pátek 17. srpna 2012

Holiday Outing - Astrid Amara

Moje hodnocení: 3.5/5

Nenáročnej a zábavnej vánoční příběh o tom, jaký to je nedobrovolně uvíznout v jednom domě se svou rodinou a úhlavním nepřítelem, před kterýma se marně snažíme utajit některý věci o svým životě. Tak trochu ve stylu Deset malých černoušků.

Touhle doubou jsem už tajně obdivovala Astrid Amaru a chtěla jsem si od ní přečíst něco dalšího. Ale i něco jinýho. No, tak jsem tentokrát nesáhla po žádným fantasy, ale po obyčejným příběhu ze skutečnýho života. I když, přiznám se, vybrala jsem si tuhle konkrétní knížku i kvůli obálce. Nemůžu z toho chlapa vlevo spustit oči ;)

Holiday Outing je poměrně přesnej název, i když poněkud dvojsmyslnej. Jonah jede na vánoce (nebo jejich židovskej ekvivalent) navštívit rodinu a kvůli sněhový bouři tam uvízne společně se všema příbuznýma a Ethanem, synem nejlepší kamarádky Jonahovy matky. Ethan se nijak netají tím, že je gay, naopak od Jonaha, kterej se obává reakce svých rodičů, a tak jim to nikdy neřekl. Zasněžený cesty je donutí zůstat v domě po několik dní. Bez elektriky, s tenčícíma se zásobama a tajemným zlodějem uvnitř. 

Tohle mi tak trochu připomínalo knihu od Agaty Christie Deset malých černoušků - uvízli v domě a najednou se tam odehraje loupež. Takže je jasný, že to udělal někdo z přítomných, ale kdo? Přiznám se, že jsem měla několik svých tipů, ale byla jsem naprosto mimo, což mě potěšilo. Není nic horšího než naprosto nezáhadný záhady.

Co se týče romance, byla na mě trochu rychlá vzhledem k tomu, že Jonah Ethana nesnášel kvůli tomu, že Ethan byl důvodem jeho šikany na střední. Ale asi tomu napomohlo to, že se museli dělit o pokoj :)

Nejvíc se mi asi líbily interakce členů rodiny. I když sama pocházím z poměrně rozvětvený rodiny a občas se vídáváme ve větším počtu, nikdy jsme nebyli nucení zůstat delší dobu na jednom místě bez možnosti utýct někam pryč. Nevím, jaký to je mít rodinu, u který se děsím okamžiku, kdy je uvidím, ale zároveň je miluju. Ale přesto mě popis rodiny Levinsonových upřímně pobavil i zahřál u srdce.
There was never one conversation at a Levinson family gathering. Conversation was a competitive sport and whoever was heard by nearly deaf Aunt Goldie won.
Kniha byla psaná dost dobře. Byla v první osobě z pohledu Jonaha. A ten je poměrně vtipnej, takže to všechno ubíhalo příjemným tempem. Přiznám se ale, že mě všechny ty židovský termíny a názvy jídel mátly. K tomu aby člověk potřeboval slovník, aby vůbec tušil, jestli mluví o věci, jídle nebo nějakým obyčeji.

Žádné komentáře:

Okomentovat