Soldiers (1980-1989)
Mercenaries I (1989-1991)
Mercenaries II (1992-1993)
Veterans (1994-2006)
Epickej a brutální příběh o netradiční lásce mezi nepřáteli, kterej člověku nedá spát. I po letech se k němu v myšlenkách neustále vracím a ještě jsem nenašla knihu, která by tomuhle příběhu mohla konkurovat v intenzitě, se kterou se každej zvrat prožívá.
Přiznám se, že tohle byla moje první zkušenost se světem žánru MM, takže moje hodnocení tím může bejt hodně ovlivněný. Každopádně vím, že mě tahle série zkazila pro všechny následující MM příběhy. Protože když někdo ochutná to nejlepší hned na začátku, všechno další pak ve srovnání bledne.
Přiznám se, že tohle byla moje první zkušenost se světem žánru MM, takže moje hodnocení tím může bejt hodně ovlivněný. Každopádně vím, že mě tahle série zkazila pro všechny následující MM příběhy. Protože když někdo ochutná to nejlepší hned na začátku, všechno další pak ve srovnání bledne.
Takhle kniha mě dostala do
kolen, jako žádná před ní nebo po ní. Ještě nikdy jsem žádnej příběh
neprožívala tak intenzivně, že by se mi chtělo křičet a brečet zároveň, smát se
a polykat každý slovo v napětí, co bude dál. Chtít vzteky a frustrací
roztřískat počítač na kousky, vyhodit ho z okna. Jen aby to utrpení
přestalo. Samozřejmě, že jsem podobný pocity prožívala i u jiných knih, ale
nikdy ne všechny, nebo dokonce zároveň. Místo brečení jsem vždycky měla jen
knedlík v krku, případně mě pálily oči. U jiných knih jsem si dokázala dát
kdykoliv pauzu a jít se třeba najíst, nebo jít v rozumnou dobu spát. Tady
ne. Tady jsem hltala každý slovo, spát jsem chodívala tak až ve dvě, ve tři
ráno a hned s prvním probuzením jsem zapínala počítač, abych se dozvěděla,
jak to bylo dál. Takže tahle kniha zůstane jako jediná v tomhle žánru
s pěti hvězdičkama. I když jsem od tý doby četla jiný knihy, který jsem
četla s větší radostí a mnohem radši bych si je přečetla znova než tohle,
žádná nebyla takhle intenzivní. A to, že se někdo dokáže s takovou silou
vervat do mý mysli a těla, považuju za jedinečnej dar, něco, o čem se jiným
spisovatelům může jenom zdát.
Tohle je monstrózní série.
Čtyři knihy, celkem přes dva tisíce stran. Je to totiž epickej příběh, kterej
sleduje osud dvou lidí po celých 25 let. S tím se člověk jen tak nesetká.
Stejně tak tahle kniha není pro lidi slabý povahy, pro ty, kteří uctívají
romanci jedině ve tvaru růžový lásky a plný něžných slov a vyznávání nehynoucí lásky, monogamie a společnýho štěstí. Tady nic takovýho nenajdete. Aspoň ne v tomhle tradičním slova smyslu. Lásky je tu totiž dost.
Myslím, že většina lidí si pod pojmem láska a její fáze představuje na začátku nesmělý úsměvy, pak první pusu, první sex, vyznání lásky, pak se vášeň přemění v přátelství... zkrátka tradiční postup. Tady ale láska začíná znásilněním, pak mučením na oplátku, který celej příběh málem předčasně ukončilo společně se smrtí jedný z hlavních postav. Pak se to vyvinulo v sex a až úplně nakonec přišla pusa. Zkrátka to bylo úplně otočený. Kdyby mi to předtím někdo vykládal, tak bych ho považovala za blázna a jeho představy o romantický lásce za zvrácený. Ale ono to vážně funguje. Když přišla ta první skutečná pusa, málem mi to zlomilo srdce, protože v tom jejich vztahu to znamenalo víc než tisíc miluju tě v jiných příbězích.
Myslím, že většina lidí si pod pojmem láska a její fáze představuje na začátku nesmělý úsměvy, pak první pusu, první sex, vyznání lásky, pak se vášeň přemění v přátelství... zkrátka tradiční postup. Tady ale láska začíná znásilněním, pak mučením na oplátku, který celej příběh málem předčasně ukončilo společně se smrtí jedný z hlavních postav. Pak se to vyvinulo v sex a až úplně nakonec přišla pusa. Zkrátka to bylo úplně otočený. Kdyby mi to předtím někdo vykládal, tak bych ho považovala za blázna a jeho představy o romantický lásce za zvrácený. Ale ono to vážně funguje. Když přišla ta první skutečná pusa, málem mi to zlomilo srdce, protože v tom jejich vztahu to znamenalo víc než tisíc miluju tě v jiných příbězích.
Dan's voice was rough and low, murmuring against the other's lips. "I hate you, Russkie." No. He didn't, but he couldn't find the right word for this. This feeling. Hatred was the closest he could get. The alternative was still unthinkable.
Stejně tak příběh, na jehož
pozadí se tenhle křehkej vztah odehrává, není nic pro slečinky. Příběh totiž
začíná uprostřed války. Máme tu mrtvoly, krev, smrt, zkrátka všechny ty krásy
války. Trochu jsem se bála, že to bude zase taková ta přikrášlená růžová
představa, kterou má většina lidí po sledování Pearl Harbor, ale ne. Autorka
totiž ví, o čem píše. Nevím, jestli byla sama mariňák, ale rozhodně většinu
svýho života strávila kolem britský armády, takže zná všechny ty správný
termíny (u kterých jsem se ze začátku trochu ztrácela) a dokázala mi
realisticky přiblížit život v armádě během války v Afghánistánu.
Příběh začíná v osmdesátých letech v Afghánistánu během jeho ruský okupace. Jednou z hlavních postav je Dan, člen britských speciálních jednotek, který
v Afgnánistánu nemají co dělat, takže je tam v utajení. Jednou jako
fotograf, jindy zase jako člen Červenýho kříže. Jeho protějškem je Vadim,
ruskej důstojník. Vadim je gay, ví o tom, i jeho manželka, která si ho
v podstatě vzala, aby ho ochránila. Během socialismu byla homosexualita
trestná. A jak sám Vadim jednou poznamenal, pro něho by prozrazení znamenalo
kulku do hlavy, protože na to, aby byl veřejně zostuzenej, je na příliš vysoký
pozici, aby ho poslali jen tak do vězení. Ale v armádě je spousta
vypracovaných chlapů, adrenalinu a testosteronu, než aby dokázal držet svoje
choutky na uzdě. Proto se vyžívá v občasných znásilněních civilistů, který
potom zavraždí, aby se zbavil důkazů. A jednou narazí na Dana, kterej byl
zrovna převlečenej za civilistu... A jejich příběh jedný osudný noci
v Kábulu začíná...
Hrozně moc oceňuju fakt, že
tohle nebyla žádná okamžitá láska, ani ty trapný dějový zvraty, kdy někdo
někoho znásilní a oběť si najednou uvědomí, že je do svýho útočníka zamilovaná
až po uši a nemůže bez něho žít. Ne, nic takovýho. Dan útok přežije a
v duchu plánuje, jak jediný svědky svýho ponížení odstranit z povrchu
zemskýho, i kdyby ho to mělo zabít. Což se mu málem povedlo.
Stejně tak mě fascinuje to, že
autoři dokázali, abych si zamilovala člověka, kterej znásilňuje a vraždí svoje
oběti nebo střílí nevinný děti bez mrknutí oka. Člověk by mohl říct, že je
zvíře, a přesto se mi nad ním lámalo srdce a kolikrát jsem ho chtěla jen
obejmout a utěšovat, že všechno bude zase dobrý.
Celej příběh je rozdělenej do
čtyř knih. První se celá odehrává v Afghánistánu až do chvíle, kdy se
odtud sovětský vojska začnou stahovat. Druhý
dvě už popisujou Dana i Vadima jako nájemný žoldáky. A poslední, jak už název
napovídá, popisuje další fázi jejich života, kdy už jsou pro aktivní službu
příliš staří, a stávají se z nich veteráni.
The war had kept them together; peace was tearing them apart.
Každá z nich má něco do
sebe. První je nejlepší, popsala bych to jako epickou lásku Dana a Vadima.
Druhý dvě jsou už frustrující a ti, kteří věří v monogamii, by asi
brečeli. Nejen, že si spí, s kým se jim zachce, ale není tu nouze ani o
trojku nebo i čtyřku. Navíc sem vstupujou nový postavy. Z těch hlavních by
asi stáli za zmínku Jean, Matt a Hooch. Jean není špatnej, ale já osobně ho
nesnáším. Podle mě se plete tam, kam nemá. Kdyby ho někde na začátku
zastřelili, ušetřili by mi spoustu frustrujících pocitů. Matt mě osobně nijak
víc nezaujal a naši ústřední dvojici ani nijak významně neovlivňoval. Ale
Hooch. Omg Hooch. Stala se ze mě jeho fanynka. Postupně se pak objevujou i
další příběhy a vznikají i další romance a podle mýho názoru tam bylo už moc
sexu, kterej ani příběh neobohacoval a kolikrát i odbíhal od hlavní dějový
linie. Zkrátka v první knize bylo všechno koncentrovaný na ty dva, všechno
mělo svůl smysl a opodstatnění. Každej sex měl svůj význam, pokaždý posouval jejich vztah o kousíček dál. Ale pak se najednou příběh s novýma postavama
a jejich soukromýma příběhama začal tříštit a najednou jsme měli svět asi snad
deseti lidí, nejen Dana a Vadima. Neříkám, že to bylo špatný, ale už to
najednou nebyl příběh Dana a Vadima, ale příběh Dana, Vadima, Jeana, Matta,
Hoocha, Dimy, Maurice a tak dál. Nemluvím jen o jejich postavách, ale přímo o jejich samostatných příbězích, který často ani okrajově nesouvisí s Danem
nebo Vadimem. Neříkám, že jsou ty příběhy špatný, jen odpoutávaly pozornost od
hlavní dějový linie. Mohli to vyřešit tím, že by jim dali prostor
v samostatných knihách, jako například u Matta a Hoocha, kteří si zasloužili svůj úplně samostatnej příběh
v knize Deliverance (pozor, spousta poměrně tvrdýho BDSM).
Ale tahle roztříštěnost je asi
jen malá cena za to, že je tenhle příběh naprosto zdarma. Jedná se o online
fikci, kterou si může kdokoliv kdykoliv přečíst. Napsat tenhle počin bez
editora takhle dobře je podle mě umění. Momentálně existujou dvě verze - tahle
původní, nezeditovaná, plus se postupně objevuje druhá, kterou si vzal do ruky
editor a postupně příběh upravuje do čtivější formy, odstraňuje překlepy nebo
faktický chyby, vyškrtává zbytečný scény. Nevím, zkusila jsem si přečíst i tu druhou verzi, ale ta první
se mi prostě líbí víc, chyby nechyby. Je prostě taková... syrovější. Nebo to je
možná jen tím, že jsem ji četla jako první.
Tenhle příběh je plnej násilí
a emocí tak silných, že to opravdu není dobrý na moje srdce. Nejsem si jistá,
že bych si tenhle příběh ještě někdy přečetla znova. I po několika letech si
stále pamatuju tu intenzivní frustraci, skoro až fyzickou bolest, kterou mi
tahle kniha přinesla. Jsem ráda, že vím jejich příběh, ale nemám odvahu ho
s nima prožít znova.
"You could betray and kill me now and I wouldn't give a shit as long as you'd stay close until I died."
Moc hezká recenze. :-) Jediná, kterou jsem v cz četla, což bylo vlastně jednoduchý, ptž jiná asi ani není. Škoda, že není víc lidí, co čte tuhle ligu.
OdpovědětVymazatNevím, jestli jsi se tenhle koment k tobě vůbec dostane, vzhledem k tomu, že poslední příspěvek je z roku 2015. Píšu ti, protože už máš SF přečtený, a já tě obdivuju, žes to dala. Sekla jsem se v půlce druhýho dílu a nějak nemůžu dál. Jsem tak strašně nasraná a zklamaná a znechucená tím, jak se Dan chová. Tobě tohle nevadilo...? Dost se bojím číst dál, zkazit si to hezký z prvního dílu, ptž kurevníci Jean-Dan mě fakt vytáčí na ultimo.
Nemohla jsem vydržet tu nejistotu, a přečetla recenze na GR -> což mě nasralo ještě víc, vzhledem k tomu, že Jean se zřejmě stane stabilním článkem v Danově životě. WTF?!
Vím že to dočtu, musím vědět, jak to dopadne, ale teď bych nejradši vyhodila čtečku z okna, což se mi ještě u žádné knihy nestalo -> toliko k tvému přesnému vyjádření ohledně pocitů při čtení knihy "Intenzivní frustrace" :D
Fakt doufám, že jsi někde na druhý straně online a napíšeš.
Omg... tohle ne... už je to dlouho, co jsem naposledy podlehla pokušení a znova si SF přečetla. Ale když si teď čtu něčí první dojmy, mám chuť všechno hodit za hlavu a znova navštívit Dana s Vadimem :D Svádíš mě na zcestí!
VymazatTeď ale nevím, co po mně vlastně chceš - abych tě přesvědčila, abys četla dál, anebo tě od dalšího čtení odradila? ;) Moje odpověď je snadná - jen čti dál. Potřebuješ si projít peklem, aby ses dostala až na konec a měla nějakej závěr ;) A taky - přece nemůžu trpět sama?
Ok, ale teď vážně. Frustrující to bylo. A jestli jsi teprve v půlce druhý knihy, tak rovnou říkám - bude hůř. Přiznám se, že jsem první díl četla už hodněkrát, ale úplně celý jsem to přečetla jen jednou. Jsem srab a abych si s nima znova prožila tu jízdu, tak na to nemám odvahu. Ale nelituju toho, že jsem si to přečetla celý. Díky tomu si je dokážu víc představit, víc je chápat a pak zpětně víc ocenit první knihu :)
Díky tomu i můžu říct, že ano, samozřejmě, že mě Dan vytáčel do vývrtky a měla jsem chuť ho trochu přiškrtit a zalomcovat s ním, že co to jako dělá?! Ale na druhou stranu jsem ho i dokázala pochopit a neměla jsem mu to za zlý.
Nevím, jak přesně jsi daleko, abych tu nespoilerovala, ale myslím, že nic nezkazím, když řeknu tohle - zkus se do Dana vžít. Na začátku to byl týpek, kterej si byl sám sebou jistej, byl dobrej v tom, co dělal, a dalo by se říct, že byl i trochu arogantní. A pak se mu do cesty připletl Vadim, kterej ho ponížil, zbrutalizoval, naboural mu jeho jistoty a integritu. Nepřítel. A přestože se tomu Dan zuby nehty bránil, nakonec řekl "ok, do háje s opatrností, jdu do toho s tebou, ať se děje, co se děje." A hej, on to dodržel. Udělal první poslední, aby Vadima zachránil. A Vadim to na oplátku vzdal a odešel (a ano, i Vadima chápu). Takže se Danovi ani nedivím, že když se Vadim zase objevil ve stylu "zlato, jsem zpátky, dáme si druhý kolo?", tak že jeho reakce nebyla zrovna pozitivní :D
A Jean... Jean se podle mě prostě jevil jako snazší volba. Žádný riziko, že by mu obrátil život vzhůru nohama. Bezpečná zábava. Je to zbabělý a z pohledu čtenáře frustrující, ale vůbec se mu nedivím.
Argh! Kupodivu mám teď chuť si to přečíst celý. A neskončit jen u prvního dílu :D
Omg.. tys vážně odepsala, yahooo!!!
OdpovědětVymazatDíky za popostrčení k tomu pokračovat ve čtení, má to smysl. :D Mám přečtený druhý díl a yes...! Věci se od neděle změnily (jo, jsem jak aprílový počasí, jednou tak, za chvíli jinak - ale u těchle knih bych řekla, že to absolutně patří k věci, vzhledem k tomu, jakým bouřlivým vývojem postavy prochází). Až se stydím, jakej jsem tu minule předvedla hysterickej výlev ohledně toho "nenávidím Dana".
Asi bych ti mohla vysvětlit, proč mi sex mezi Danem a Jeanem tak vadil
-> Vadim byl v tu chvíli na dně, sám a já jsem prostě cíťa a vadilo mi, že Dan může být v něčí blízkosti (nehledě na ten sex), zatímco Vadima v tu dobu všichni nesnášeli, byl naprosto izolovanej, no děs.
-> fakt nevím, jak moc dobře si tenhle díl pamatuješ, ale první sex mezi těma dvěma byl fakt supermegahot a já se až zděsila, že můžu být tak na větvi z pairingu, kterej prostě není pro mě ten hlavní.
-> vadilo mi, jak rychle se Dan "oklepal" ze zásadního rozhovoru s Vadimem a hned se nechal ošoustat kámošem -> byly ty jeho kecy o true love vůbec pravdivý, nebo si jenom sere do huby...?
No prostě jsem si musela urovnat v hlavě to, že Dan bere Jeana jen jako fun sex (jak to bere Jean to si zatím nejsem tak úplně jistá, k tomu musím dojít).
Jo, a už se tu objevil i Hooch. Ou... Tak na tohle se těším. A bojím. A ještě víc těším.
Dej si rereading a pojď o tom se mnou kecat, jsem jenom za!
Btw. už teď, po druhým díle, si uvědomuju, že ta první kniha byla prostě výjimečná, že se samozřejmě nic nemůže opakovat (i když člověk sebevíc chce) -> tím chci taky říct, že se mi moc líbila ta část tvého komentáře, kde mluvíš právě o ocenění jedničky = moudrá to slova.
Asi si dám malinkatou pauzu, přemýšlela jsem o knize, kterou zmiňuješ v recenzi (Matt/Hooch) -> je to blbost a mám si "odpočinout" u něčeho jinýho a tohle přečíst až po kompletním zvládnutí SF??
Tenhle tvůj blog, to je vyloženej poklad. Už mám na GR pár knih uložených k pozdějšímu přečtení a to jsem ještě zdaleka neprojela všechny recenze. Na některých věcech se asi neshodneme (tobě se jako vážně nelíbilo Locker room?! WTF :-D) ale tak, není všechno o kompletní shodě, což?
Ok, tak už mám zase počítač a můžu v klidu odpovědět :)
VymazatDávám si rereading (do háje s tebou :D) a jsem někde na začátku třetí knihy. A uhm... je to stále frustrující, ale kupodivu už ne tolik. Možná je to tím, že vím, co přijde? Dokonce ani Jean už mi tolik nevadí :D
Ale znova jsem se utvrdila v tom, že po tom prvním dílu to tak trochu sjelo z cesty. Už to není ucelenej příběh, kde každá scéna má smysl a posouvá děj kupředu. Teď je to spíš epizodický a většina děje je jen vsuvka, která nás posouvá od jedný sex scény ke druhý. V prvním dílu byly hodně emoce, teď je to hlavně melodrama a hromada sexu (často i úplně zbytečnýho - ti dva týpci ve Skotsku nebo kde to bylo?).
Ale i tak to má stále něco do sebe a těším se, až si konečně připomenu, proč jsem tehdy tak žrala Hoocha. Nějak si teď totiž nemůžu vzpomenout :D
Nevím, kde zrovna jseš, jestli to už náhodou nemáš celý přečtený. Ale pokud je tvoje otázka stále relevantní, tak odpověď je ne, rozhodně nečti Deliverance (Hooch/Matt), dokud nedočteš SF! Ti dva se sice trochu se SF ze začátku prolínají, ale pak jdou na časový ose dál a měla bys to plný spoilerů. A uhm... pokud si oblíbíš Hoocha, tak to možná ani nečti. Většina lidí se shoduje na tom, že to není ten náš Hooch. Udělali z něj někoho úplně jinýho :/
A s vynášením soudů, jestli je můj blog poklad nebo ne, bych radši počkala, až si přečteš pár knih a zjistíš, jestli se naše názory vůbec aspoň trochu shodujou (ale i tak to potěší :D).
Netajím se tím, že nemám ráda melodrama a přeslazený příběhy (ano, Locker room je typickej příklad - všichni to milujou právě pro ty důvody, kvůli kterým jsem to nedokázala dočíst). Přečetla jsem si, co jsem k Locker room napsala a jsem ohromená, že to stále platí - pokud příběh není naředěnej humorem nebo sarkasmem na odlehčení všech těch tragických a nehynoucích lásek, tak to prostě nedokážu brát vážně... Takže už mám takhle pár autorů na "blacklistu" - Amy Lane, Megan Derr, TJ Klune, Mary Calmes...
U mě boduje cynismus, humor (pozor, ne idiocie a snaha bejt vtipnej za každou cenu) nebo opodstatněný drama (bez toho "melo" na začátku). Hej, klidně i harlequinku si přečtu, ale nesmí se to tvářit, že si čtu literární klenot.
Když mi řekneš, co preferuješ, možná tě dokážu líp nasměrovat. Případně zkus na GR skupinu M/M Romance - mívají celou řadu doporučení, knih měsíce, každoroční hlasování o nejlepší knihu v řadě kategorií (Locker room dokonce v jedný kategorii vyhrálo) apod.