neděle 19. října 2014

Týden s Williamem Shakespearem #3

~ Henry IV ~
Uneasy lies the head that wears a crown.
Nastiňme trochu situaci. Británie na počátku 15. století je extrémně pobožná (brzo se na scéně objeví Johanka z Arku) a věří se, že králové sedí na trůně z boží vůle. A i jen zpochybňovat jeho rozhodnutí je považovaný za hřích. Proto způsob, jakým Henry IV. připravil Richarda II. o korunu, je naprosto nepředstavitelnej a vrhá na celý království a jeho vládu stín. I když je očividně zodpovědnějším králem než jeho rozmarnej předchůdce, někteří ze šlechticů, kteří mu pomohli na trůn, jsou s jeho vládou nespokojení a vede to až k civilním válkám.

Henry je oproti Richardovi úplnej protipól. Trápí ho, jakým způsobem přišel ke koruně, a jeho výčitky a tak trochu paranoia, že by o korunu mohl přijít stejným způsobem, mu brání v tom, aby byl opravdu skvělým králem. Přidejte si k tomu chátrající zdraví a nezodpovědnýho syna, kterej se opíjí se spodinou v krčmách, stýká se s prostitutkama a zlodějema a království nebo názory ostatních šlechticů jsou mu ukradený, a dostanete utrápenýho krále, kterej se bojí o budoucnost království.

I když se Henrymu IV. věnujou dokonce celý dvě hry, sám král tam vystupuje jen pomálu a většina jeho scén je zaměřená na mladýho prince. Ať už se král zatrpkle ostatním vévodům přiznává, že by toho svýho nepovedenýho syna nejradši vyměnil, nebo princovi přímo do obličeje spílá, jak je možný, že si na něho celý království ukazuje prstem. Shakespeare tady úplně krásně vystihl vztah rodičů a pubertálních dětí, kterej se očividně během staletí nezměnil. Otec dává synovi přednášku ve stylu to já v tvých letech... a z princovy odpovědi můžeme doslova vidět, jak v duchu koulí očima a má otce na háku. Bylo to zlatý. Btw, filmový zpracování týhle scény s Jeremy Ironsem a Tomem Hiddlestonem bylo perfektní.

Tahle hra se ale snad nejvíc odchyluje od skutečnosti - kvůli otcově podlomenýmu zdraví mladej Henry většinu doby v podstatě vládl sám a už jako náctiletej velel armádě. Rozhodně to nebyl nanicovatej floutek, jak ho Shakespeare popisuje. Jeden z důvodů, proč Shakespeare takhle mění fakta, by mohl tkvět v princově monologu na začátku hry. Tam tvrdí, že ve skutečnosti není takovej pobuda, za jakýho ho všichni mají. Že to jen předstírá, aby ve chvíli, kdy se "polepší", nad ním lidi (a hlavně jeho otec) o to víc žasli a cenili si ho. A opravdu to funguje. Ovšem právě kvůli tomuhle monologu se stále nemůžu rozhodnout, jestli je princ vypočítavej hajzlík, kterej svoje hospodský kamarády jen využil, aby je pak bezcitně odkopl (je to takovej malej šikanátor, kterej si rád dělá srandu z ostatních), nebo jestli mu na nich opravdu záleželo a nečekal, že to zajde až tak daleko...

Závěr: První díl byl díky hospodským scénám nebo postavě Percyho, jednoho z vůdců povstání, spíš komedie a nesmírně jsem si ho užívala (oblíbená hláška: I could brain him with his lady's fan). A i když mi v těchhle hrách některý scény přišly nadbytečný, ty nejpamátnější byly právě tady – princ parodující krále před celou hospodou, konfrontace krále se synem, král spící s korunou nebo samotná korunovace prince.

Henry IV. je vylíčenej jako utrápenej král, kterýho tíží jeho nečestně získaná koruna a obavy o osud království. Oproti Richardovi sice působí víc zodpovědně, ale kvůli jeho nemoci a vzácnýmu výskytu by se celá hra klidně mohla přejmenovat na Princ Henry a jeho cesta na trůn.

Co mi tahle hra dala:
  • Nesmím ze sebe hned vydat všechno, pak se to považuje za standard
  • Trocha uznání a diplomacie dokáže předejít spoustě nepříjemných situací
  • Pokud si budu chtít vymejšlet a přibarvovat svoje úspěchy, měla bych se nejdřív ujistit, že na doslech není někdo, kdo ví, jak to všechno bylo
  • Jestli moje děti začnou projevovat náznaky komplikovaný puberty, je třeba je proplesknout co nejdřív a nenechat to zajít moc daleko - hry na city se zdají docela efektivní
  • Než někoho prohlásím za mrtvýho, měla bych si nejdřív ověřit, jestli třeba jen nespí - udělat tu stejnou chybu hned dvakrát je projevem blbosti

~ Rozcestník ~

Žádné komentáře:

Okomentovat