Nádherně napsanej romantickej příběh, kterej se v podstatě četl sám, kterej ale potopila naprostá nepravděpodobnost většiny situací a až žalostně nepřekvapivej vývoj.
Hned na začátek bych chtěla říct, že tahle kniha NENÍ špatná. Vždycky se ráda přiučím, jak přežít v případě katastrofy někde venku v divočině. Akorát nevím, co bych dělala, kdyby mi na pomoc nepřiplul batoh s vodou, když umírám žízní. Nebo nafukovací člun se základníma potřebama, nebo kufr s mýma věcma, lékárničkou a snad půlkou drogerie, abych se při tom svým přežívání cítila pohodlně a voňavě (obzvlášť oholený nohy a podpaží jsou pro přežití důležitý). Jako v tomhle příběhu. Ale co, když člověk není moc skeptickej a věří na náhody, tak proč ne.
Třicetiletá učitelka angličtiny a její
student ztroskotají na opuštěným ostrově. Nikdo je nenajde a jsou tak nucení nějak
přežít na vlastní pěst. Tahle část byla zajímavá. Když pominu absurditu a nepravděpodobnost takový situace, stejně tak všech těch náhod, který se stanou v tu přesně správnou chvíli, a zaměřím se na to, jak se pomalu smiřujou s faktem, že je nikdo nikdy nenajde a že tam zůstanou navěky sami dva, tak si to člověk může chvilkama i užívat.
I stared at his broken hand and fought the urge to wash the blood off and hold it in my own. “I give up, T.J. You once said, ‘It’s easier if you don’t think they’re coming back’ and you were right. This one’s not coming back either. A plane will have to land in the lagoon for me to believe we might actually get off this island. Until then, it’s just you and me. That’s the only thing I know for sure.”“I give up, too,” he whispered.I looked at him, so broken, both physically and mentally, and it turned out I had some tears left after all.
A teď si v mysli vzpomeňte na jakejkoliv romantickej příběh, kterej začal ztroskotáním na opuštěným ostrově, a tipněte si, jak to bude pokračovat. S největší pravděpodobností se trefíte. Ve chvíli, kdy už to nebylo o jejich přežití na ostrově, jsem rapidně začala ztrácet zájem o cokoliv "nepřekvapivýho", co mi autorka naservírovala. Obzvlášť konec byl
největší překvapení ze všech - všechno dobře dopadlo, jak už to
v pohádkách bejvá. Akorát já si nechci číst pohádku, když mi tvrdí, že je
to úplně jinej žánr.
Ale jak už jsem řekla, tahle
kniha nebyla vůbec špatná. Jen jsem už viděla tolik variant Trosečníků a Modrých lagun, že mě tahle neoriginalita, která byla navíc dost nereálná a
přeslazená, vůbec nenadchla. Ale kdybych všechny ty filmy neviděla, tak bych to
hodnotila úplně jinak. Styl psaní se mi totiž moc líbil. Bylo to psaný
v první osobě, každou kapitolu se střídalo, kdo z těch dvou to vyprávěl.
Dokázalo to udržet mou pozornost i přes všechny výše uvedený nedostatky. Příběh
se díky tomu nevlekl, i když jsem věděla, kam to spěje.
Tuhle knihu bych doporučila
všem milovníkům Trosečníka, Modré laguny a všech těch příběhů, kde novodobá
obdoba Adama a Evy uvízne na opuštěným ostrově. Všem, komu se ty příběhy líbí
přesně tak, jak jsou, a nečeká, že by takový příběhy mohly končit nějak jinak
než jedním velkým romantickým HEA.
Edit: Kniha se dočkala i překladu do češtiny pod názvem Na ostrově.
Edit: Kniha se dočkala i překladu do češtiny pod názvem Na ostrově.
Žádné komentáře:
Okomentovat