Mé listopadové objevy, na které se těším...

Tak uběhl další měsíc. Nestíhala jsem tentokrát číst tolik, kolik jsem zvyklá, nebyl prostě čas. A tak jsem se trochu bála, co to udělá s mým to-read listem. Nejen kvůli tomu, že jsem z něj tentokrát nemohla přečíst, kolik bych chtěla, ale hlavně proto, že vždycky, když nemám čas, dělám přesně to, co bych měla dělat, jen když čas mám. Ve chvíli, kdy nic nestíhám, tak víc než jindy brouzdám po netu, čtu si články, dívám se na seriály a samozřejmě zkoumám, co bych si tak mohla přečíst. Zřejmě je to nějakej můj obrannej mechanismus, kdy si sama sobě odmítám připustit, že nemám čas, a chovám se, jako kdybych měla dovolenou. Navíc tenhle měsíc na goodreads probíhaly volby nejlepších knih roku v různých kategoriích a já s hrůzou zjistila, že jsem nečetla ani jednu knihu z kterýhokoliv seznamu.

Takže jak to vlastně tenhle měsíc dopadlo? Překvapivě dobře. Díky jedný špatný knize (a ztraceným $6 - to jim stále nemůžu odpustit) jsem si tak nějak utříbila myšlenky na to, co si jsem ochotná přečíst a co ne, a provedla jsem menší čistku. A ejhle! Ono to asi funguje, protože jsem se zaměřila víc na to, co si naopak přečíst nechci, a tentokrát jsem slepě nepřidávala další a další knihy. Možná pomohlo i to, že mě z probíhajících voleb žádná kniha nijak moc nezaujala. Takže minule jsem skončila se 111 knihama na seznamu. Tenhle měsíc končím jen se 104! No, myslela jsem, že na tom budu ještě líp... ale stovka se blíží!

Mí listopadoví hrdinové...

Tenhle měsíc byl pro mě z hlediska počtu přečtečtených knih poměrně slabej. A přesto se mi povedlo získat dva zářezy do svýho seznamu hrdinů. Doufám, že nesnižuju standardy. A stejně jako minulej měsíc jde o jednoho novýho hrdinu, se kterým jsem se seznámila teprve tenhle listopad, a o jednoho staršího a už zmiňovanýho, se kterým jsem se znova potkala, i když jsem se o tom nezmínila.

Knihy, které mě zaujaly, ale které si asi nikdy nepřečtu...

Poslední dobou se mi dost často stává, že když brouzdám goodreads, narazím na knihu, která mě zaujme. Podívám se na obálku a název, na žánr, pak na hodnocení, přečtu si shrnutí a nakonec si projdu některý komentáře. Obzvlášť ty se třema hvězdičkama bejvají neujužitečnější. Bejvá v nich jak to dobrý, tak to špatný, a já se tak můžu rozhodnout, jestli je to něco, co by se mi mohlo líbit. Dost často to selže právě na negativních komentářích. Já vím, neměla bych něco zavrhovat na základě cizích názorů, měla bych si udělat svůj vlastní. Jenže knih ke čtení je tolik a času tak málo, tak na co riskovat, že mě daná kniha nebude bavit?

Jenže poslední dobou se mi stává ještě jedna zábavná věc. Nevím, jestli je to mou špatnou pamětí, nebo tím doporučováním knih na goodreads, anebo jen prostě rostoucím množstvím knih na mých poličkách, ale stává se mi, že narazím na knihu, která mě zaujme, podívám se na obálku a název, na žánr, pak na hodnocení, přečtu si shrnutí a nakonec si projdu některý komentáře... a kruci, tohle mi zní povědomě. No jasně, tuhle knihu jsem už jednou obdivovala a zavrhla. Jelikož se mi to stává čím dál tím častějc a nejevím známky zlepšení - některý knihy "obdivuju" i víc než jen dvakrát - rozhodla jsem se, že bych si měla udělat seznam knih, který jsem zavrhla, abych si pro příště ušetřila čas a zklamání, že jsem na konci svýho zkoumacího procesu zjistila, že se dívám na cosi povědomýho.

Taky jsem se tenhle měsíc rozhodla udělat pořádnou čistku svýho to-read listu. Některý knihy tam hnily už přes rok a já se jim vyhejbala jak morový ráně. Tak proč je tam nechávat? Pro začátek jsem odstranila všechny knihy s označením middle grade. Věřím, že jsou to naprosto nádherný knihy, ale už mi není deset, není mi ani patnáct a jsem prostě myšlenkově někde jinde, než abych si četla o dobrodružstvích dvanáctiletých dětí. Taky jsem se pořádně zamyslela nad všema kniha, který měly přes pět set stran... říkám si, že jsem tohle měla udělat už mnohem dřív.

Tell the Wolves I'm Home - Carol Rifka Brunt

Moje hodnocení: 4.5/5

Před časem jsem se o týhle knize zmínila v jednom ze svých objevů. Nemohla jsem ji dostat z hlavy a pomalu jsem se na ni chystala, když jsem si všimla, že je i nominovaná jako nejlepší fikce roku 2012 na goodreads. Což mě samozřejmě navnadilo ještě víc. A upřímně, myslím že nemám slova, který by dokázaly vyjádřit, co všechno mě tahle kniha přiměla cítit nebo co pro mě znamená.

Série Darkover - Marion Zimmer Bradley

Zase jsem jednou seděla a dumala nad tím, co si přečíst dalšího. A jak už u mě bejvá zvykem, myšlenky mi sklouzly ke knihám, který jsem už přečetla a vzpomněla jsem si na Darkover. A v tu chvíli jsem cítila hroznou potřebu si sednout a začít číst už snad po sto padesátý celou sérii. Jedno kterou knihu, prostě si některou vybrat a při čtení se vrátit o nějakých těch patnáct let zpátky do doby, kdy jsem poprvý otevřela mou úplně první knihu ze série a hned první stránky mě chytily a dodnes nepustily. Co to na týhle sérii je, že ji můžu číst neustále dokola?

Ještě dneska si dokážu vybavit ten moment, kdy jsem k vánocům dostala tři knihy z cyklu Darkover. Což je co říct, protože normálně mívám potíže si vybavit i to, co se stalo před pár dny. Ležela jsem na zemi v obyváku napůl schovaná za stolem a nedočkavě jsem otevřela první z těch knih, který se mi rodiče rozhodli koupit. Byla to Vládkyně jestřábů, což je až "druhej" díl, naši mi nějak opomněli koupit ten první... Ale to vůbec nevadilo. Zamilovala jsem se hned po pár stránkách do hlavní hrdinky Romilly a toho divnýho světa jménem Darkover.