sobota 20. července 2013

The Dead Will Rise First - Logan Kain

Moje hodnocení: 4/5

Akčně psychologicko dojímavej příběh o snaze přežít, najít sám sebe a snad si pro sebe získat i trochu toho štěstí. A zombie tu nejsou!

Většinou dávám přednost už trochu starším knihám, aspoň pár měsíců, aby hodnocení na GR mělo nějakou váhu. Nebo aspoň knihám od už zaběhnutých autorů, abych věděla, do čeho jdu. Tohle není ani jedno. Je to sotva měsíc stará kniha a navíc autorova prvotina. Dostala jsem se k ní přes poutavou obálku a pustila jsem se do čtení takhle brzo jen proto, že jsem ji vyhrála. Já normálně nic nevyhrávám, aspoň ne, pokud je ve hře jen náhoda a ne třeba vědomosti. Proto mě těší, že mě moje výherní prvotina nezklamala.

Představte si, že je vám 17. Právě skončila vaše narozeninová párty, všichni hosté se rozešli domů a vy se natáhnete na gauč, abyste si odpočinuli. A najednou BAM! Vaše milující a hluboce věřící matka se vás pokusí sežrat. Co uděláte? Nejspíš matku nějak zpacifikujete a pokusíte se dostat do nemocnice, kde pracuje táta. Tam se o vás postarají a táta všechno vyřeší. Nasednete do auta, otevřete garáž a najednou BAM! Nepřeskočilo jen vaší matce. Vaši sousedi si to rozdávají venku na trávníku, nějací týpci vlečou bránící se sousedku z domu, další mlátí kočkou o silnici, všude bourají auta a pobíhají lidi... kteří si vás najednou všimnou a rozběhnou se směrem k vám. Co uděláte?

Pokud je vaše odpověď, že zdrhnete, nejspíš si budete rozumět s TJ, hlavním hrdinou knihy. Tahle kniha jsou jeho vzpomínky, jeho testament. Už v podstatě v prologu, kterej se odehrává týdny po tom, co se svět zbláznil, nám TJ naznačuje, co se bude dít a kam to asi tak všechno spěje.
I want to be remembered, and I know that it is because of the people I knew that life had meaning worth remembering. And so it is that I take up this pen and boldly stamp out: I was here. We were all here. This is our story. This is how we lived, and how we died.
A co se vlastně stalo? Jediný rozumný vysvětlení je, že právě proběhlo nanebevzetí. Přesně tak, Bůh vzal do nebe duše všech věřících, kteří toho byli hodni, a jejich prázdný schránky osvobozený od morálky a svědomí nechal na zemi, ať se vypořádají s tím zbytkem nevěřících a hříšníků. V podstatě se změnili v bandu sociopatů, kteří vesele dělají všechno to, v čem jim jejich svědomí a morálka doposud bránily - vraždí nevěrný manžely, znásilňujou, okrádají sousedy, nebo podpalujou baráky...

Hned na začátek musím zdůraznit, že nemám ráda náboženský témata. Jsem ateista, nerozumím jim. Tam, kde věřící pláčou a trpí kvůli tomu, co by na jejich činy řekl Bůh, já jen netrpělivě protáčím oči v sloup. Pokud by se mi kniha pokoušela kázat nebo mě nějak zmanipulovat, asi bych ji nedočetla. Tady se ale nic takovýho neděje. TJ sice v Boha věří, ale nenávidí ho. Kvůli takovýmu malýmu detailu. Stvořil ho gayem, i když je to něco, za co si podle Bible zaslouží zatracení. Když teda Bůh nemiluje jeho, proč by on měl milovat Boha? Ale nekňourá nad tím, jak je k němu život nespravedlivej. V duchu Boha posílá do háje a více méně se smířil s tím, že do nebe prostě nepůjde. Bravo za zpracování takhle ošemetnýho tématu, aniž by to působilo pro nebo proti víře.

Mohlo by se na první pohled zdát, že je příběh o tom, jak se TJ snaží se svýma blízkýma utýct někam do bezpečí, přežít. Kdyby to bylo jen o tomhle, tak bych tomu dala tak tři hvězdy a konec. Byl by to akční příběh plnej adrenalinu, kterej ve mně ale nezanechá hlubší stopu. Něco jak béčkový filmy - jsou fajn, dokud běží, ale ve chvíli, kdy naskočí titulky, jste už myšlenkama jinde. Tahle kniha podle mě byla o tom, jak TJ postupně přichází o všechno. Jak se snaží vyrovnat s tím, kým je. Najít svoje místo ve světě. Přestat se přetvařovat, bát se a hrát si na někoho jinýho. Dalo by se říct, že je to tak trochu coming of age typ příběhu.

Bohužel jde ale poznat, že se jedná o začínajícího autora  (je mu teprve 25 let). Kvalita knihy hopsá nahoru a dolů. Chvilku je to akční, pak zase až skoro k zamyšlení, aby to bylo chvilkama i teatrální. Ze začátku jsem jen skřípala zubama nad těma nelogičnostma, který jsem v tom viděla. Hned při první nesrovnalosti jsem si vzala do hlavy, že se mi to prostě nebude líbit. Což samozřejmě ovlivnilo celej můj náhled na knihu. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se přes to přenesla, přestala se chytat každý maličkosti a začala si čtení opravdu užívat. Pomohlo tomu nejspíš i to, že nelogičností ubývalo, teatrálností taky a zůstal jen poměrně zajímavej příběh kluka, kterej se jen snaží přežít a najít si při tom snad i kousek toho štěstí. A konec byl podle mě geniální.

Autor sice nepůsobí ještě vypsaně - narazila jsem tu na pár gramatických chyb a nemotorně formulovaných vět - ale zároveň z textu přímo srší záblesky obrovskýho talentu. Rozhodně si na něj dám pozor a budu vyhlížet jeho další literární počiny. Vřele doporučuju každýmu, kdo se nebojí trochu temnějších témat. Má to jen necelých 150 stran, tak co můžete ztratit?
“The Lord will come like a thief in the night. While people are saying peace and safety, destruction will fall upon them.”
I smirked at the urgency in the pastor’s voice, talking as though God would come back at any moment. He was right about one thing though: God was a thief.
“For the Lord himself will come down from Heaven with a loud command, with the voice of the archangel and the trumpet call of God, and the dead in Christ will rise first.”
Funny how Jake seemed fine when he didn’t believe in God at all and I was upset because I did. Perhaps there is no suffering if you don’t believe. Maybe religion is only comfortable if you think that God is good.
“After that, we who are still alive and are left will be caught up together with them in the clouds to meet the Lord in the air.”
I knew better than this pastor did. I hadn’t loved God for a long time; it had simply taken this long for me to realize that I was better off without him at all.
“Let us close in prayer. Our father, we love you and praise you for who you are,” the pastor said in a voice he reserved for talking to God in front of other people.
“Not all of us,” I said under my breath.
“You are great and merciful.”
“Ha,” I replied.
“We eagerly await the day you will return for us--”
“I think I’ll pass and wait for something better.”
“--and give us the new bodies you’ve promised us; Lord you know this one I’ve got is awfully old and tired.”
“Please dear, heavenly, merciful, gracious, Lord,” I prayed, “give my pastor a stroke because he is whining with no right to be.”

Žádné komentáře:

Okomentovat