čtvrtek 27. března 2014

Stále ne ně myslím, podruhé...

Má nedávná čtenářská krize mě přiměla zapátrat v paměti, kdy jsem naposledy četla něco, co mě doopravdy chytlo. Něco, co by se mnou zůstalo natrvalo. Shodou okolností se moje první vypíchnutí knih, který mě oslovily natolik, že jsem na ně myslela i několik měsíců po jejich dočtení, konalo už před víc jak rokem. Mezitím jsem přečetla pár desítek knih a některý z nich si podle mě zaslouží větší pozornost, než jsem jim věnovala. Takže tady to je - nezapomenutelný knihy za loňskej rok.


~ Nemůžu je dostat z hlavy ~

The Things They Carried - Tim O'Brien

Světe div se, na vrcholu mýho pomyslnýho žebříčku není žádný fantasy nebo MM, ale kniha o válce ve Vietnamu. Nedá se říct, že bych si libovala ve válečných příbězích, a moje děravá paměť ze mě na většinu historických událostí dělá jen ignoranta. A přesto se mi tahle kratičká knížka ještě kratších příběhů dostala pod kůži. Není totiž o válce, není ani o historii, je o lidech, kteří tam byli. O obyčejných životech vojáků.

Tim O'Brien si tady pohrává s realitou a fikcí. Vypráví nám skutečný příběhy o sobě a jeho jednotce, jen aby nám v zápětí řekl, že to není pravda. Dodnes nevím, jaká část knihy jsou memoáry a jaká část je fikce. Nejspíš bych to s pomocí pana Googla vyluštila, ale kouzlo knihy spočívá právě v tom, že si můžete vybrat, čemu budete věřit. Jeho jediným cílem, jak sám příznává, je přimět čtenáře cítit to, co tehdy cítil on. A to dělá i z případný fikce reálnost.
I survived, but it's not a happy ending. I was a coward. I went to the war.
Styl vyprávěni mi připomněl ty dlouhý letní večery, kdy mi děda před spaním vyprávěl příběhy ze svýho mládí. Taky nevím, jestli si některý nevymyslel, nebo si aspoň nepřidal pár detailů, pamatuju si jen, jak jsem visela na každým jeho slově. Tohle je vyprávění, není to akční příběh se začátkem a koncem. Autor k nám promlouvá a vypráví nám svoje vzpomínky. The Things They Carried je plný věcí na zamyšlení a nádherných "citátů". Rozhodně se k týhle knize budu v budoucnu vracet.

The Rithmatist - Brandon Sanderson

Je až k nevíře, jak moc mě tahle kniha bavila. Připomněla mi ty starý dobrý časy, kdy jsem poprvý četla Harryho Pottera. Od tý doby jsem marně pátrala po tom kouzlu, který ve mě tehdy vyvolal. Ovšem The Rithmatist je snad ještě lepší.
“I’ll be a good Rithmatist. I know the defenses better than almost anyone else on campus. I’ll defend the Isles at Nebrask. I will serve. Just let me be a Rithmatist.”
V mnoha ohledech jsou si obě série podobný - škola "čar a kouzel", lidi s talentem i bez talentu, záhada k vyřešení... ovšem tahle v sobě má Sandersonovu schopnost vymejšlet neskutečně originální typy magie, který mají svoje pravidla a logiku, a brilantnost při psaní akčních scén. A taky jeho neochotu podřídit se očekávaným klišé, když hlavnímu hrdinovi odepře sebemenší špetku talentu - Harry Potter bez kouzel. Ta drzost!

Ovšem co si budeme nalhávat, i tahle kniha má pár svých hluchých míst. Důvod, proč na ni nemůžu zapomenout a vybrala jsem si zrovna tuhle a ne třeba stejně úžasnou sérii Mistborn, je právě její "magie". Pár jednoduchých pravidel, který se ale dají různě kombinovat a vytváří tak prostor pro nepřeberný množství různých strategií. A Sanderson moji ubohou nerdovskou dušičku plně uspokojil, když do knihy zařadil spoustu duelů, ale i reálný boje o život nebo turnaj. Vysloveně jsem toužila vidět něco podobnýho na vlastní oči. Doufám, že se kniha dočká zfilmování.

~ Když si na ně vzpomenu, chci si je přečíst znova... ~

Hushed - Kelley York

Lhala bych, kdybych tvrdila, že na Hushed myslím v jednom kuse. Ovšem když už mi přijde na mysl - ať už ji někdo zmíní v recenzi nebo mě přemůže nostalgie a vzpomínám na knihy, který mě bavily - mám chuť si ji přečíst znova. Vlastně jsem to i tenhle tejden udělala. A fakt, že už vím, jak a kam se to bude ubírat, mi nijak neubral na potěšení ze čtení.
No one understood. This was all for Vivian. Everything he did was for her. Her happiness. Her well-being. Her smiles.
Hushed je neočekávaně dobrá kniha. Neočekávaně proto, že anotace naznačuje, že to bude jen klasický YA/NA a MM. A nebylo. Je to takovej divnej mix žánrů, kterej vybočuje ze zaběhlých kolejí natolik, že mám problém ji někam zařadit. Nakonec bych řekla, že to není ani jedno. Všechno totiž ustupuje do pozadí pro Vivian, psychotickou manipulativní mrchu, která myslí jen na sebe, a Archera, sžíranýho pocitem viny, co nedokáže Vivan na nic říct ne. Jejich destruktivní vztah pomalu graduje a mrtvol okolo přibývá.

Je docela vzácnost najít v dnešní literatuře postavy, který by se chovaly v souladu s tím, co nám o nich jejich autoři řekli. Tady mi nezbejvá než obdivovat psychologii Archera a Vivian. I když jsem nad nima kolikrát kroutila hlavou, jejich chování a reakce byly naprosto uvěřitelný. Bravo.

Know Not Why - Hannah Johnson

Pamatuju si, jak jsem byla při čtení Know Not Why frustrovaná a chtěla jsem to dropnout. Howie mi lezl na nervy a jeho divný infantilní chování mě přivádělo k šílenství. Jenže jak jsem četla dál, přistihla jsem se, že to s tou mou nenávistí vůči Howiemu nebude až tak horký. Dokonce jsem mu i začala fandit. Můj vztah k němu probíhal asi dost podobně jako Howieho vztah k jeho šéfovi.
At first it’s just this idea.
This really, really good idea.
This GREAT idea.
Nedokážu nakonec říct, jestli se mi kniha opravdu tak moc líbila, nebo se o tom jen sama sebe snažím přesvědčit. Dokážu hned z patra vyjmenovat hromadu věcí, který mě iritovaly - pochybnej humor balancující na tenký linii mezi vtipností a idiocií, přílišná naivita, se kterou se všechny problémy řešily, typický YA/NA v kombinaci s coming of age, nic moc překvapivýho, dokonce i pár klasických prvků, nechci říct rovnou klišé. Zkrátka nevím. Vím jen to, že kdykoliv si na tuhle knihu vzpomenu, opravdu si ji chci přečíst znova.

Všechno to totiž nakonec tak nějak fungovalo. Byla to pro mě skvělá směsice humoru a osobního růstu postav. Není to přehnaně vtipný, není to přehnaně dramatický, není to přehnaně sladký, není to přehnaně romantický, je to prostě akorát. Je to ideální kniha na volný večery, kdy si chcete uklidnit pocuchaný nervy. Funguje jako pohlazení po duši. Když mám chuť na něco pěknýho, nedramatickýho, vtipnýho, zkrátka bezstarostnýho, něco, u čeho bych mohla relaxovat, vzpomenu si na knihu Know Not Why a v duchu lamentuju, že takových knih není víc.

2 komentáře:

  1. Hushed aj The Rithmatist oboje znejú strašne dobre. Už dlho si ich chcem prečítať, len u jednej čakám než nám ju vydajú a na druhú som zabudla. Takže Hushed, znovopripomenuté, hádam čoskoro. :D
    Pekný článok, mám rada takéto trochu netradičnejšie knihy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že na překlad Rithmatisty čeká spousta lidí :) Taky tolik pozitivních recenzí se jen tak nevidí. A Hushed je docela psychotická kniha, takže možná není pro každýho, ale já mám právě pro takový knihy slabost. Pokud tě popis neodstrašil, tak jen směle do toho. Myslím, že by se ti to mohlo líbit.

      Vymazat