pátek 9. října 2015

Made You Up - Francesca Zappia

Moje hodnocení: 3/5

Čtivě psanej příběh "ze života" jedný schizofreničky. Ale i když se mu povedlo vyhnout se řadě obvyklých klišé YA žánru nebo si z nich dokonce dělat srandu, dopouští se v mých očích mnohem závažnějších prohřešků.

Představuju vám knihu, která pokud se přeloží do češtiny, na nějakou dobu ochromí knižní blogosféru. Má totiž všechny ingredience, abyste si ji zamilovali - žádný instalove, hlavní hrdinka je svým způsobem kickass a rozhodně si nenechá jen tak něco líbit, vtipný výměny názorů nebo 3D postavy a to i vedlejší - konečně jsou tu rodiče, kamarádi, spolužáci, učitelé a obyčejní lidi, který potkáváte na ulici! A všechno je to zabalený do tak nádhernýho psaní, že vám příběh vysloveně ubíhá před očima.

Takže proč tak nízký hodnocení? Protože tahle kniha má díry. A obrovský. Čím míň toho víte o daným tématu, tím menší budou a tím snáz je přehlídnete. Ale jakmile si jich jednou všimnete, rozpadne se vám celá kniha pod rukama. Nejdou už pak ignorovat.

Was everything made up? Was this whole world inside my head? If I ever woke up from it, would I be inside a padded room somewhere, drooling all over myself?
Would I even be myself?
Moje čtení by se dalo rozdělit do zhruba dvou fází. V tý první jsem ignorantsky seděla uvězněná v autobuse a se zaujetím si četla příběh Alex, která se ze všech sil snaží chovat normálně, aby nikdo z jejích nových spolužáků nepoznal, že je ve skutečnosti schizofrenička. Snaží se před nima tajit, proč ji vyhodili z předchozí školy, a snaží se proplout posledním ročníkem střední, aby mohla odmaturovat, jít na vysokou, najít si práci a vypadnout z domu, osamostatnit se. Což se pěkně blbě dělá, když musí každej den bojovat s tím, co je reálný a co je jen výplodem její chorý mysli. Obzvlášť, když její halucinace se pro ni v ničem neliší od skutečnosti, nedokáže je od sebe rozeznat.

V týhle fázi se všechno zdálo skvělý, bavilo mě číst si o Alex a její rodině a jejich vztazích, který byly kupodivu milující, i když ne bez problémů. O tom, jak Alex přijde do nový školy a potká tam kluka, kterýho považovala za svou úplně první halucinaci, když byla malá. A do kterýho se nezamiluje a kterej ji ani zázračně nevyléčí. Ha! O těch kanadských vtípcích, který si vzájemně prováděli. O její posedlosti historií. O jejím školním životě - o jejích spolužácích, učitelích, kamarádech. Bylo to trojrozměrný, uvěřitelný a já byla nadšená.
Am I crazy?
Concentrate and ask again
Am I crazy?
Reply hazy try again
Am I crazy?
Cannot predict now
Better not tell you now
Concentrate and ask again
Better not tell you now
Reply hazy try again
Cannot predict now
Ask again later
Ask again later
Ask again later
Pak přišla fáze dvě, kdy už jsem nezvládla všechny ty pochyby, který mi při čtení neustále nahlodávaly moje nadšení. Vážně by se něco takovýho mohlo stát? Vážně by ji v klidu nechali dojíždět do školy nebo pracovat jako servírku, pokud by měla tak silný halucinace? Vážně by ji někam nezavřeli? Nezměnili medikaci? Prostě něco? Po krátký konzultaci s panem Googlem ohledně příznaků schizofrenie jsem ochromeně zírala, jak se moje perfektní knížka rozpadá a přeměňuje se v jeden velkej blábol, kterej jsem měla velký potíže dočíst.

Pokud vám nevadí nepřesnosti v literatuře, nečtěte dál, nevyhledávejte si, jak to vlastně je se schizofrenií, a nečtěte si nízký hodnocení na GR. Je velká šance, že se do týhle knihy zamilujete. Ovšem měli byste vědět, že tahle kniha romantizuje reálnou nemoc, démonizuje psychiatry jako lidi, kteří se svý pacienty snaží za každou cenu zavřít do cvokhausu, a obecně vás utvrzuje v dojmu, že musíte svoje problémy tajit za každou cenu. A jelikož je tahle kniha cílená na náctiletý, je to podle mě dost nezodpovědný.

Ovšem pokud si myslíte, že jsem ve fázi dvě měla jen tyhle morální problémy, tak jste na omylu. Nelíbil se mi fakt, že kanadský vtípky přešly v šikanu. Ano, naši hlavní hrdinové buď někoho přímo šikanovali nebo šikaně nečinně přihlíželi. A je to pojatý jako vtip nebo něco, co si daná osoba zaslouží. No, já se nesměju. Navíc poměrně reálnej příběh z normálního světa se nějakým záhadným způsobem zvrtl v konspiraci a pokus o vraždu. Dál se tu objevily takový prvky jako domácí násilí nebo sexuální zneužívání a celkově to uteklo někam do tralalandu. Ehh... tohle zrovna v příbězích ze života nemusím.
If nothing’s real, then what does it matter?
Když to shrnu, tak to byla opravdu krásně napsaná kniha plná zajímavých detailů, který mi ze čtení dělaly jedinečnej zážitek. Líbil se mi úplnej konec, kterej si každej může vyložit podle svýho. Škoda jen všech těch negativních signálů, který k čtenáři vysílá, a zbytečně předramatizovaný druhý půlky. Autorka má rozhodně na víc. Přesto bych ji klidně doporučila komukoliv, kdo má dostatek rozumu, aby se nenechal ovlivnit a dokázal ke knize přistupovat jako k fikci, kde je všechno možný.

1 komentář:

  1. Pěkná recenze. :) Knížku znám , ale nějak mě moc nelákala. Každopádně jsem si tvoji recenzi ráda přečetla a informovala se. :)

    Mimochodem, na mém blogu pořádám soutěž o knížky, tak budu moc ráda, pokud se zúčastníš. :)

    OdpovědětVymazat