Týden s Williamem Shakespearem #6

~ A Midsummer Night's Dream ~

Love looks not with the eyes, but with the mind,
And therefore is winged Cupid painted blind.

Sen noci svatojánské je jedna z nejznámějších Shakespearových komedií a není (snad) nikdo, kdo by ji aspoň zběžně neznal. Oproti předchozím zmíněným hrám se ale nezaměřuje na konkrétní osobu, ale na různý podoby lásky.

Jsou tu čtyři paralelně se odvíjející příběhy, který se v různých bodech příběhu protínají (ano, právě jsem z hlediska matematiky pronesla oximorón, ale nechme to tak). Je tu skoro až rámcovej příběh aténskýho vévody Thesea a královny amazonek Hippolyty, kteří chystají svou svatbu. Příběh čtveřice mladých lidí - Hermie a Lysandera, Heleny a Demetria - kteří se zmítají mezi opětovanou i neopětovanou láskou a poslušností vůči rodičům, kteří svým dětem můžou diktovat, koho si mají vzít. Příběh šestice řemeslníků, kteří spolu chystají Úmorně krátký kus o Pyramovi a jeho Thisbě, velmi tragickou komedii na počest vévodovy svatby. A nakonec příběh královny víl Titanie a krále elfů Oberona, kteří prochází jakousi manželskou krizí, na kterou doplatí všichni, na koho narazí.

Dokud jsem ale nezačala číst originál, spoustu věcí jsem přešla bez povšimnutí. Nevzpomínám si, že bysme ve škole rozebírali, že Theseus si Hippolytinu lásku vydobyl - násilím. Nebo že se Helena doprošuje Demetriovy lásky se slovy, že ji klidně může bít a kopat, chovat se k ní jako k psovi, jen když bude moct zůstat po jeho boku. Taky jsme se dvakrát nepozastavovali nad faktem, že šťastnej konec obsahuje Oberona, kterej dosáhl svýho ponížením svý ženy, nebo Demetria zamilovanýho do jiný ženy jen díky kouzlu. Láska tu zkrátka není ztvárněná romanticky - Theseus dokonce prohlašuje, že šílenci a milenci myslí úplně stejně. Jsou tu nevěry a žárlivost postavený do kontrastu s naivní zamilovaností, která je spíš projevem poblouznění než skutečný lásky.

Co se týče zpracování, viděla jsem jen jeden film z roku 1999. Bylo to moje první setkání se Shakespearem a byl to právě tenhle film, kterej odstartoval můj zájem o jeho hry. Měla jsem trochu obavy, že se můj vkus za poslední dekádu možná změnil a film se mi už nebude líbit. Nestalo se a smála jsem se úplně stejně jako poprvý. Byla jsem dokonce až překvapená, jak věrně předlohu zpracoval. Když už nic jinýho, podívejte se aspoň na tenhle film.

Na konec ještě jedna malá zajímavost, na kterou jsem narazila. Shakespeare napsal tuhle hru zhruba ve stejnou dobu jako jeho tragédii Romeo a Julie. Odborníci se nemůžou shodnout na tom, kterou napsal jako první. Je Romeo a Julie serióznějším zpracováním hry o Pyramovi a Thysbě, která se hraje na svatbě Thesea a Hippolyty, nebo je naopak tahle hra parodií na Romea a Julii? Obě jsou v podstatě totožný, jen jedna je vtipná a druhá tragická.

Závěr: I když je komedie týhle hry postavená na nedorozuměních a omylech, i když je spíš situačního než intelektuálního rázu a i když obsahuje prvky, který by mě měly spíš znepokojit než pobavit, vždycky mě dokáže zaručeně rozesmát. A humor přetrvávající stovky let si určitě pozornost zaslouží.

Co mi tahle hra dala:

• Láska a její trápení jsou ve všech dobách stejný
• Kritiky zajímá mnohem víc roční období, ve kterým se hra odehrává, než všechyny ty pochybný podoby lásky (tohle není vtip) ...stejně tak ve hře jsou všichni nadšení ze šťastnýho konce a způsob, jakým se k němu došlo, už nikdo nerozebírá... budu se muset zamyslet nad implikacema

~ Rozcestník ~

• Úvod
• Richard II
• Henry IV
• Henry V
• Coriolanus
• A Midsummer Night's Dream
• Závěr