čtvrtek 9. dubna 2015

2x knihy o cestování časem

...které vlastně o cestování časem vůbec nejsou

Mám ráda příběhy, kde se hlavní hrdinové nečekaně ocitnou v budoucnosti nebo minulosti a řeší svůj "kulturní" šok. Ale zároveň se jim vyhejbám, jak jen můžu, protože v mých představách tahle myšlenka není dovedená k dokonalosti a jak se ukazuje, tak většinou ani v představách samotných autorů. Jejich hrdinové si libovolně cestujou dopředu nebo dozadu v čase bez jakýhokoliv vysvětlení, jak to vlastně dělají, nebo ještě hůř - aniž by vzali do úvahy kauzalitu a z ní plynoucí paradoxy. A nazvěte mě, čím chcete, já prostě logický díry nedokážu skousnout.

Měla jsem ale teď nedávno trochu slabší období a podlehla jsem chvále na jednu takovou knihu. A když už jsem byla takhle pěkně rozjetá, přečetla jsem si hned další knihu na podobný téma. Musím ale říct, že v podstatě ani jedna nebyla striktně řečeno o cestování v čase. A navíc se od sebe lišily jako den a noc.

Nula Kelvinov - Jana Plauchová

Pečlivě do detailů promyšlenej příběh o cestování "v čase", kterej má dostatek nečekaných dějových zvratů, že dokáže překvapit. Ovšem snaha vysvětlit úplně každej detail z toho udělala několik set stran dlouhý čtení, který mi nedělalo problémy odložit. Má to obsah, ale ne styl.

Hlavní hrdina David stárne dvakrát pomaleji než všichni ostatní. Nejen fyzicky, ale i jeho mentální vývoj je pomalejší - ve svých třiceti čtyř letech je k nerozeznání od sedmnáctiletých puberťáků. David je ještě zvláštní tím, že často umírá. A je životní náplní čtyř odborníků, aby tomu zabránili pomocí návratů v čase. Takže oprava: David má jen pocit, že až podezřele často skoro umírá.

Začnu s plusy. Rozhodně cestování v čase. Nejdřív se musíme smířit s myšlenkou, že čas neexistuje a že "čas" je jen změna relativní polohy částic, ze kterých je stvořený všechno ve vesmíru. Je to tak prostý! A přitom tak geniální! A zároveň krásně vysvětlený na příkladech. Člověk se navíc vyhne problémům s možností potkání svýho minulýho já. Přiznám se ale, že jsem bez existence času narazila na mega díru v logice nebo jsem to i přes extenzivní vysvětlování nepochopila správně. Další bonus je nelineárnost děje a pár nečekaných zvratů. Líbí se mi, že kdybych měla nakreslit dějovou "linku", nebyla by to rovná čára, ale kopa křivek plná různých kudrlinek. Dalším plusem je naše čtveřice vědců. Byli to takoví typičtí naprdění zahořklí dědci, co na všechno a všechny neustále nadávají. A jejich brblání ještě umocňovala super ponorka, kterou posledních cca 40 let prožívají. Bavilo mě si o nich číst. Než jsem si všimla, že opravdu jen neustále nadávají a dostala jsem ponorku taky.

A teď zápory. Jednoznačně styl psaní. Je tak trochu neosobní. Občas to snad ani není z pohledu třetí osoby, ale z pohledu nějakýho omnipotentního vypravěče. Zároveň je to strašně rozvláčný, postavy nad vším až moc přemejšlí a děj je často přehlušenej jejich vnitřníma úvahama. Navíc mi právě kvůli tomu neosobnímu psaní častokrát přišlo, že slyším vnitřní hlas autorky a ne postav. Jednoduchá informace, která by se dala vysvětlit na tři řádky, je dopodrobna vysvětlovaná na celou stranu. Ono obecně se tam toho vysvětlování odehrává až až. Někdy až na obtíž. A opakující se informace mi z tohohle mixu udělaly malý osobní peklo. Dál mi vadil na můj vkus těžko uvěřitelnej závěr, kdy to pro mě posledních cca 100 stran začalo skřípat s logikou a přišlo mi, že si čtu knižní zpracování filmů Nezvratný osud. A nakonec Molly. Omg, Molly. Pokud by se někdy dělala anketa o nejotravnější a nejzbytečnější postavu, Molly by byla můj osobní favorit. Neustále se nad vším dojímá a brečí. Nebo vzdychá a hází zamilovaný pohledy na Davida. Nedokáže si svůj život bez něho představit a nechce bez něho žít. Jeho snahy zjistit o sobě něco víc se jí příčí, protože je to okrádá o čas, kterej by mohli trávit spolu... Je to prostě naivní neustále nadržená podržtaška. Upřímně jsem jí přála něco špatnýho.

Tahle kniha má skoro všechno - skvěle propracovanej děj, jedno z nejoriginálnějších pojetí cestování v čase, záhady, akci, lásku a jen minimum logických děr. Jsem nesmírně ráda, že jsem si ji mohla přečíst. A zároveň můžu s klidem prohlásit, že už se k ní v budoucnu nejspíš nikdy nevrátím. Autorka mi myšlenkou skvěle padla do noty a přitom stylem psaní mi z toho udělala skoro nečitelnej zážitek, u kterýho jsem se musela neustále rozčilovat.

The Clay Lion - Amalie Jahn

Příběh o sourozenecký lásce, přátelství, ztrátě, snaze se s ní vyrovnat nebo že vždycky může bejt hůř, než jsme si mysleli. Perfektní pro ty, kteří se rádi dojímají a obecně si rádi čtou o podobně emocionálních tématech. Pro všechny milovníky knihy The Sea of Tranquility. Má to styl, ale obsah se místy vytrácí.

Brooke se po smrti svýho bratra, se kterým si byla neskutečně blízká, totálně zhroutí - odmítá chodit ven, její život se zastavil a okolí pro ni přestalo existovat. Jeho ztráta je pro ni natolik zničující, že se rozhodne vrátit do minulosti a jeho smrti předejít. Bez ohledu na to, že tím porušuje zákon číslo jedna o cestování v čase - nikdy nesmíš měnit minulost. A rovnou vám naspoileruju prolog - Brooke je právě u konce neuspěšnýho pokusu číslo dva. Nejen, že se tak dozvídáme, že se do minulosti vydá hned několikrát, ale že minimálně dva pokusy nevyjdou a bratrovu smrt si tak zopakuje víckrát.

Kniha je tak rozdělená do několika částí, kde každá popisuje jednu cestu. První se mi celkem líbila - sledujeme Brookin rodící se plán na záchranu bratra i její první pokus, o kterým ale dopředu víme, že se nevydařil. Jsme svědky jejího vztahu s bratrem, což považuju za nesmírný plus - není nám jen řečeno, že si byli blízcí, ukážou nám to. Bylo taky zajímavý sledovat, jak se Brooke snaží měnit co nejmíň věcí a snaží se před svým okolím utajit, že je z budoucnosti.

I druhá část byla svým způsobem zajímavá. Překvapivě není jen kopií toho, co se už jednou stalo. Mně osobně se líbilo pozorovat, jak Brooke přestává změny v minulosti brát vážně - když se něco nepovede, tak to přece může zkusit znova, ne? Život se pro ni skoro stává hrou. Ovšem drtivá většina ostatních bude nadšená z faktu, že se tam objeví On. Dokonalej love interest s velkým D a instalove dohromady. Ugh.

Nebyla to špatná kniha a úplně chápu, proč má tak vysoký hodnocení. Je to čtivě psaný (sama jsem to zhltla za dva dny), je tam láska, je tam smrt a je to plný hluboce se tvářících myšlenek. Milovníci romantický YA literatury budou nadšení. Ale lidi se sklonem k cynismu jako já budou v duchu obracet oči v sloup. Cestování v čase tu slouží jen jako berlička pro zajímavou zápletku, nemá hlavu ani patu a je plný logických děr. A víte, jak přeskočit vysvětlení teorie cestování v čase? Nechte hlavní hrdinku prohlásit, že tomu vlastně sama nerozumí. Poměrně solidní příběh se někde po cestě ztratil, obavy o bratra jsou odsunutý na druhou kolej a dostáváme klišoidní přeslazenou love story. Jak jsem řekla, fanoušci The Sea of Tranquility budou nadšení. Odpůrci romantiky se asi zaměří na plochej, nedomyšlenej a poměrně předvídatelnej příběh.

Btw, přestože se jedná o sérii, kniha má ucelenej konec.

Žádné komentáře:

Okomentovat