neděle 23. března 2014

Mišmaš knih, které si nezasloužily vlastní článek...

Protože jsem líná, ale zároveň natolik puntičkář, abych vynechala nějakou knihu, co jsem přečetla, rozhodla jsem se poslední hrstku knih nacpat do jednoho článku. Většina z nich byla ok, ale nemám k nim moc co říct, abych každou rozepisovala zvlášť. Navíc jsem většinu přečetla v rozmezí jednoho týdne, takže se za tím skrývá příběh (hah). I když jen ve stylu přečetla jsem si to, abych zahnala pachuť z předchozí knihy nebo tohohle chci víc. Rovnou malý upozornění - všechny jsou MM. Byl to... zvláštní týden.

Bylo nebylo. Zase jsem jednou zasněně zírala na další pětihvězdičkový hodnocení ke knize Gives Light od Rose Christo. O týhle knize jsem se už skoro před rokem zmiňovala ve svých objevech, tak jsem si řekla na co čekáš? pusť se do toho! Hmm... kéž bych se neposlechla, mohla jsem tak ještě nějakou dobu snít, že je to naprosto úžasná kniha. Což nebyla.

Hlavní hrdina je němej. Když mu bylo pět, vrah jeho matky se ho pokusil zabít a podřízl mu krk. Skylar ale přežil, jen přišel o hlas. A teď, když je mu šestnáct, jeho otec zmizel. Policie ho předá jeho jedinýmu žijícímu příbuznýmu - babičce, která žije v indiánský rezervaci, místě, kde jeho matka zemřela.
Just months ago I had felt like I lived in the world as a spectator and not an active participant. I'd had no friends and, aside from my father, no family. I'd had no heritage, no hobbies, no pride. I hadn't known then how living with Granny would transform me.
Líbilo se mi to, ale celkově to bylo tak trochu plochý. Slice of life mixlej s coming of age. Nic pořádnýho se tam neděje. Žádnej konflikt, nic. Jediná zajímavá věc byla rezervace, jejich zvyklosti, komunita a zákony. Autorka je sama indiánka, tak snad aspoň v něčem nemusím zpochybňovat autenticitu obsahu. Trochu mi to atmosférou (ne příběhem) připomínalo Toma Sawyera. Ale i tam bylo podle mě víc příběhu a akce. Navíc to vůbec nemuselo bejt MM, obzvlášť, když se naši šestnáctiletí kluci chovají a přemejšlí jako dvanáctky. Docela mě to rozhodilo, protože mě to přimělo přemejšlet o sexu ve spojitosti s dětma. Uh. Prostě... za mě ne. A když jsem si přečetla anotaci k dalším dílům, jen mě to přesvědčilo, že jeden mi bohatě stačí.

Potřebovala jsem zahnat tu podivnou pachuť, kterou ve mě vyvolala tahle skrytá pedofilie, a tak jsem sáhla po co nejvíc "zkažený" knize, co jsem během pěti minut dokázala najít. Whatever the Cost od Lynn Kelling se zdála jako perfektní volba. 

Hlavní hrdinové jsou prostituti. Ten hodně luxusní druh, co chodí denně na masáže a všelijaký zkrášlující kúry a bude kýmkoliv si jen budete přát. Je tu spousta žhavýho sexu. Ale vážně žhavýho. Wow! Nikdy bych nevěřila, že chlapi v kiltu můžou bejt sexy. Ještě donedávna můj pohled na skotskej kroj doprovázel pobavenej úsměv. Ale teď... Mám podezření, že celej tenhle článek píšu jen proto, abych mohla zmínit ten kilt :D

Ehm, ale zpátky k věci. Příběh byl tak nějak průměrnej, nebojím se dokonce říct, že to bylo klišé. Dva prostituti se do sebe zamilujou a rozhodnou se spolu utýct. A jejich zaměstnavatelé samozřejmě nechtěj přijít o svoje luxusní zboží... Nejspíš tušíte, kterým směrem se to bude ubírat. V půlce bylo dokonce na můj vkus trochu moc melodrama, který mi tak nějak unikalo a nesedělo s jejich předchozím chováním, ale dejme tomu. Ale to psaní! Bylo tak divný, že jsem to v půlce málem dropla. Přítomnej čas v trpným rodě a ve třetí osobě. Teď se na chvilku zastavte a zkuste si to představit :D Bylo to hrozný a chvilkama i nečitelný.

Kdyby se zlepšilo to psaní, trochu se odlehčila jejich historie (divím se, že si dávno nepodřezali žíly) a ubylo trochu toho melodrama, bylo by to skvělý čtení. Asi to byla nejlepší kniha z tohohle výběru. Což je smutný.

Ten kilt a sex mě natolik dostal, že jsem hledala něco podobnýho. Začala jsem brouzdat na GR skrz stránky M/M Romance Group, protože tahle skupina má tak skvěle udělaný seznamy knih, že tam najdete všechno. Nechala jsem se ale rozptýlit jejich volnýma krátkýma povídkama, který pravidelně vydávají. Už jsem si jich před časem pár četla a pokud jste ochotní prodírat se bahnem podprůměrnosti, máte šanci, že objevíte nějakej nečekanej klenot. Já jsem takový štěstí bohužel neměla a po dočtení několika povídek jsem měla chuť si vypíchnout oči. Ani ne tak kvůli tomu, že jsem narazila na sex s nábytkem (i když možná i proto), ale protože jsem zjistila, že existuje taková záplava lidí, která píše i přes očividnej fakt, že to neumí a ani nemá o čem. Některý ty příběhy nemají hlavu ani patu.

Musela jsem si spravit náladu a přečetla jsem si povídky od už mnou osvědčenýho Jesse Hajicka, od kterýho jsem už před časem četla jeho The God Eaters. Sice na nějakých dvaceti stranách nemůžete očekávat nějakej obsah, ale mělo to substanci. Takhle se to dělá!

A abych se utvrdila v tom, že to není náhoda, přečetla jsem si od něho rovnou i jeho fantasy sérii Kastor Chronicles. Připomínalo mi to tak trochu ty starý fantasy příběhy o dracích a bojových výpravách, o dobrodružství na cestách a tajemných proroctvích. Kupodivu se mi to dost líbilo. Ale s Hajickem mám jeden problém - i když dokáže některý scény napsat tak dobře, že se mi až svírá srdce nebo napětím ani nedutám, tak se zřejmě nedokáže ubránit zvratu, kdy se jeho hrdinové zamilujou a změní se v kýčovitý romanticky blábolící napodobeniny svých předtím skvělých a někdy i drsných a hrubých já. Ale žádný HEA! Tuhle část na nekomerčních příbězích naprosto miluju. Nikdy si nemůžete bejt jistí vývojem.

Nakonec jsem zabrouzdala do pro mě známých vod a riskla jsem knihu měsíce v M/M Romance Group. Vybrala jsem si z jejich nabídky Collide od Riley Hart. Jednalo se o poměrně typický GFY (aneb gay for you).

Byli tu kamarádi z dětství, co se po letech zase potkali, spolubydlení, sexuální napětí a zvědavost... tradiční postup a nic moc překvapivýho. Snad až na ten konec, kdy jsem nečekala, že tam opravdu bude to nejotřepanější klišé, který mi leze na nervy. Bleh. Ani sex nebyl kdovíjak úžasnej. Zkrátka průměr, průměr, průměr! Skoro až lituju, že jsem to četla. Jediná zajímavá věc na celý knize byla, že hlavní hrdina svou budoucí lásku srazil náklaďákem. Jo, až takhle marný to bylo. Ale možná si přečtu autorčino pokračování týhle série. Haha.

Byla jsem z předchozí knihy docela nešťastná, tak jsem zkusila ještě jedno GFY v naději, že snad konečně narazím na knihu, která by mi připomenula, proč jsem kdysi tohle téma tak milovala. Ukázalo se, že A Rookie Move od Sam B. Morgan (chlap? ženská? přijde mi, že to schválně tají) nebyla zrovna nejlepší volba.

Další tradiční zápletka - dva parťáci u policie, jeden je gay, druhej je... eh, to my vlastně nevíme, ale brzo zjistíme (jak jinak). Táhne je to k sobě, ale brání se tomu, protože spolu pracujou. Následuje skrejvání před kolegama a bla bla bla. Bylo to krátký (pod 200 stran), takže by mě nemělo tolik zarážet, že to bylo takový jednoduchý, prázdný. A hlavně předvídatelný. Četlo se to dobře, hlavní hrdinové byli líbiví, i sex byl fajn... ale nakonec to nepřineslo nic novýho. Tohle všechno tu už bylo. Pár dní po dočtení a jen s velkou námahou si vzpomínám na hlavní dějovou linku.

Při psaní tohohle článku mi to nedalo a dala jsem šanci ještě jedný volný povídce z repertoáru M/M Romace Group. Narazila jsem totiž na jednu "recenzi" ke Glitterland a nejspíš je to tím, že sama mám doma kočky, ke kterým jsem přišla naprosto neplánovaně a podobným způsobem jako autor daný recenze, ale naprosto mě to dojalo. A když jsem zjistila, že je Julio-Alexi Genao jedním z těch, co pro tuhle skupinu napsali volný povídky, zvědavě jsem se pustila do čtení.

When You Were Pixels je jen zhruba třiceti stránková dystopie, kde hlavní hrdina Antho sleduje na bezpečnostních kamerách vraždu svýho šéfa, a pak vraha schová u sebe doma. Až na to, že náš vrah, jehož jméno se nikdy nedozvíme, má něco s pamětí. Neustále zapomíná, kde je a co se stalo. Po probuzení vždycky trochu zpanikaří, pokusí se Antha zabít, uklidní se, jde spát a zapomene. A další den znova. A znova. Celej příběh je vlastně Anthův milostnej dopis pro našeho vraha, kde mu vypráví, proč ho zachránil, co spolu prožili a jak ho miluje. Je to příběh o tak hluboký osamělosti, že i společnost někoho, kdo si nás vůbec nepamatuje a může nás kdykoliv zabít, se zdá mnohem lepší, než vůbec žádná společnost.

Bylo to dost dobře napsaný (konečně někdo, kdo umí psát!). Ale bylo to i trochu depresivní. Nemám moc pochopení pro lidi, jejichž štěstí je takhle moc závislý na někom jiným. Lidi, kteří k životu někoho potřebujou a nestydí se o to klidně i škemrat.

Když bych to shrnula, tak mě tyhle knihy docela zklamaly a i trochu vyděsily. Možná je to tím, že jsem četla všechny tyhle pod/průměrnosti v řadě za sebou, ale mám problém si vzpomenout, kdy jsem naposledy četla něco, u čeho bych si řekla wow, tohle je skvělý a nechci, aby to skončilo! Budu muset trochu zapátrat v historii, ale momentálně tak trochu ztrácím víru v literaturu.

2 komentáře:

  1. Jak knihy s touhle tématikou moc nečtu, tak mě When You Were Pixels hrozně zaujalo a určitě na to kouknu :) Ani ta první kniha nevypadá špatně. Ten zbytek mě příliš nezaujal, popřípadě lehce odradil obálkou.

    Jinak (podle mého) dobrá M/M je kniha Aristotle and Dante Discover the Secrets of the Universe. Třeba by sis u ní spravila chuť :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já jak moc nečtu krátký příběhy, pokud nejsou bonus k už existující sérii, tak se mi When You Were Pixels dost líbilo :) Bylo to něco jinýho, než jsem zvyklá, a v tomhle případě se mi právě líbil fakt, že to je takhle krátký. Dává to prostor fantazii. Je to zdarma, takže pokud chceš, můžeš si to přečíst tady.

      Gives Light není špatná kniha, jen na můj vkus trochu antiklimatická. Opravdu se tam toho moc neděje a ta trocha, co tam je, se vyřeší buď hrozně rychle nebo snadno. Ale byla jsem nadšená z popisu rezervace. O indiánech jsem toho moc nevěděla, proto mě spousta věcí o jejich životě a hlavně zákonech zaujala. I když se nemůžu ubránit pocitu, že to bylo trochu zromantizovaný.

      A máš pravdu. M/M má povětšinou otřesný obálky :D

      Aristotle se mi už do hledáčku dostal. Jen mě trochu odrazuje, že se ve většině recenzí objevujou slova jako "beuatiful", "innocent" a dokonce i párkrát "emo" :) Ale mám v plánu si to někdy v blízký budoucnosti přečíst.

      Vymazat