Hushed - Kelley York

Moje hodnocení: 4.5/5

Mírně psychotická kniha o třech lidech a jejich destruktivním vztahu alá Dexter. O chorobný vzájemný závislosti, pocitu viny a snaze se osvobodit.

Už je to pár měsíců, co jsem se o týhle knize poprvý zmiňovala. Už tehdy mě to zaujalo, ale zároveň tak trochu odrazovalo. Tušila jsem, že to bude temný a tak trochu vyšinutý, jak už se z popisu dalo poznat, ale to by mi nevadilo. Spíš jsem se bála, že to bude hrozný melodrama. A i když nemůžu říct, že by to byla procházka růžovým sadem, kupodivu mi to nevadilo a celou knihu jsem zhltla jak nic.

We are each our own devil, and we make this world our hell.

—OSCAR WILDE

Kniha začíná tím, že osmnáctiletej Archer přinutí Brodyho, bratra svý nejlepší kamarádky Vivian, aby napsal dopis na rozloučenou a spáchal "sebevraždu". Necítí lítost ani radost, je spíš netrpělivej, že to trvá tak dlouho. Brody si to totiž zaslouží. Spolu s pěti dalšíma klukama, kteří kdysi znásilnili Vivian a prošlo jim to. Všichni jsou na Archerově seznamu a Brodyho smrt dělá už třetí "nehodu", která se týhle šestici přihodila.

Archer tohle všechno dělá pro Vivian. Užírá ho pocit viny, že jí tehdy nedokázal pomoct. Tak nějak věří, že když odstraní všechny, kteří jí kdy ublížili, bude Vivian konečně volná a možná si ho i všimne. Že si uvědomí, že má na víc než na všechny ty kluky, kteří na ni kašlou, neváží si jí nebo ji dokonce mlátí. Trpělivě čeká po jejím boku a tahá ji z jednoho maléru za druhým. Utěšuje ji, když ji někdo zase opustí, a je jí vždycky k dispozici, kdykoliv ho potřebuje. Aby ho zase odstrčila, když si najde někoho novýho. Archer ale věří, že když ji kdysi nedokázal zachránit, je teď jeho povinností zařídit, aby byla šťastná, a nedokáže jí na nic říct ne. A tak se zamilovanej Archer zmítá mezi nadějí, zoufalstvím a frustrací podle toho, ve který fázi se Vivian zrovna nachází. Občas ji miluje, občas ji nenávidí.

“Everything you do, everything you think and say somehow ties back to Vivian. Her wants, her needs. You go where she tells you to go, do the things she wants to do. God, even your apartment isn’t yours. It’s hers. What you two have isn’t a relationship. You’re leeches. You feed off of her praise and attention, and she”—he spread his arms wide—“she sucks all the humanity and life right out of you. Take Vivian away, and what’s left?”

Archer kromě Vivian nemá žádný pořádný kamarády. Jeho svět se točí jen kolem Vivian. Odstraňte z jeho života Vivian a nezbyde mu nic, co by bylo jen jeho a s ní nijak nesouviselo. To se ale s příchodem Evana změní. Evan bydlí ve stejným obytným bloku jako Archer, je ve městě a na škole novej a postupně se s Archerem spřátelí. Je to až Evan, kterej si dovolí zpochybnit Archerův vztah s Vivian a poukáže na to, že si Archer možná zaslouží víc. Je tu ale stále ještě ten seznam, kterej se musí dokončit... Ale tentokrát proto, aby se Archer osvobodil od Vivian.

I don’t want to be a monster anymore.

Páni, vůbec jsem nečekala, že se mi to bude tak moc líbit. Vždycky jsem milovala psychologický příběhy o rozpadu člověka, kterýho okolnosti přiměly, aby se z něj stala troska nebo zrůda. Ale hrozně jsem se bála, že tohle bude hrozně teatrální, jedno velký melodrama a psycho. Ale víte co? Vůbec to tak nebylo. Nebylo to ani depresivní, spíš napínavý. S napětím jsem otáčela jednu stránku za druhou. Obzvlášť mě mrazilo pomyšlení na to, že Archer je několikanásobnej vrah. A vrah přece nemůže mít happyend. A když se člověk řítí plnou rychlostí kupředu a neví, kam přesně jede, je to o to úžasnější a vzrušující.

U spousty knih podobnýho zaměření se často cítím jen jako divák, protože mi pohnutky hlavních hrdinů kolikrát přijdou nesmyslný. Ale tady ne. Bylo to skvěle napsaný a já se dokázala do Archera vcítit. Dokázala jsem si ty jeho emoce představit. Ať už ho chytl amok nebo se ubrečel do spánku. Ani jednou jsem necítila potřebu ho proplesknout, ať už se vzpamatuje. A to je podle mě klíčový k tomu, aby si člověk mohl takovou psychoťárnu užít.

Kdybych týhle knize měla něco vytknout, tak je to možná tak trochu neuvěřitelnej Evan. Kdyby mi někdo řekl, že je vrah, určitě bych to nevzala s klidem jako Evan. Nejspíš bych zareagovala ve stylu těšilo mě, sbohem a hodně rychle bych se zdekovala. Tohle pro mě byla jediná nereálná věc. Jo, a to i přes představu, že někdo okolo pobíhá se zbraní v ruce a odstraňuje lidi ze svýho seznamu.

Tuhle knihu bych doporučila všem, komu nevadí temný témata a trocha tý krve. Není to nijak násilný, ale krev tu je. Není to typický YA/NA, ale ani typický MM. A asi ani typický coming of age. Je to takovej divnej mix žánrů a možná i díky tomu to působilo svěže, originálně a nepředvídatelně. Doporučuju to ale číst co nejvíc v kuse. Nevím, jak bych se cítila, kdybych si dala pár dní pauzu a pak se vrhla rovnou doprostřed toho kolotoče psychotických rozhodnutí. Kniha má ale jen lehce přes dvě stě stran, takže to by neměl bejt problém. Četlo se to v podstatě samo.