Mé lednové objevy, na které se těším...

Je mi až skoro do pláče. Poslední dva tři měsíce se mi vůbec nechtělo nic číst. Kdykoliv jsem měla volno a řekla si, že bych mohla otevřít nějakou knihu, radši jsem si vzala do ruky mobil a zabila celej den hraním nějakých stupidních her. A to jsem měla hromadu volnýho času. Ale ta nechuť byla tak velká, že jsem radši dala přednost uklízení před čtením. A jelikož jsem bordelář roku, tak to už je co říct. Proto je nesmírná ironie a nespravedlnost, že teď, když mám ohromnou chuť se zase pustit do čtení a dokonce už i mám připravený knihy, na který bych se chtěla vrhnout hned teď, tak nemůžu. Nesmím. Nemám čas! A takhle budu trpět ještě minimálně měsíc :/

Ovšem nedostatek času a zákaz čtení mi nezabránil v tom, abych si pár zajímavých kousků aspoň nevyhlídla... ach jo, už aby byl konec února.

Sabriel & Lirael - Garth Nix (Abhorsen #1-2)

Moje hodnocení: 3.5/5

Série spíš pro mladší a/nebo začínající čtenáře fantasy. Anebo pro milovníky epických soubojů dobra proti zlu v tradičním podání. S očividným ale nevyužitým potenciálem.

Naprosto přesně si vzpomínám, kde jsem k týhle knize přišla. Úplně poprvý jsem o ní slyšela, až když Luu dělala rozhovor s překladatelem slovenskýho vydání. A to i přesto, že v češtině už byla zhruba dekádu k dostání a originál byl vydanej skoro dvacet let zpátky. I přesto, že je to očividně hodně populární série, která se na podzim dočkala čtvrtýho dílu. Ano, tak přesně takovej přehled mám. Ale nevadí, od toho jsou tu ostatní.

Everybody Sees the Ants - A.S. King

Moje hodnocení: 4.25/5

O šikaně a odvaze čelit životu a vlastním démonům, ať už jsou jakýkoliv. Zvláštní, povznášející a magický.

Od Kingový jsem už četla Please Ignore Vera Dietz a i když tam bylo několik opravdu až skoro dechberoucích částí, jako celek mě to moc nepřesvědčilo, protože to na mě bylo moc divný, moc jiný. Jsem proto hrozně ráda, že jsem se nenechala odradit a dala šanci její další knize Everybody Sees the Ants. I když i tahle kniha je divná a jiná a moje první pocity hraničily až se zklamáním a rozmrzelostí, co to zase proboha čtu, moje vytrvalost se vyplatila, protože i skoro měsíc po dočtení mě nutí přemejšlet.

Má říjnová zklamání...

Už je to hooodně dlouho, co jsem naposledy psala podobnej článek. V duchu jsem se už radovala, že narážím na samý dobrý knihy. Nečekala jsem, že budu rozebírat svoje zklamání jen měsíc po svým předsevzetí, že se na knihách budu snažit najít co nejvíc pozitivního a budu je míň buzerovat. Nebo že jich bude tolik. Je sice pravda, že jsem na nich dokázala najít i klady a důvody, proč by se někomu daný knihy mohly líbit, ale nezměnilo to nic na faktu, že jsem se při jejich čtení často nehorázně nudila.

Týden s Williamem Shakespearem #7

~ Závěr ~

 

Lhala bych, kdybych tvrdila, že se Shakespeare čte lehce. Přece jen psal divadelní hry a ještě k tomu ve verších. Jeho postavy mají tendence pronášet sáhodlouhý monology, který jsou dost květnatý a často plný narážek na věci, který mi občas unikají. Navíc jeho příběhy bejvají poměrně přímočarý a jednoduchý. Nebyla jsem si proto ze začátku jistá, co lidi k Shakespearovým hrám tak neustále táhne. Až když jsem nad nima začala víc přemejšlet, objevila jsem hned několik věcí.