Wolves of the Calla - Stephen King (The Dark Tower #5)

Moje hodnocení: 3.5/5

Váhala jsem, tak dlouho jsem váhala, jaký hodnocení tomuhle pátýmu dílu dát. Po dočtení dílu číslo 4.5 jsem byla tak nějak nabuzená a plná naděje, že se autor snad konečně zase probere a začne psát aspoň trochu normálně... tak jako před tím pošahaným čtvrtým dílem, kde se snad rozepisoval o každým kameni u cesty, každým člověku a každý myšlence. Tak jako dřív, kdy děj příjemně odsejpal, byl originální a nepředvídatelnej a některý souvislosti a zvraty mě kolikrát dokázaly nadšením zvednout ze židle. Věřila jsem tomu tak moc, že jsem si nedala vůbec žádnou pauzu mezi dílama a vrhla jsem se hned na tenhle. Chyba lávky. Autor se možná poučil, ale v týhle fázi to zřejmě ještě nebylo.

Mé dubnové objevy, na které se těším...

Tak trochu opožděně, ale přece jen. Tenhle uplynulej měsíc byl poměrně hektickej a na čtení nebyl moc čas. Takže abych nepokoušela svoje štěstí, radši jsem se ani po knihách moc nerozhlížela. Co kdybych náhodou něco pěknýho objevila a řekla si, ať povinnosti vezme čert? Jsem totiž ten typ člověka a už se mi to i párkrát stalo. Ale komu není rady...

Baví mě si prohlížet obálky u knih a rozplývat se nad jejich krásou. Naštěstí jsem se už dostatečně poučila o tom, že ve spoustě případů se nádherná obálka rovná kravině uvnitř, a už nemám nutkání přihazovat si do svýho seznamu všechny zářivý objevy. Ale když uvidíte zajímavou obálku a pod ní i zajímavý hodnocení, tak co s tím? Minulej měsíc jsem ve svých chvilkách slabosti brouzdala zahraničníma blogama (už mě opravdu nebaví číst si pořád to stejný dokola na těch našich) a obdivovala pro mě dosud neznámý knihy (jak osvěžující! konečně něco, o čem jsem neslyšela už milionkrát). Jednalo se především o tenhle blog (kde zamilovaně koukám na tu plejádu barevných obálek) a pak tenhle (kterej má přece jen širší záběr, jelikož recenzentek je tam víc). Škoda jen, že jsou zaměřený na YA (či NA, i když mi oba tyhle žánry přijdou jako variace jeden druhýho, akorát v bledě modrým) a tím pádem lásku a romatiku a... prostě bleh. Stále marně hledám blog, kterej by se zaobíral i trochu jinýma žánrama nebo tematikou (a ne, nemyslím MM). Cokoliv, kde hlavní dějovou linií není láska!

Ale abych to zbytečně nenatahovala, tak rovnou k věci. Tenhle měsíc jsem ve většině případů odolala a na nový knihy se nekoukala. Přesto se jich pár našlo, kterým se prostě vyhnout nedalo. Minulej měsíc jsem končila s 95 knihama, který na mě marně čekají, až si je přečtu, tenhle měsíc jsem skončila s 96!

The Wind Through the Keyhole - Stephen King (The Dark Tower #4.5)

Moje hodnocení: 3.5/5

Tři příběhy vnořený vzájemně do sebe, který by mohly bejt samy o sobě zajímavý, ale nedostatek prostoru z nich udělal poměrně jednoduchý vyprávění bez výraznějších komplikací. Ne špatný, ale prostě jednoduchý.

“A person’s never too old for stories. Man and boy, girl and woman, never too old. We live for them.”

Před časem jsem si všimla velkýho humbuku kolem vydání nový části do známý série The Dark Tower od Kinga. Přiznám se, že i když jsem tehdy o Kingovi slyšela, nijak víc jsem se o něj nezajímala (zaškatulkovala jsem si ho jako autora hororů), a proto jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že tahle série není ani v nejmenším horor. Je to scifi. A fantasy. Pro mě dost atraktivní a stále ještě ne dostatečně prozkoumanej žánr. A když tahle kniha vyhrála v hlasování na GR v kategorii nejlepší fantasy roku 2012, pustila jsem se nadšeně do čtení. V době, kdy jsem tuhle knihu začala číst, tak už jsem za sebou měla první čtyři knihy v sérii, takže jsem už tak nějak věděla, co mě čeká, a nemohla jsem si nevšimnout rozporuplných názorů ostatních - jedni ji nenávidí, jiní ji milujou. A já stojím někde uprostřed.

The Starving Years - Jordan Castillo Price

Moje hodnocení: 3.5/5

Příběh, kterej by se dal rozdělit do dvou částí, který se vzájemně prolínají. Jedna se jmenuje děj a ta druhá si říká romance. Obě jsou fajn a svým způsobem i originální, ale jak už to bejvá, když se člověk snaží nacpat dvě knihy do jedný, ani jedna nebyla super.

Na svý pouti, jak utlumit svoje abstinenční příznaky z nedostatku MM, jsem sáhla po pro mě už tradiční volbě - knize od JCP. Kdykoliv chci MM a něco netradičního, JCP nezklame. Navíc tahle kniha vyhrála v nedávným hlasovnání na GR hned v několika kategoriích.

Know Not Why - Hannah Johnson

Moje hodnocení: 4/5

Poměrně nenáročná kniha, která svou nekomplikovaností a lidskostí pohladí na duši. Humor, kterej balancuje na tenký linii mezi vtipností a idiocií. Je jen na vás, na kterou stranu se přikloníte.

Tuhle knihu mi doporučilo Goodreads a první věc, který jsem si všimla, byla obálka. Vyloženě mi to slibovalo něco úsměvnýho a lehkýho, což bylo něco, po čem jsem v tu chvíli hrozně toužila. Potřebovala jsem si přečíst něco bez všemožných melodramat, záhad, nedorozumění, něco, u čeho bych se mohla usmívat a vnitřně tát, aniž bych musela kroutit očima nad přemírou cukru a klišé. Díkybohu jsem dostala přesně to, co jsem chtěla.