Tři příběhy vnořený vzájemně do sebe, který by mohly bejt samy o sobě zajímavý, ale nedostatek prostoru z nich udělal poměrně jednoduchý vyprávění bez výraznějších komplikací. Ne špatný, ale prostě jednoduchý.
“A person’s never too old for stories. Man and boy, girl and woman, never too old. We live for them.”
Před časem jsem si všimla velkýho humbuku kolem vydání nový části do známý série The Dark Tower od Kinga. Přiznám se, že i když jsem tehdy o Kingovi slyšela, nijak víc jsem se o něj nezajímala (zaškatulkovala jsem si ho jako autora hororů), a proto jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že tahle série není ani v nejmenším horor. Je to scifi. A fantasy. Pro mě dost atraktivní a stále ještě ne dostatečně prozkoumanej žánr. A když tahle kniha vyhrála v hlasování na GR v kategorii nejlepší fantasy roku 2012, pustila jsem se nadšeně do čtení. V době, kdy jsem tuhle knihu začala číst, tak už jsem za sebou měla první čtyři knihy v sérii, takže jsem už tak nějak věděla, co mě čeká, a nemohla jsem si nevšimnout rozporuplných názorů ostatních - jedni ji nenávidí, jiní ji milujou. A já stojím někde uprostřed.