Bonds of Earth - G.N. Chevalier

Moje hodnocení: 4/5

Svižně se odvíjející příběh o dvou nesourodých lidech, kteří se vzájemně pokusí překonat hrůzy z prožitý války. Trochu slabší konec sice člověku zanechá pachuť v puse, ale zbytek rozhodně stojí za to si přečíst.

Jedna známá o tomhle básnila a to tak přesvědčivě, že se mě až zmocnila zvědavost, jaký že to teda vlastně je. Měla jsem trochu obavy, protože moc nemusím historický příběhy, který nejsou v až moc velký historii, jako je například středověk. Nedávná historie je tak moc podobná tý naší a přitom pro mě tak naprosto cizí... Ale přes všechna očekávání mě to dostalo a přímo jsem se zamilovala do atmosféry, kterou tomu ta doba propůjčila. Navíc se mi strašně líbila obálka, nedokázala jsem ji dostat z hlavy. A po přečtení si uvědomuju, že by se snad žádná jiná nemohla hodit víc.

Děj se odehrává těsně po první světový válce a hlavním hrdinou je Michael, válečnej veterán, kterej se živí jako masér v "pánských lázních". No, v podstatě je to něco jako luxusnější bordel. Jeho strýc na to ale přijde a jelikož za homosexualitu se jde v lepším případě do vězení, v horším do blázince, kde se je snaží "vyléčit", donutí ho přijmout práci zahradníka mimo město. Michael strach z vězení nemá, ale strýcova pohrůžka, že všechno řekne Michaelově sestře, kterou nade všechno miluje, ho přiměje, aby si sbalil věci a odjel.

Michael nebyl voják, ale jezdil se sanitkou a potom pracoval jako fyzický terapeut pro těžce zraněný vojáky. Viděl tam tolik hrůz, že se prostě jednoho dne zhroutil a utekl. Tohle všechno se dozvídáme ze vzpomínek, který jsou prokládaný během celýho děje. Michael tak trochu nachází úlevu v jednoduchý práci, kdy ošetřuje rostlinky a dívá se, jak pod jeho rukama vzkvétají. Nesmírnej rozdíl oproti všem těm zničeným tělům, kterým většinou už ani není pomoci.

He can still see them all, see them lined up, one after another after another, arms and legs missing, bones shattered, burned, gassed, bodies shredded and sewn back together again like a patchwork quilt with missing pieces. They are his to fix, his to make whole again, but most of them are more eager to die than to heal, and they will always be more successful in the first ambition than in the second. For a few excruciating moments, he is back on that ward, desperately trying to keep from screaming his frustration and horror at all the beautiful, broken young bodies—

V domě se seznámí a postupně sblíží s rodinou správce domu, hlavně si oblíbí jejich vnučku Sarah, která tam žije s nima, a připomíná mu jeho sestru, když byla malá. Stejně tak pozná synovce majitelky domu, Johna. John byl ve válce a vrátil se zničenej. Sám nedokáže ujít ani deset metrů, jídlo se mu musí nosit a jeho osobnost taky není zrovna okouzlující. Svoje noční můry kreslí na plátno a pomalu se upíjí k smrti. Na žádost Sarah se Michael pokusí Johnovi pomoct a tak začíná jejich cesta k vzájemnýmu vyléčení...

Bylo to strašně nádherně napsaný. Už dlouho se mi nestalo, abych narazila na knihu, která by se někde nevlekla nebo naopak něco neuspěchala. Tohle bylo napsaný přesně tím správným tempem, který mi vyhovuje. Děj se neustále posouval kupředu, ale byl zároveň prokládanej Michaelovýma vzpomínkama, ale naštěstí ne natolik dlouhýma, aby se v tom člověk ztratil nebo cítil vytrženej z dění. Stejně tak to bylo psaný jednoduchou prózou bez všelijakých kudrlinek, což preferuju, ale přesto to bylo poetický a emotivní. Naštěstí ne v tom významu, kterej nesnáším - nenajdeme tu žádný oh, lásko, miluju tě, nemůžu bez tebe žít! Díky bohu. Co mě ale zarazilo a pak i docela nadchlo, byl čas, ve kterým to bylo psaný. Přítomnost byla popisováná v minulým čase, jak je běžný, ale vzpomínky na minulost byly v přítomným čase. Docela mě ten kontrast zaujal.

Docela často se u romancí setkávám s motivem, kdy se dá ústřední dvojice dohromady a pak se z nějakýho záhadnýho důvodu rozhodnou, že spolu nemůžou bejt, a rozejdou se (aby se o padesát stránek dál dali z podobně nesmyslnýho důvodu zase dohromady). U takových zápletek si prostě nemůžu pomoct a jen bezmocně kroutím očima. Tady se stane to samý, žádný překvapení. Ale tohle je poprvý, co se mi jejich důvod zdál přesvědčivej, opravdu logickej a i já sama jsem cítila, že je to jediný možný řešení. Tak dobře to bylo napsaný, tak skvěle mě autorka dokázala přimět, abych se vcítila do Michaela a jednoduše s ním souhlasila.

Mám snad jen jednu výhradu, která mi zkazila dojem z jinak nádherný knihy. Poslední kapitola byla něco jako jeden dlouhej epilog, do kterýho se ale snažili podle mě narvat až moc. Najednou tam byly problémy, který tam předtím nebyly, nový zápletky, který mě naprosto rozhodily. Kdyby to skončilo o kapitolu dřív, byl by to ten perfektní konec.

For you, it’s been a few short years. For me, it feels like a fucking century. And every time I dream now, it’s a nightmare.