#1 - Lord of the Silver Bow
(Pán se stříbrným lukem/Pán strieborného luku)
#2 - Shield of Thunder
(Štít hromu/Štít hromu)
#3 - Fall of Kings
(-/Pád kráľov)
Kdo by neznal legendu o Tróji a krásný Heleně, kvůli který vyplulo do války moře válečných lodí a vojáků? Vyrůstala jsem na podobných příbězích - o Odysseovi a jeho podivuhodných plavbách, Argonautech a zlatým rounu, vyrůstala jsem na Herkulovi a Xeně, koukala jsem až do omrzení na Souboj Titánů... (a jo, okukovala jsem Brada Pitta a Erica Banu v Tróji) Zkrátka jsem vždycky milovala řeckou mytologii a příběhy o jejich bozích. Proto když jsem (s poměrně velkým zpožděním) zjistila, že jsou moderní knihy, který se týhle tematice věnujou, myslela jsem, že jsem umřela a dostala se do nebe. Navíc tuhle trilogii spousta lidí strašně vychvalovala, takže jsem se natěšeně pustila do čtení.
Hned na začátek musím říct, že i když tyhle příběhy miluju, moje paměť je katastrofální, a tak si z "historie" Tróje pamatuju jen to nejvíc omílaný - krásná Helena zaslíbená spartskýmu králi Menelaovi se zamiluje do Parise, trójskýho prince. Agamemnón, mykénský král a Menelaův bratr, vytáhne do boje. Pak ještě boj Hektora a Achilla, trójský kůň... ehm, to je asi tak všechno. Proto můžu v klidu říct, že je pro mě tahle série jak dělaná. Rozhodně mě nezvedlo ze židle a ani mi nehnulo žlučí, že se autor nedržel "faktů", ale vymyslel si vlastní příčiny války, souvislosti a vývoj. Nebyly tak okázalý, jak to znám z příběhů, ale byly mnohem víc reálnější a pravděpodobnější a navíc jsem si při čtení kolikrát řekla aha! úplně vidím, jak z tohohle mohla vzniknout ta dnešní legenda! A musím říct, že tahle verze se mi líbí mnohem víc, než ta naivní pohádka, kde se dva chlapi dohadujou o ženskou a zatáhnou do svýho boje desetitisíce lidí. Ale ti, kdo se potají v týhle představě vyžívají, by se týhle sérii měli vyhnout velkým obloukem. Nebo se naopak podívat, jak se rodí legendy.
Through you I have seen the fall of worlds, the deaths of heroes, and I have watched the ocean touch the fire-red sky.
Každá kniha má necelých pět set stran, takže už jen z toho se dá tušit, že si pro nás autor připravil pořádně dlouhou jízdu. Vyprávění začíná už několik let před samotnou válkou a autor nás postupně seznamuje s většinou významných postav. Což je trochu ošemetný slovo, protože jich tu je celá řada - od princů, princezen a králů a královen, přes řadový vojáky, námořníky nebo obchodníky až po prostitutky nebo otroky. Dokonce se tu objeví i nájemnej vrah. Autor si dal tu námahu, že nám prozradil životní příběh většiny z nich. Člověk si je tak všechny buď oblíbil nebo znelíbil a rozhodně mu pak nebylo jedno, když začali umírat. Strhávalo to z tohohle příběhu tu naivitu a romantičnost, kterou jsem o Trójský válce doposud měla. Což je jedině dobře, protože válka, kde lidi umírají ve velkým, rozhodně není ani naivní nebo romantická.“Of course,” Hektor said. “We cannot have tales of blood and death spoil a story about war.”
Ale úplně ta stejná věc strhávala moje hodnocení. Mám ráda svižný příběhy, kde se hlavní příběh neustále odvíjí a žene kupředu. Zároveň mám ráda komplexní příběhy, kde není jen holá hlavní dějová linka se dvěma postavama a zbytek světa si můžeme jen marně domýšlet. Což si tak trochu protiřečí. Je pro mě docela těžký najít tu zlatou střední cestu - ani moc jednoduchý, ale ani složitý a tím pádem pomalý. Tady ta spousta postav, jejichž příběh se musel odvyprávět, tu hlavní dějovou linii na můj vkus zpomalovala až moc. Celou sérii jsem četla přes dva tejdny, což mi není moc po chuti. Tahle série je prostě pomalu se pohybující kolos. Sice se neustále něco dělo, o napětí, boje, zábavu nebo romantiku tu nebyla nouze, ale já neustále čekala na to "hlavní", za což jsem tak trochu naivně považovala samotnou bitvu o Tróju. To "hlavní" jsou tu prostě osudy jednotlivých lidí, kteří čirou náhodou žili v daný době.
“Beware the wooden horse, Agamemnon King, Battle King, Conqueror, for it will roar to the skies on wings of thunder and herald the death of nations.”“A pox on riddles, priest!” replied the king. “Tell me of Troy and of victory.”“The last king of the Golden City will be Mykene. The gods have spoken.”
—THE ORACLE OF THE CAVE OF WINGS
Na řeckých mýtech se mi vždycky nejvíc líbili jejich bohové. To, že v nich vystupujou jako skutečný postavy, jak se pletou do životů obyčejných lidí. Tady ale nic takovýho není. Lidé tu sice bohy uctívají, budujou jim chrámy a přináší jim oběti, ale rozhodně je tu neuvidíte procházet se po ulicích. Na jednu stranu mě to mrzí, ale na druhou stranu to příběhu dodává na reálnosti a to se mi líbilo. Přece jen tu ale bylo nějaký to nadpřirozeno. Byla tu spousta věšteb a proroctví. Spousta postav tu měla vize budoucnosti a lidem to přišlo naprosto normální. A vize se samozřejmě naplňovaly. Na jednu stranu by to člověk mohl označit za spoilery, když víme, co se stane. Ale ne, bylo to tak mistrně provedený, že vize prozradily jen věci, který jsme stejně věděli (příchod války - tisíce lodí, oheň a krev), nebo byly natolik vágní, že se muselo hádat, co vlastně znamenají (pozná v životě tři lásky - jedna bude s jedním sandálem, druhá bude pokrytá hnojem od prasat a třetí přinese krev a bolest), nebo byly naprosto triviální, že neměly ani pořádnej význam (někdo přijde). Po nějaký době jsem na ně začala natolik spoléhat, že jakmile se stalo něco, co nikdo nepředpověděl, byl to pro mě ohromnej šok a naprosto nečekaný. Což se stávalo poměrně často. A navíc se mi povedlo i ty na první pohled naprosto jasný proroctví vyložit úplně špatně. Takže o překvapení tu rozhodně nebyla nouze.
“Do you sometimes forget who you’re fighting for?”Celkově musím říct, že se mi to dost líbilo. I když to bylo o válce a politice, bylo to všechno lidsky popsaný, protože to bylo hlavně o lidech, kteří se ocitli ve válce a často se stalo, že je okolnosti donutily bojovat po boku nepřátel proti bývalým přátelům. Navíc tu byla i spousta emocí, lásky a romantiky. I vtipu tu bylo dostatek, obzvlášť od druhý knihy, kde se na scéně objevili dva mykénští vojáci. Myslím, že každej si tu může najít to svý. Měla jsem ale docela problémy s hodnocením. Čtyři hvězdy dávám jen knihám, který bych si v budoucnu chtěla přečíst znova. Tady si ale nejsem jistá. Bylo to prostě moc dlouhý a navíc určitá část mýho nadšení spočívá i v tý spoustě nečekaných zvratů. Podruhý by to už prostě nebylo to samý.
Žádné komentáře:
Okomentovat