pondělí 28. dubna 2014

Stále žiju, aneb resty za březen/duben (1)

Jsem obrovskej lenoch, kterej neustále zápasí s nedostatkem času a sklony k prokrastinaci. A jelikož jsem se přistihla, že už mám pořádnej skluz, kterej bych jen stěží doháněla, rozhodla jsem se všechny resty shrnout do jednoho článku (můj vnitřní puntičkář by mi je totiž nedovolil jen tak přeskočit). A stejně tam není žádnej klenot, kterej by mi to neodpustil. I když blogger mě opět nemá rád, takže to budu muset rozdělit na dvě části (říkala jsem, že mám pořádnej skluz).

Liam Davis & The Raven - Anyta Sunday

Moje hodnocení: 3.5/5

Přepatlanej a předvídatelnej příběh, skvělý psaní a společensky neschopnej hrdina, kterej vás dostane svou upřímností.

Když jsem se zhruba před měsícem dozvěděla, že má tahle kniha vyjít, začala jsem se nehorázně těšit. Nejsem si jistá proč, už jsem od Anyty četla pár knih a nedá se říct, že bych nadšením skákala až někam ke hvězdám. Možná za to může její originální propagace knihy skrz mírný rozmazání hranic mezi fikcí a skutečností. Chci říct, založit blog, o kterým se píše v knize, a vydávat v něm články pod jmény postav příběhu? Dostali jsme dopředu drobky a strašně mě to navnadilo na samotnej příběh.
Freddy Krueger was the reason I was sitting in the back of some guy’s car, speeding to the University of Pittsburgh Medical Center.
I replayed the evening’s events over and over, but if I had really thought about it—difficult with the burgeoning concussion—the point of no return had passed that morning . . .
Liam není zrovna populární. Dokonce na pracovišti čelí mírný šikaně. Která se ještě zhorší, když mu ve školních novinách seberou pozici autora politických článků a přiřadí mu sekci věnující se zábavě - jeho úkolem je najednou psát o tom, kde jsou nejlepší párty ve městě. A to i když v životě na žádný nebyl. A aby toho nebylo málo, hned na první akci ho někdo přepadne a zmlátí.

Následuje poměrně průhledná dějová linka, kdy se Liam snaží po svým střetu s Freddym Kruegerem (doslovně) najít svýho tajemnýho zachránce. Zároveň si nachází kamarády, lásku, úspěch v práci a bla bla bla. Však to znáte, coming of age, kde se nepopulární Popelka změní ve všema obletovanou princeznu.

Byl by to naprosto průměrnej a předvídatelnej příběh, nebejt Liama. Liam je jako hlavní hrdina k zulíbání. Je typickým příkladem rčení co na srdci, to na jazyku. Jeho nezvyklá upřímnost skloubená s jeho posedlostí prací z něho dělá extrémně nespolečenskýho člověka, kterej nemá jedinýho kamaráda. Přináší s sebou spoustu humoru i rozpačitých situací. Jeho stoický a někdy až naivní myšlenkový pochody byly často v přímým kontrastu se situacema, ve kterých se nacházel. Seberte Liama a nemáte nic. Ale dejte mi Liama a já si to přečtu znova.

The Sea of Tranquility - Katja Millay

Moje hodnocení: 3.5/5

Zdánlivě hardcore hrdinka, která vás natolik nadchne, že si možná ani nevšimnete, že se jedná o sladkou romanci citově labilních puberťáků, jejíž variaci jste už dávno četli.
Dying really isn’t so bad after you’ve done it once.
And I have.
I’m not afraid of death anymore.
I’m afraid of everything else.
Nasťa se po dlouhých měsících operací a terapií chystá nastoupit na novou školu. Oblíká se a je zmalovaná jako kurva (její slova, ne moje), nemluví a jen na všechny ostatní pohrdavě zírá. Všechno je to součástí jejího plánu - ignorujte mě. Její plán jsem nikdy moc nepochopila, protože naopak přitahuje pozornosti až moc. Od místních holek, který by ji nejradši zabily pohledem, až po místní plejboje, kteří by ji zase nejradši přefikli.

Hrozně ráda bych řekla, že to byl originální příběh. Ale nebyl. Když pominu konkrétní detaily příběhu a zaměřím se na hlavní dějovou linku, tak tohle už tu bylo tisíckrát. Nepřečetla jsem tolik knih na tohle téma, abych mohla něco takovýho tvrdit, ale přečetla jsem stovky shoujo mang a tohle se objevuje v každý druhý, která mi prošla rukama. Hlavní hrdinka a dva kluci, většinou nejlepší kamarádi. Ne, žádnej milostnej trojúhelník. Ale nejlepší kamarád většinou bezostyšně flirtuje s hlavní hrdinkou, i když je na první pohled jasný, že to nemyslí vážně. Je samej úsměv, za kterým schovává svoje pravý já (a většinou i nějakou tu osudovou holku). Hlavní hrdina, cíl hrdinčiny budoucí lásky, je většinou mnohem víc při zemi, zasmušilej a nese si hluboký šrámy na duši. A přesně tohle je i případ The Sea of Tranquility

Naštěstí mám ale slabost pro tyhle "nejlepší kamarády" a Drew mě nezklamal. A oproti většině shoujo mang tahle měla hardcore hrdinku. Zamilovala jsem se do ní už když jsem si četla prolog, kde mluví o nenávisti a pomstě. A podruhý, když mi došlo, že to nebyla náhoda a že mluví o takových věcech, jako že by si radši strčila kaktus do zadku, než aby se vystavila situaci, kdy na ni všichni zírají. Nasťa není žádná květinka. Spíš by někomu přerazila nos, než aby někde v koutě brečela a litovala se.

Díky týhle charakterový kombinaci uběhla asi třetina knihy, než jsem si všimla, že se tam absolutně vůbec nic neděje. Nasťa chodí do školy a jen se na všechny ušklíbá a v duchu je častuje cynickýma poznámkama. Nasťa chodí do školy a zírá na Joshe, našeho tuctovýho hlavního hrdinu (proč si vždycky hrdinky vyberou tyhle depresivní typy?). Nasťa chodí v noci běhat a k Joshovi do garáže, kde nemluví a zírá na Joshe.

Už jsem zmínila, že Nasťa nemluví? Ovšem jen s ostatníma lidma. Doma si ve sprše povídá sama se sebou až do ochraptění. Zhruba další třetinu knihy mi trvalo, než mi došlo, že Nasťa nakonec není tak hardcore, jak se nás snaží přesvědčit. Všechno to její cynický a jízlivý vystupování je jen obyčejný bravado, který má zakrývat její rozmazlenost, pubertálnost a sobeckost. Nasťo, zlomilas mi srdce, krucinál!

Antiklimatickej a celkově wtf konec mě nakonec přiměl snížit hodnocení, přestože i přes moje veškerý výhrady a dojem, že všichni svoje problémy prožívají mnohem víc, než si zaslouží, se to četlo krásně a vysoký hodnocení si to zaslouží. Rozhodně bych se nebránila přečíst si od autorky něco dalšího.

A Charm of Magpies série - K.J. Charles

Moje hodnocení: 4/5

Nečekaně akční hororová urban fantasy série ve stylu seriálu Supernatural. Ve Viktoriánským kabátě.
Magic in the blood. Danger in the streets.
Lord Crane se po dvaceti letech exilu v Číně vrací zpátky do Anglie, aby se postaral o panství, který zdědil po svým předčasně zesnulým (a nenáviděným) otci. Ovšem od doby, co se vrátil, trpí nevysvětlitenou depresí a každou chvíli se snaží sáhnout si na život. Přivolanej čaroděj přijde nejen na to, že Crane je pod vlivem prokletí, ale že smrt jeho otce a bratra nebyla nehoda a ani náhoda.

Následuje vyšetřování původu prokletí, návštěva strašidelnýho domu obývanýho duchem, další čáry a prokletí, boj o holej život... Ha! Rozhodně se mi to líbilo. Sice to mělo pár slabších míst, kupříkladu romanci, kterou bych v týhle už dost nadupaný knize nepotřebovala, ale oceňuju, že záhada byla záhadná až do konce. Vůbec jsem netušila, kdo za tím vším stojí a jak je to komplikovaně propletený. Napínavý a zajímavý.

A ani další díl, kde v Londýně řádí a vraždí obří krysy, nezklamal. I když se mi v některých aspektech ten první líbil víc (hlavně originálnost zápletky), tady jsem s napětím četla některý "akční" scény a okolní svět jsem vypouštěla. Což je něco, co se mi naposled stalo při prvním čtení Angelfal. Takže už je to opravdu dávno. Ani tady jsem netušila, kdo za tím vším je, proč nebo jak.

Co na týhle sérii nejvíc oceňuju, je fakt, že i když jsou to jen kratičký knížečky (pod 200 stran), vůbec mi nepřijde, že by byl děj nějak zjednodušenej. Autorka naopak využívá každej kousek knihy, která je pak nacpaná k prasknutí akcí a napětím. A vůbec to není na úkor vykreslenosti postav.

Tahle série vám sice nezmění život, ale jako odpočinkový čtení je perfektní. Rozhodně se nemůžu dočkat dalšího pokračování.

Daughter of Smoke & Bone - Laini Taylor

Moje hodnocení: 2.5/5

Příběh o osudový lásce, která překoná smrt a i očividně živočišný druh. O lásce, která se mohla uskutečnit jen proto, že jsou hlavní hrdinové krásní. Od autorky, která je zřejmě posedlá Prahou.
Once upon a time, an angel and a devil fell in love.
It did not end well.
Hlavní hrdinka Karou je na první pohled obyčejná holka, co chodí v Praze na střední. Je momentálně zhrzená a naštvaná na svýho ex, kterej ji podvedl, tráví čas se svou nejlepší kamarádkou Zuzanou... prostě normálka. Až na to, že Karou si "přivydělává" prací pro bytosti z jinýho světa. Už od malička ji vychovávaly chiméry a ona jim na oplátku dodává zuby - zvířecí, lidský, jakýkoliv. Občas je v Paříži, aby se účastnila nelegální aukce o sloní kly, občas je v Maroku, aby od vykradačů hrobů odkoupila zuby z mrtvol. A jednoho dne uvidí anděla. Kterej se ji pokusí zabít a uzavře portály do jinýho světa. Karou je najednou odtržená od svý rodiny a snaží se za každou cenu dostat zpátky.

Prvních deset procent bylo otřesných. Ta pochybná pubertálnost přímo čišela z každý stránky. Dělo se tam velký kulový a velká pozornost se věnovala tomu, jak kdo vypadá. Jak je Kaz nádhernej, krásnej, přitažlivej a zároveň narcistickej, blbej a hajzlík. A jak je vlastně Karou strašně krásná, zajímavá a tajemná a - to už nám řečeno nebylo, ale důsledky jsem si z jejího chování vyvodila sama - pitomá, malicherná, arogantní, rozmazlená... a už jsem říkala pitomá?

Znáte pohádku o Modrovousovi? Kde bohatej šlechtic dá svý manželce k dispozici celej svůj zámek kromě jedný místnosti, kam nesmí jít? A ona mu slibuje, že tam nikdy nevkročí, aby hned při první příležitosti svůj slib porušila a ty zatracený dveře otevřela. Seznamte se s její reinkarnací - Karou. Karou je rozmazlená arogantní holčička, která se neustále vzteká, že před ní mají ostatní tajemství. A tak při první příležitosti vleze tam, kam nemá. Když jí ostatní nechtěj nic říct, tak má přece právo to zjistit na vlastní pěst, ne?

Děj se pak trochu rozjel, ale i tak byl těžce prokládanej tím, jak je Akiva, náš anděl, nadpozemsky krásnej, silnej bojovník a - opět jsem si závěr vyvodila sama - v jádru strašně nešťastnej a osamělej člověk seraf, kterej hledá svou osudovou lásku (i když o tom ještě neví).

Čím vím nad touhle knihou přemejšlím, tím míň se mi líbí - je to takový nijaký, zamilovaný, stupidní. Hlavní hrdinové si myslí, že sdílí lásku (na první pohled, samozřejmě), ale kromě fyzických atributů si ještě o tom druhým ničeho jinýho nevšimli. Ale neustále je k sobě něco táhne... jsou prostě nadržení, ne zamilovaní. Zajímalo by mě, jak by se příběh odvíjel, kdyby byl aspoň jeden z nich ošklivej. Asi bysme skončili hned na začátku.

Jediná zajímavá věc je svět chimér/serafů. Už od pradávna spolu válčí a dneska je to spíš už jen ze setrvačnosti než kvůli nějakým opravdu závažným důvodům. Ale chiméry/serafové v podstatě vůbec nic novýho nepřináší, přijdou mi jen jako pozérskej tah ze strany autorky, která se zoufale pokoušela nějak odlišit od ostatních paranormálních knih. Všichni přemejšlí stejně (lidi, chiméry i serafové). Když mají i lidi z jiných kontinentů úplně jinou mentalitu, tak bych něco takovýho očekávala i u jiných bytostí. Jejich svět a zvyklosti jsou nedotažený a jen matně naznačený. Zanechávají za sebou kopu logických děr. Nemůžu se ubránit zklamání, že si takhle zajímavý téma plný potenciálu vzala do ruky takhle netalentovaná autorka.

Child 44 - Tom Rob Smith

Moje hodnocení: 3.5/5

Stalinistická vláda v Sovětským svazu, kde za nepřítele státu může bejt prohlášenej kdokoliv. Politický pronásledování a vyšetřování série vražd v zemi, kde vraždy nejsou. Perfektní téma a trochu nudný zpracování lehce zavánějící americkou propagandou.
There is no crime.
Leo Demidov je ukázkovej občan - válečnej hrdina s nádhernou ženou, člen MGB (cosi jako KGB) a hlavně člověk hluboce věřící v ideály hlásaný státem. Přidejte ale do mixu závistivýho a mírně sociopatickýho kolegu, kterej je pevně odhodlanej Lea zničit, manželku, která není zas až tak perfektní, jak by se mohlo zdát, mrtvý děti po celý zemi, jejichž vraždy se připíchly tamějším bláznům nebo homosexuálům, a Leo postupně ztrácí víru v hlásanou ideologii a vezme věci do svých rukou.

Začalo to perfektně. Netušila jsem sice ještě, jak to souvisí s hlavní dějovou linkou, ale první kapitola byla napínavá a chvilkama se mi i chtělo brečet. Pak se to ale přeneslo do "přítomnosti" a psaní bylo úmorný, nudný, strojený, divný. I přes poutavej obsah mě to vůbec nebavilo číst. Možná to bylo i tím, že mi všechny postavy přišly naprosto stejný, stejně uvažující. A byly mi i naprosto šumák. Nehledě na to, že hlásanej lov na sériovýho vraha se začal odehrávat až někdy od poloviny knihy. Až zase na úplným konci to začalo bejt super a četla jsem to jedním dechem. Jde vidět, že se jedná o autorovu prvotinu a že se očividně potřebuje vypsat.

Kniha je součástí "trilogie", ale tenhle díl má svůj začátek a vyřešenej konec. Abych se pustila do pokračování, musela bych cítit, že se autor zlepšuje a že překonal to svoje divný nevyvážený psaní. Ale podle recenzí na GR usuzuju, že pokračování spíš zklamalo, než že by překonalo první díl. Nechám si ho klidně ujít.

Jak už jsem zmiňovala ve svých objevech, kniha byla i zfilmovaná (natáčelo se u nás) v produkci Ridleyho Scotta. Ale film vidět nechci. Úplně vidím tu Hollywoodskou slátaninu, ke který tahle kniha vyloženě svádí.

Žádné komentáře:

Okomentovat