~ Henry V ~We few. We happy few
We band of brothers, for he today
That sheds his blood with me
Shall be my brother.
Henry V. byl z větší části vylíčenej už v předchozích dvou hrách, kde se z prince, na kterýho si prstem ukazovalo celý královstí, vypracoval až na krále. Jeho nejbližší okolí sice s obavama sledovalo, jestli se dokáže oprostit od svý zkažený minulosti, ale nakonec všechny překvapil. V týhle hře se děj točí hlavně okolo jeho tažení proti Francii, která Henryho kvůli jeho mládí a předchozí pověsti zcela podcenila, a vrcholí šokující bitvou u Agincourtu. Kdybych měla hru jednoduše shrnout, řekla bych, že je to nadčasová studie vůdcovství.
Henry je Shakespearem ze zmíněných tří králů vykreslovanej nejvíc pozitivně. Dělá z něho bravurního stratéga a nemilosrdnýho bojovníka, kterej se nebojí zašpinit si ruce a jít do bitevní vřavy se svým vojskem. Dokonalýho vůdce, kterej před bitvou chodí od jednoho vojáka ke druhýmu, aby s nima prohodil pár slov a zvedl jim morálku. A pak ještě celou noc prochází táborem a v převleku naslouchá svým mužům, co si myslí o svým králi, a debatuje s nima, že král je v podstatě taky jen člověk. Jeho řečnický schopnosti dokážou i z na první pohled beznadějný situace, kdy Henryho nemocí demoralizovaný a vyčerpaný vojsko čelí nesmírný přesile odpočatých Francouzů (tří až šestinásobný, přesný počty jsou neznámý a názory se různí), udělat věc cti a něco, na co je třeba se naopak těšit, čímž mužstvu dodává neuvěřitelnou odvahu. A zároveň ho polidšťuje, když sledujeme jeho roztomile rozpačitý námluvy.
Viděla jsem dvě filmový zpracování. První bylo z minisérie The Hollow Crown s Tomem Hiddlestonem v hlavní roli. V některých bodech se od originálu odchyluje a Henryho vyobrazení je tu ještě růžovější. Například u scény, kdy jeden z králových bejvalých hospodských kamarádů během tažení na Francii vyloupí kostel a má za to bejt popravenej. Ve hře král vydá rozkaz k popravě osobně, čímž se na jednu stranu zachová krutě, ale na druhou stranu vyšle jasnej signál, že královy rozkazy - žádný plenění a rabování - se mají dodržovat. Ve filmu se o popravě dozví, až když je pozdě. Žádný morální dilema se teda nekoná. Takových příkladů by se tu dalo najít hned několik. Ale na druhou stranu mi Hiddlestonův Henry přišel uvěřitelnější a konzistentní s mou představou, kterou jsem si o něm vytvořila na základě Henryho IV.
Film z roku 1989 s Kennethem Branaghem se sice předlohy držel a dokonce do jednoho filmu dokázal pomocí flashbacků zakomponovat všechny podstatný scény z Henryho IV., ale mně osobně se vůbec nelíbil a dělalo mi potíže ho dokoukat. Královo chování v první půlce mi ani trochu nesedělo s jeho minulostí z předchozích her a Branaghova verze na mě působila jako maniodepresivní psychopat. Ale co já o tom vím. Byl nominovanej na Oscara, takže asi moc ne. Nebo si prostě jen nechci přiznat, že Henry V. byl hajzlík a prvotřídní manipulátor.
Strašně bych chtěla vidět nejnovější divadelní verzi s Judem Lawem v hlavní roli. Co jsem slyšela, tak on právě vyzdvihuje Henryho temnější stránku. Tím bych viděla tři naprosto odlišný zpracování jedný osoby (ne, Olivierovu verzi z roku 1944 moc vidět nechci).
Závěr: Henry V. mi ze všech tří králů přirostl k srdci nejvíc. Možná je to tím, že se jako jedinej vyskytoval ve třech ze čtyř her, nebo že se z ničeho vypracoval až na obdivovanýho vojevůdce, nebo prostě jen díky nejednoznačnýmu výkladu jeho osobnosti - je to charizmatickej psychopat nebo ten rozvernej kluk, kterýho královská zodpovědnost nutí občas udělat krutý rozhodnutí?
Co mi tahle hra dala:
Co mi tahle hra dala:
- Do vosího hnízda se nekope
- Občas není na škodu, když mě ostatní podceňujou
- Jako šéfová bych měla jít svým zaměstnancům příkladem a netvářit se, že jsem lepší než oni
- Měla bych si zapsat kurz řečnictví, vážně - člověk, kterej dokáže říct "zemřete" takovým způsobem, že dotyční jásají, to v životě dotáhne daleko
~ Rozcestník ~
Žádné komentáře:
Okomentovat