Angelfall - Susan Ee (Penryn & the End of Days #1)

Moje hodnocení: 4/5

Extrémně čtivá postapokalypsa o andělech, která hraničila mezi komedií a hororem. To, že andělé tu byli na straně zla, výrazně dopomohlo k nepředvídatelnosti a originalitě příběhu.

Andělé, andělé, ó jak já nesnáším anděly! I když si nejsem jistá proč, protože tohle bylo poprvý (myslím), co jsem o nějakých četla. Nejspíš to má co dělat s archetypama, mou představou o andělech, co představujou a jakou roli nejspíš budou v příběhu hrát. Představuju si prince na bílým koni, v tomhle případě spíš křídlech, sexy chlapa, kterej je ztělesněním dokonalosti, kterej zachrání svět a přitom ještě určitě nějakou ženskou, která mu padne k nohám. Řekněme to narovinu. Prostě předsudky. Jak já miluju, když mi někdo vyvrátí moje předsudky!

Nevím, proč mám tuhle představu o andělech, když jsem Bibli kdysi dávno četla. Tihle andělé byli pojatí v opravdu biblickým slova smyslu. Nejsou hodní, jsou ničitelé světa, kteří přináší Apokalypsu. Tenhle anděl nezachraňuje svět ani po cestě nezachrání slečnu v nesnázích. Tady slečna zachrání anděla. A není to láska jako trám, je to nenávist a vypočítavost. Prostě krása!

“Angels are violent creatures.”

“So I noticed. I used to think they were all sweet and kind.”

“Why would you think that? Even in your Bible, we’re harbingers of doom, willing and able to destroy entire cities. Just because we sometimes warned one or two of you beforehand doesn’t make us altruistic.”

Penryn je zrovna na útěku z města se svou rodinou, když se stane svědkem toho, jak několik andělů zaútočí na jednoho anděla a useknou mu křídla. Penryn mu nechtěně zachrání život, ale přitom jí unesou sestru. Penryn vezme zraněnýho Raphaela jako zajatce, aby z něho dostala informace, kam ji vzali.

Tohle není ani trochu to, co jsem čekala. Je to akční, místy hororový. Dobře, tak přitažený za vlasy, ale člověk si tu jízdu prostě natolik užívá, že je mu to jedno a otázky klade až na konci, pokud vůbec. To, co mě ale nejvíc dostalo, byla skoro naprostá absence romance. Jistě, Penryn měla pár slabších chvilek, Raffe je přece sexy chlap, kdo by neměl, ale líbilo se mi, že to nijak nerozebírala. Řekla si prostě, že má na práci lepší věci než slintat nad nepřítelem, kterej ani není člověk, takže jedeme dál. Jak osvěžující! Zhruba v půlce to pro mě sice ztratilo grády, bála jsem se, že je nějaká ta romance přece jen na obzoru, ale pak se to zase rozjelo, začalo to bejt trochu hororový a jak mi začaly docházet souvislosti, začal mi až běhat mráz po zádech. Ti andělé jsou vážně ďábelští! Konec byl naprosto úžasnej, i když tam byl jeden wtf moment.

Co se týče toho, jak to bylo napsaný, tak celý je to vyprávěný v první osobě z pohledu Penryn. Je to extrémně čtivý, ani jsem si nevšimla, kdy jsem se dostala na konec, tak moc mě to dokázalo vtáhnout do děje. Mám jen jednu malou výhradu. Celý je to prošpikovaný rádoby vtipnýma dialogama mezi Penryn a Raffem. Což o to, ony vtipný doopravdy byly, jen nemám ráda, když se někdo očividně snaží o vtip. Ruší mě to. Nepřijde mi, že by se ve skutečnosti takový rozhovory odehrávaly (když pomineme neexistenci andělů).

Tuhle knížku jsem zhltla na jedno posezení a nemůžu se dočkat dalšího dílu, kterej bude buď geniální, nebo to naprosto potopí. Podle toho, kterým směrem se to bude ubírat.