Extrémně zajímavá politická satira o zbytečnosti lidí a neexistenci dokonalýho společenství, u který ale trochu pokulhávalo autorovo zpracování a kterou mi fušerská česká editace zabránila plně si užít.
Byly vánoce a měla jsem tak záminku, abych se obdarovala nějakýma knihama ke čtení. Jedna z nich je tahle, kterou mi goodreads okatě vnucoval a kterou jsem zmiňovala ve svých nedávných objevech.
Představte si nepříliš vzdálenou budoucnost, ve který stroje dokážou zastat drtivou většinu práce a kde všichni lidi jsou zaopatření základníma potřebama, ať už pracujou nebo ne. Společnost je rozdělená do sedmi tříd od nuly po šestku podle inteligence - čím blbější, tím vyšší třída, nejchytřejší jsou nuláci. A podle třídy, do který patří, se přidělujou pracovní posty, za který dostávají body umožňující koupit si luxusnější zboží. Neboli bez práce nejsou sice koláče, ale hlady nepojdeš.
Na první pohled se to zdá jako naprosto dokonalá společnost, ale přesto v ní všelijací vychytrálci začínají objevovat skuliny, kterých využívají ve svůj prospěch. Ti blbější si myslí, že by jim s vyšší třídou a lepší prací bylo líp, a za pomoci takzvaných lifterů si za body nelegálně zvyšujou svou třídu. Ti chytřejší si uvědomujou, že by prací načerno mohli získat víc bonusových bodů než svou přiřazenou prací, proto při testech inteligence švindlujou, aby dopadli hůř - čtvrťáci totiž už nemusí pracovat a mají tak spoustu času na svoje aktivity. A tak se celá společnost začíná pomalu rozkládat - na řídících pozicích je čím dál tím víc vyliftovaných blbců a dole čím dál tím víc nepoctivých a líných chytráků.
Jedním takovým je i Sneer, kterej je hlavním hrdinou celý knihy. Sneer čas od času liftuje a většinu svýho volnýho času tráví lenošením a filosofováním nad tím, co je to vlastně svoboda. Myslí si, že má dost jasnou představu o tom, jak daná společnost funguje, ale díky souhře náhod i záměrných kroků se najednou ocitne v pozici, kdy si začíná uvědomovat, že jeho představa byla jen povrchní a že vlastně neví vůbec nic. Rozhodne se proto přijít na to, kdo celou společnost řídí a s jakým cílem.
Hned od začátku mě téma zaujalo. Takováhle společnost sice v knihách není nijakým zázrakem, například jen letos jsem četla podobný téma v knize Ten báječný den od Iry Levina. Ale tahle kniha byla napsaná v osmdesátých letech a to za komunistickýho režimu. Paralely s tehdejším socialismem přímo bijou do očí a fascinuje mě, jak se autorovi povedlo naprosto nenásilně ukázat, jak bylo tehdejší uspořádání absurdní. Proto je tahle kniha svým způsobem originál.
Kniha je poměrně krátká, má jen lehce přes dvě stě stran. Začátek se rozjel pěkně, hned jsme pochopili fungování společnosti a samotnej děj byl dostatečně "akční", aby mě přinutil hádat a udržel si mou pozornost. Pak to ale sklouzlo do poměrně filosofický roviny, kde postavy neustále dumají nad tím samým pořád dokola. Myšlenka, že jsou lidi v podstatě naprosto nepotřební, byla ze začátku zajímavá, ale po čase už poměrně otravná a já se začala vyloženě nudit a dokonce jsem zvažovala, že knihu dropnu. Rozuzlení se mi líbilo, celkově to podtrhovalo absurditu celý naší existence, ale konec mě extrémně nakrknul a zanechal ve mně dojem, že byl celej předchozí děj naprosto zbytečnej. Na jednu stranu to krásně vystihuje myšlenku celý knihy, takže to možná byl z autorovy strany úmysl, ale stejně se nedokážu ubránit pocitu, že jsem byla tak trochu ošizená.
Kromě Limes Inferior jsou v knize obsažený ještě dvě autorovy kratičký povídky Živá torpéda a Vyšší zájem. Obě jsou extrémně krátký, aby se o nich dalo něco víc říct, ale první je poměrně průměrný scifi a ta druhá se tematicky hodila k hlavní knize a musím říct, že se mi snad líbila ze všeho nejvíc.
A na konec, nebyla bych to já, kdybych se nerozčilovala nad naprosto otřesným českým zpracováním. Dohánělo mě k šílenství, že tu byla spousta překlepů (dokonce i hrubky jsem našla!) a extrémně často se vyskytující špatně rozdělený odstavce, kvůli kterým jsem se kolikrát jen marně domejšlela, kdo co říká. S nakladatelstvím Triton nemám žádný zkušenosti, tak nemůžu říct, jestli je tahle fušeřina spíš výjimkou nebo pravidlem, ale tohle byla katastrofa.
Jedním takovým je i Sneer, kterej je hlavním hrdinou celý knihy. Sneer čas od času liftuje a většinu svýho volnýho času tráví lenošením a filosofováním nad tím, co je to vlastně svoboda. Myslí si, že má dost jasnou představu o tom, jak daná společnost funguje, ale díky souhře náhod i záměrných kroků se najednou ocitne v pozici, kdy si začíná uvědomovat, že jeho představa byla jen povrchní a že vlastně neví vůbec nic. Rozhodne se proto přijít na to, kdo celou společnost řídí a s jakým cílem.
Hned od začátku mě téma zaujalo. Takováhle společnost sice v knihách není nijakým zázrakem, například jen letos jsem četla podobný téma v knize Ten báječný den od Iry Levina. Ale tahle kniha byla napsaná v osmdesátých letech a to za komunistickýho režimu. Paralely s tehdejším socialismem přímo bijou do očí a fascinuje mě, jak se autorovi povedlo naprosto nenásilně ukázat, jak bylo tehdejší uspořádání absurdní. Proto je tahle kniha svým způsobem originál.
Kniha je poměrně krátká, má jen lehce přes dvě stě stran. Začátek se rozjel pěkně, hned jsme pochopili fungování společnosti a samotnej děj byl dostatečně "akční", aby mě přinutil hádat a udržel si mou pozornost. Pak to ale sklouzlo do poměrně filosofický roviny, kde postavy neustále dumají nad tím samým pořád dokola. Myšlenka, že jsou lidi v podstatě naprosto nepotřební, byla ze začátku zajímavá, ale po čase už poměrně otravná a já se začala vyloženě nudit a dokonce jsem zvažovala, že knihu dropnu. Rozuzlení se mi líbilo, celkově to podtrhovalo absurditu celý naší existence, ale konec mě extrémně nakrknul a zanechal ve mně dojem, že byl celej předchozí děj naprosto zbytečnej. Na jednu stranu to krásně vystihuje myšlenku celý knihy, takže to možná byl z autorovy strany úmysl, ale stejně se nedokážu ubránit pocitu, že jsem byla tak trochu ošizená.
Kromě Limes Inferior jsou v knize obsažený ještě dvě autorovy kratičký povídky Živá torpéda a Vyšší zájem. Obě jsou extrémně krátký, aby se o nich dalo něco víc říct, ale první je poměrně průměrný scifi a ta druhá se tematicky hodila k hlavní knize a musím říct, že se mi snad líbila ze všeho nejvíc.
A na konec, nebyla bych to já, kdybych se nerozčilovala nad naprosto otřesným českým zpracováním. Dohánělo mě k šílenství, že tu byla spousta překlepů (dokonce i hrubky jsem našla!) a extrémně často se vyskytující špatně rozdělený odstavce, kvůli kterým jsem se kolikrát jen marně domejšlela, kdo co říká. S nakladatelstvím Triton nemám žádný zkušenosti, tak nemůžu říct, jestli je tahle fušeřina spíš výjimkou nebo pravidlem, ale tohle byla katastrofa.
Žádné komentáře:
Okomentovat