počkat, to už bych prozrazovala až moc. Řekněme jen, že s jejich nástupem dostala celá kniha ten správnej říz.

Tohle byl ve "zkratce" úvod celý knihy. Chvilku mi trvalo, než jsem se v těch mnoha vrstvách a postavách zorientovala, ale už během prvních dvou kapitol jsem se chytla a pak už to byla jen jízda. A to doslova - cesta po státech v karavanu - a i v přeneseným slova smyslu - zhruba od půlky jsem to vzdala a nepřetržitě bulela smíchy. Ale až někdy od půlky. Ne, že by to do tý doby nebylo vtipný nebo dobrý, jen to není můj typickej šálek čaje. Nejsem moc na nevinný příběhy, kde jsou všichni dobří. Stejně tak jsem nikdy nebyla součástí žádnýho fandomu, nikdy mě nezajímalo, jestli si to Sherlock s Watsonem rozdávají mimo kamery, nebo jestli je mezi Arturem a Merlinem vážně něco víc. Nejsem slepá a vím, že je spousta zarytých fanynek, který kvůli svým hrdinům šílí. Ale mě to vždycky naprosto míjelo a nedokázala jsem to za nic na světě pochopit. Nevím, co to na tý knize je, ale měla jsem pocit, že mi postupně vymejvala mozek, protože jsem se zničehonic přistihla, že potají dumám, jestli něco mezi tím Cadmem a Simem vážně je, a chtělo se mi ječet a šílet společně s touhle knihou.

 Strašně oceňuju to, jak to bylo napsaný. Většina knih, který jsem do teď četla, byla buď naprosto holá - sledoval se jen hlavní příběh - nebo pokud se sledovalo příběhů víc, tak to bylo roztříštěný mezi jednotlivý postavy, děje a místa. Ale tohle? Tohle není ani jedno. Je to jako několik vrstev na sobě - Brandon číslo 1, Brandon číslo 2, skutečný Castaway Planet, Cadsimovský Castaway Planet... a s příchodem Hell Bells to dostalo ještě jednu vrstvu, která tomu všemu nasadila korunu. Nemusíme teda ani na chvilku opustit tu naši hlavní postavu nebo hlavní dějovou linku a přitom stále ochutnat spoustu různých příběhů. Stejně tak když se "vyřeší" nějaká vrstva, není to konec příběhu, vrstev je tu ještě spousta a jede se prostě dál a příběh ani na chvilku neztratí svou dynamiku. Je to lehký, je to vtipný a ve chvílích, kdy na povrch vypluje Brandon číslo 1, občas i docela vtipně smutný.
Status: Naked. On bed. With boy. Systems overheating. Sudden doubts multiplying. Meltdown imminent.
Na celým příběhu se mi nelíbila jen jedna věc. Ze začátku bylo Brandonovo dilema mezi náboženstvím a jeho sexualitou poměrně zábavný, ale pak jsem ho už chtěla kolikrát i nakopnout. Jako ateista vyrůstající mezi samýma ateistama asi nedokážu pochopit, jak někdo dokáže věřit v Boha. Pokud to člověku něco přináší, tak proč ne, ale pokud ho to trápí? Bylo to prostě mimo hranice mýho chápání a strašně jsem ho chtěla proplesknout, ať se už vzpamatuje. Myslím, že lidi, kteří jsou trochu víc naklonění víře v Boha, by s tímhle problém neměli.
Okay, poll time, guys: If you died today, do you think you’d go to heaven?
Nesmírně jsem si čtení týhle knihy užívala. Nemělo to jen vtip, ale i příběh. A poměrně realistickej. I když jsem taková v jejich věku nikdy nebyla, kolikrát jsem si při čtení přála, abych byla o takových deset let mladší a mohla se připojit k nějakýmu fandomu a ječet a šílet. Myslím, že se autorce povedlo krásně vystihnout mentalitu takových komunit - navenek naprosto šílený a taky nestálý, ale uvnitř strašně lákavý.

Žádné komentáře:

Okomentovat