neděle 4. ledna 2015

Sabriel & Lirael - Garth Nix (Abhorsen #1-2)

Moje hodnocení: 3.5/5

Série spíš pro mladší a/nebo začínající čtenáře fantasy. Anebo pro milovníky epických soubojů dobra proti zlu v tradičním podání. S očividným ale nevyužitým potenciálem.

Naprosto přesně si vzpomínám, kde jsem k týhle knize přišla. Úplně poprvý jsem o ní slyšela, až když Luu dělala rozhovor s překladatelem slovenskýho vydání. A to i přesto, že v češtině už byla zhruba dekádu k dostání a originál byl vydanej skoro dvacet let zpátky. I přesto, že je to očividně hodně populární série, která se na podzim dočkala čtvrtýho dílu. Ano, tak přesně takovej přehled mám. Ale nevadí, od toho jsou tu ostatní.

Z rozhovoru jsem měla slíbeno, že dostanu charakterově silnou hrdinku, originální magii a romanci v udržitelných mezích. A přesně to jsem i dostala. Sabriel, hlavní hrdinka prvního dílu, je sice vychovávaná ve výlučně dívčí škole, kde jí do hlavy cpou věci, jako je správná etiketa, ale zároveň je dcerou Abhorsena, což je titul pro cosi jako "dobrýho nekromanta" - posílá nemrtvý zpátky do říše mrtvých namísto toho, aby je vyvolával. A když Sabriel zjistí, že její otec znenadání zmizel, vysoce pravděpodobně mrtvej nebo uvězněnej mocným nekromantem, tak namísto toho, aby se hroutila a lamentovala nad tím, co má dělat, převezme rodinný povolání a vydá se otce hledat.

Ovšem fakt, že se mi něco v některých bodech přesně trefí do vkusu, ještě nezaručuje, že se mi to bude jako celek líbit. Kdyby mi Sabriel někdo strčil do ruky před tak patnácti lety, byla bych z ní nehorázně nadšená. Ale jelikož jsem byla už odmala odchovávaná na fantasy, chce to něco opravdu originálního, aby mě to zaujalo. Tady Sabriel na můj vkus trochu selhává a zdaleka nevyužívá svýho potenciálu. A dostávám se tím k hned několika problémům, který jsem s knihou měla.

Bylo tu pár zajímavých myšlenek, který vybočujou z průměru. Hned tři (čtyři?) druhy magie? No super! Ale po počátečním nadšení se dostavilo mírný zklamání, protože i když byly originální, nepřišly mi dostatečně vysvětlený. Nevěděla jsem, co je možný a co ne. Můžou se z týhle zapeklitý situace dostat zamáváním kouzelnýho proutku anebo mají smůlu? Magie nekromantů je vysvětlená krásně, Sabrieliny návštěvy do říše mrtvých byly jednoznačně úžasný. Tak proč ne i ty zbylý? Možná jsem v tomhle ohledu už trochu rozmazlená Sandersonem, ale jsem přesvědčená, že se z tohohle dalo vytřískat mnohem víc.

Stejně tak jsem byla až nehorázně nadšená ze světa, kde se příběh odehrává. Nebo spíš z představy, co by se s takovým světem dalo dělat. Jsou tu dvě oblasti - Ancelstierre, země bez kouzel, která působí úplně stejně jako náš svět na počátku dvacátýho století - pušky, tanky, auta - a Starý království, klasickej fantasy svět plnej kouzel a feudálního prostředí. Ale nakonec mám o tomhle světě jen povrchní představy, protože vím jen to málo, co mi postavy řeknou. Že daný uspořádání existuje. Ale co si myslí jedna země o tý druhý? Jistě, jsou od sebe oddělený zdí, kterou hlídají vojáci, ale musí přece vědět o existenci svých sousedů. Nevím jak vy, ale kdyby s náma sousedila země s magií, okamžitě bych se tam pokusila nějak propašovat nebo aspoň seznámit s někým, kdo odtud pochází. S tímhle námětem by se dalo tak krásně pracovat a ne ho jen tak odstrčit do pozadí.

Další věci už jsou spíš jen otázkou vkusu, jako například zbytečně detailní styl psaní, kterej mi ze začátku bránil pořádně se dostat do příběhu. Nejsem velkej fanda popisu okolí, mnohem víc mě zajímá psychologie, motivace a co postavy dělají, než co mají na sobě a jakou barvu má stůl v pokoji. Stejně tak se mi ze srdce příčí tradiční jednoduchý pojetí fantasy ve stylu, kdy bojuje bílý dobro (i když v tomhle případě bylo zlatý, uznávám) proti černýmu zlu, který je zlý bez nějakýho hlubšího důvodu, než aby měli naši hrdinové proti komu bojovat. Nix to tu ještě umocňuje tím, že dobro si lebedí na slunci, zatímco zlo se potají plíží ve tmě. I příběh na mě byl až příliš průhlednej - několikrát se mi stalo, že jsem dopředu uhodla, co se stane (do znepokojivých detailů). Mám pak nepříjemný pocity deja vu, když si o tom pak znova čtu. Obzvlášť záchrana každý situace na úplně poslední chvíli mi po x-tým zopakování začala lehce brnkat na nervy.

Tohle všechno (a ještě pár věcí navíc) dohromady mě přimělo na Sabriel pohlížet jako na trochu primitivní a naivní příběh směřovanej spíš na mladší čtenáře nebo aspoň na někoho, kdo s fantasy žánrem nemá moc zkušeností. Přišlo mi to až líto, protože jsem si úplně dokázala představit, kterým směrem se to mohlo ubírat a jak by to bylo úžasný.

Nejsem ale typ člověka, kterej by jen tak hodil flintu do žita a zanevřel na celou sérii, pokud tam vidí aspoň něco pozitivního. Zkusila jsem teda další díl. A až mi překvapením sklapla čelist, když mi došlo, že všechno, co jsem kritizovala na tom prvním, tady napravili. Konečně se hlavní hrdinka chová podle svýho věku (14 let) a zažívá dobrodružství v knihovně (tajný místnosti, zrůdy, prokletí) - co nemít ráda? Vždycky jsem tvrdila, že knihovnice je mý vysněný povolání. Potají se učí magii a i když to stále není ono, ta je tu rozhodně mnohem víc podrobně popsaná. Taky konečně vidíme, jak ten normální svět reaguje na ten kouzelnej - princ Sameth hraje kriket na střední a jejich školní autobus přepadnou nemrtví! Spolužáci jsou samozřejmě v šoku a společně s nima i já, protože jsem byla z příběhu naprosto a bezvýhradně nadšená.

Ale pak Lirael vyroste a vydá se na dobrodružství do světa a Sam se vrátí domů do Starýho království, aby se stal Abhorsenem. A najednou jsem se nemohla ubránit pocitu, že si čtu Sabriel v bledě modrým. Opět je tu dvojice lidí reprezentující dobro na společný výpravě za něčí záchranou před zlem a na cestě se je snaží zabít nemrtví. Tečka. Jsem z toho zvratu tak zklamaná, že jsem ještě ani neotevřela třetí díl, i když Lirael skončila v půlce příběhu.

I když tuším, jak to bude dál pokračovat, a jsem rozmrzelá už jen z tý myšlenky, nejspíš si zbývající (zatím) dva díly přečtu. Chtěla bych totiž vyluštit záhadu magie, která se na nějakým území vyskytuje a na jiným ne. Proč je to tak? Co je jejím zdrojem? Může někdo z Ancelstierre ovládnout magii, pokud přijde do Starýho království nebo je to výhradně schopnost místních? Taky bych ráda viděla někoho použít trošku složitější magii - třeba jen kombinaci nekromantských zvonků. A v neposlední řadě chci vidět trochu toho kulturního šoku Ancelstierre versus Starý království. Obávám se, že nic z toho nedostanu nebo jen opravdu málo, ale zvědavost mi nedovolí to jen tak přeskočit. Protože co kdyby náhodou?

6 komentářů:

  1. Já naopak styl Gratha Nixe naprosto miluju. Od tohoto autora jsem četla sérii Klíče od království, která mě absolutně uhranula a donutila mě koupit si všechny knihy, které u nás od tohoto autora vyšly :) Ale je jasné, že ne vše se musí líbit každému a snad Tě další díly nadchnou víc ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to tak možná nevypadá, ale pro mě to byl lehkej nadprůměr, takže úplně chápu, že jsou z Nixe někteří vyloženě nadšení. U mě ale prostě nastalo několik zásadních problémů, který jsem dopředu nemohla očekávat a který mi tak trochu ubraly na potěšení z knihy. Hlavně to proklatý dobro proti zlu :) Já tenhle prvek na fantasy ze srdce nenávidím, protože nic není vyloženě černý nebo bílý. Ani si neumíš představit, jaký zklamání jsem cítila, když mi došlo, že se toho o hlavním záporákovi moc nedozvím. Jen to, že je to záporák s velkým Z a chce zničit svět. Takže v podstatě Nixovi musím smeknout, že i přes tenhle pro mě velkej kámen úrazu mě dokázal natolik zaujmout, abych to označila za nadprůměr. On totiž očividně psát umí.

      Jinak trochu mě mátlo, na jakou věkovou skupinu to je vlastně cílený. Hlavním hrdinům je většinou 18+ a přitom jsem měla pocit, že si čtu middle grade. Možná proto se mi první polovina Lirael tolik líbila - hrdince bylo jen 14. A nejspíš i proto bych tuhle sérii bez zaváhání doporučila hlavně děckám kolem 10-15 let. Bez jakýkoliv nemístný narážky na ty starší, kteří se do Nixových knih zamilovali ;)

      Vymazat
  2. Do čítania som sa pustila ešte koncom minulého roka, ale potom som sa akosi nedostala v knihe ďalej a zatiaľ mi sedí na stole a smutne na mňa pozerá. :D Som len na začiatku, ale zatiaľ mám tiež pocit, že je to dosť detailné, hlavne tie opisy, a akosi sa do príbehu neviem zažrať. Ale určite knihu dočítam, som zvedavá, čo sa z toho vykľuje, keď to všetci tak dobre hodnotia. Pár blogeriek mi už aj hovorilo, že mali problém iba s tým začiatok a potom to vraj bolo super.
    No, uvidí sa :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ha! To je přesně můj pocit ze čtení - nedokázala jsem se do toho zažrat. Líbilo se mi to, ale navadilo mi, když jsem musela knihu na nějakou dobu odložit. A blogerky mají pravdu, nejhorší je ten začátek. Pak si člověk částečně zvykne a částečně se to zlepší. A spousta lidí taky tvrdí, že Lirael je lepší. To jen kdyby ses náhodou dostala na konec Sabriel a zvažovala, jestli pokračovat nebo ne ;)

    OdpovědětVymazat
  4. V polke recenzie mi došlo, že na tieto knihy zazerám odkedy vyšli, ale až teraz som si po prvýkrát prečítala, o čom vlastne sú. Asi to s nimi skúsim, len sa obávam, aby som nemala ten istý problém, ako minulý rok s Fablehaven, kde som sa zasekla hneď na začiatku, lebo som už asi príliš rozmaznaná na to, aby ma po 120-krát zaujalo niečo jednoduché a klasické.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě bych tomu dala aspoň šanci. I přes klasickou a do značný míry předvídatelnou strukturu to má pořád dostatek zajímavých prvků, aby se člověk při čtení nenudil. A to přinejmenším. Může se taky stát, že se zařadíš mezi ty, kteří jsou z týhle série naprosto unešení :)

      Vymazat