čtvrtek 23. října 2014

Týden s Williamem Shakespearem #7

~ Závěr ~
 
Lhala bych, kdybych tvrdila, že se Shakespeare čte lehce. Přece jen psal divadelní hry a ještě k tomu ve verších. Jeho postavy mají tendence pronášet sáhodlouhý monology, který jsou dost květnatý a často plný narážek na věci, který mi občas unikají. Navíc jeho příběhy bejvají poměrně přímočarý a jednoduchý. Nebyla jsem si proto ze začátku jistá, co lidi k Shakespearovým hrám tak neustále táhne. Až když jsem nad nima začala víc přemejšlet, objevila jsem hned několik věcí.

Nadčasovost
Pociťuju směsici fascinace, nadšení a zděšení, že i po víc jak čtyř stoletích jeho hry působí soudobě. Ať už se rozebírá, jak můžeme dopadnout, když se obklopujeme jen lichotníkama, vtah autoritativního otce a vzpupnýho syna, snaha naplnit očekávání ostatních, nebo i dneska poměrně akutní téma války, kdy málokdy na ni mají stejnej názor pánové, kteří ji vyvolali, a řadoví vojáci, kteří mají přijít o život. Nebo třeba politický figury, který sice dneska můžou hlásat jiný věci než tehdy, ale určitá zkorumpovanost a manipulace zůstává. Stejně tak i třeba základní lidský emoce jako je láska nebo žárlivost. Nic z toho se dodnes nezměnilo.

Různá interpretace
Musím souhlasit s tvrzením, že Shakespearovy hry nejsou určený k tomu, aby nám seděly někde na poličce a učenci je dopodrobna rozebírali, ale k tomu, aby se hrály před publikem. Člověk musí mít obrovskou dávku představivosti, aby si jen z čistě přímý řeči dokázal představit, jestli daná postava svůj text říká naštvaně, ironicky, ublíženě, vesele, jestli křičí, šeptá nebo se směje. Nebo si z toho mála vysvětlujícího textu, co tam je - X smrtelně zraní Y, Y zemře - dokázal představit velkolepou bitvu. Na druhou stranu tahle volnost interpretace z divadelních her dělá něco, co nikdy neomrzí. Fascinuje mě, jak na základě úplně stejnýho textu můžeme dostat naprosto odlišný příběhy jen tím, jakou intonaci si herci zvolí. Henry V je toho zářným příkladem.

Je stále co objevovat
Nejen, že mi při prvním čtení spousta věcí unikla a nejspíš i stále uniká, ale jeho hry jsou často prošpikovaný narážkama na nějaký historický události nebo i na něco, co se odehraje v jiných hrách. Příkladem můžou bejt jeho historický hry, který jsou vzájemně propletený a takových narážek by se tam dalo najít spousta, nebo vztah her Romeo a JulieSen noci svatojánské. Čím víc se toho o historii dozvídám nebo čím víc Shakespearových her mám přečtených, tím komplexnější zážitek z nich mám.

Krom toho postavy v jeho hrách často něco zběžně pronesou a nakonec se to vyplní, skoro jako proroctví. Něco je jasný, jako například v Richardu II., kde král předpovídá, že Henry nebude věřit šlechtě, která mu dopomohla na trůn, a obrátí se proti ní - když pomohli sesadit jednoho krále, proč ne druhýho? A že šlechtě nebudou stačit odměny, který jim Henry za jejich pomoc poskytne - i kdyby jim dal půl království, bude to málo, když mu oni získali království celý. Což se samozřejmě naplní a je o tom celá první hra Henry IV.

Některý zmínky jsou ale víc nenápadný a baví mě tyhle skrytý poklady objevovat. Například v Henrym IV se princ v hospodě baví se svýma kumpánama, kteří už plánujou, jak se jim bude krásně žít, až se princ stane králem. A radí mu, že by jako král neměl věšet zloděje. Aby v Henrym V jako král nechal za krádež pověsit právě jednoho z nich. Dojde vlastně na většinu princových debat v hospodě. Nebo v Coriolanovi Volumnia, Coriolanova matka, předpovídá synovo velký vítězství nad Aufidiem - že ho srazí na kolena a pak mu šlápne na krk. Nechci spoilerovat, ale poslední scéna mě pak docela pobavila.

Celkově jsem byla příjemně překvapená. U historických her jsem místo dějepisný přednášky kdy kdo kde a jak dostala hlavně proč. Motivace, psychologie, všechno to tu je. Nemůžu se ubránit pocitu, že kdyby se dějepis vyučoval tímhle způsobem, bavil by mě mnohem víc. Jsem proto ráda, že je tolik moderních zpracování jeho her a že v nich hraje tolik známých a oblíbených herců (napřílad Benedict Cumberbatch má hrát Richarda III. v chystaným pokračování The Hollow Crown). Třeba to k Shakespearovi naláká mladší generaci čtenářů. Sice k plnýmu pochopení jeho her potřebuju nějaký ty vysvětlivky a doplňující informace, vzpomněla jsem si ale, jak jsem kdysi Shakespeara měla ráda, a rozhodně si přečtu těch pár zbylých děl, který jsem doposud vynechávala.

~ Rozcestník ~

4 komentáře:

  1. My teď musíme číst Shakespeara v angličtině. Zrovna nadšená z toho nejsem, protože mi dělá problém číst je i v rodném jazyce, tak uvidíme, jak to budu zvládat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj první pokus dopadl katastrofálně - ve chvíli, kdy se objevil monolog na víc jak stránku, tak jsem ztratila nit a netušila, která bije. Ale lepší se to, chce to jen vytrvat a zvyknout si na jeho styl :) Myslím, že některý jeho hry za tu námahu stojí.

      Btw, pomáhá, když se při čtení podíváš i na nějaký zpracování. Většinou tam mluví v původních verších.

      Vymazat
  2. ja som sa odhodlala maximálne na romea a juliu inak by som si asi na nič iné už netrufla. je fajn mať ho prečítaného. je pravda že milujem anglicko a teda som už aj navštívila jeho rodný dom v stratforde ale pokiaľ nemusím tak sa do neho asi dobrovoľne nepustím,, patrí ti môj obdiv :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna Romeo a Julie mi moc nesedlo (horší byl snad už jen Hamlet). Ony se obecně divadelní hry špatně čtou, není tam totiž veškerá ta omáčka okolo - i kdyby aspoň ve stylu on kříčí, tamhle ten brečí a tahle ta se skácela na zem. Je to jen holej text a je pak právě na hercích, aby tomu dodali život. A myslím, že konkrétně tragédie jsou na tom při čtení úplně nejhůř - veškerou tu bolest a ztrátu musí postavy vyjádřit nahlas a pak to často zní dost melodramaticky :D Od Shakespeara bych doporučila spíš nějakou tu komedii. Co třeba Zkrocení zlé ženy? Ta je hodně často považovaná za nejoblíbenější a má hned celou řadu filmových adaptací. A mám dojem, že jsem zrovna nedávno někoho viděla nadšeně rozebírat slovenskej překlad.
      A obdiv netřeba, mě to bavilo, takže žádný utrpení se nekonalo ;)

      Vymazat