True Colors - Clare London

Moje hodnocení: 3/5

#1 - True Colors

#2 - Ambush

#3 - Payback

#4 - Switch

Tak trochu snovej příběh, kterej víc než na děj sází na atmosféru, emoce a barvitost vyprávění. Skvěle našláplej příběh ale totálně zazdil nepochopitelnej konec.

Od týhle autorky jsem už kdysi četla jeden kratší příběh, kterej mě sice nijak zvlášť nezaujal z hlediska obsahu, ale zato mě naprosto uchvátil její způsob psaní. Zkusila jsem si proto od ní přečíst něco dalšího, abych věděla, jestli to kouzlo, který jsem tehdy cítila, byla jen náhoda, momentální rozpoložení mysli, nebo jestli je to doopravdy dar, kterým Clare oplývá. A zase. Nemůžu říct, že by tu příběh nebyl, to rozhodně ne. Ale hlavní síla spočívá v tom, jak je napsanej, jak mě autorka dokázala přimět, abych to všechno cítila. Bylo to... malebný :)

Zeke je extrémně talentovanej malíř, kterýho ale naprosto zdrtila smrt jeho bratra. Klesl až na samotný dno, přestal malovat, zadlužil se a utápěl se v alkoholu a více méně anonymním sexu. Stala se z něj lidská troska, která svůj pád a sebepohrdání maskuje agresivitou a zdáním, že je mu všechno ukradený.

Pak je tu Miles, kterej od Zekeho koupil jeho galerii. Miles je úspěšnej, má všechno, vzhled, peníze, úspěch, nádhernou přítelkyni... ale nudí se. Dalo by se říct, že je jako stroj. Chladnej, bez emocí, bez vášně. Lidi si k sobě moc nepřipouští.

Bylo až úsměvný pozorovat tuhle nekompatibilní dvojku, jak se pomalu sbližuje. Nejdřív mají profesionální vztah, kdy Zeke pracuje pro Milese na znovuotevření galerie. Pak se přesune do křehký roviny přátelství, jestli se to tak dá nazvat. Cítí se ve společnosti toho druhýho dobře, i když by to ani jeden nepřipustil. Miles pravidelně chodí za Zekem diskutovat práci a pak spolu jen v tichosti tráví čas - Zeke si kreslí do skicáře a Miles si prochází poznámky k plánovaný výstavě.

Líbilo se mi, jak to bylo popsaný. Miles ze začátku na Zekeho jen házel kradmý pohledy a tvářil se, že pracuje. Po čase to vzdal a kolikrát si i posunul židli, aby ho mohl líp sledovat při práci. Bylo to emotivní. Miles očividně nevěděl, co si se sebou počít, neodvažoval se blíž zkoumat svoje pohnutky, jen tam tak seděl a bezmocně svíral v ruce všechny ty papíry a prostě se jen... díval. Ten kontrast s jeho jinak očividnou sebejistotou a sebevědomím, s tím, jak ho jeho zaměstnanci vidí, jak jsou z něho nervózní, jeho autoritavnost jim až nahání strach... a pak tahle naivnost... Moje srdce bilo pro Milese. A pak když přišla jejich první pusa. Mohla jsem až cítit to napětí, jak si je vědomej každýho pohybu, každýho detailu, ten skoro až strach z neznáma. A pak když už se konečně políbí, tak ta elektrika mezi nima, jak se v něm něco zlomí a konečně se tomu přestane bránit... Myslím, že tohle je ten dokonalej první polibek, jak si ho každej člověk představuje pro sebe.

Miles se do toho vrhne po hlavě. Ale je zmatenej, něco takovýho nikdy nezažil. Najednou cítí kopu do tý doby neznámých pocitů, připadá si jako blázen, nemůže se Zekeho nasytit, cítí nejistotu, co když to není oboustranný, přemejšlí nad tím, co si Zeke myslí, co cítí... Řekla bych, že je to jasná láska, ale Zeke se to neustále snaží zlehčovat, přesvědčit oba, že si jen užívají.

Na jednu stranu se mi líbilo, že to bylo takový emotivní, žádný akční zvraty, hlavní síla byla ve stylu psaní. Bylo to jako sen. Žádný emoce nejsou moc intenzivní, ale přesto je všechny prožívám. Stejně tak sex byl žhavej a skvěle napsanej. Líbilo se mi, jak byly popsaný jednotlivý výstavy. I já jsem cítila ten šok a úžas nad výsledným efektem, přestože jsem nemohla vidět ani jedno dílo. Autorka to prostě dokázala tak živě popsat, že to bylo, jako kdybych tam byla mezi těma divákama a nechávala se oslnit všema těma barvama a motivama. Už jen kvůli tomu to stálo za to.

Malia turned, trying to imagine seeing the exhibition for the first time, just as the visitors were. It was a riot of paintings again, but the theme wasn’t of color or hue as before. It was of people and touch. There were pictures of hands praying; hands waving; hands striking; hands embracing. Pictures of children, men and women, offering comfort, help, praise, and derision. People clasping each other in friendship; striking in anger; clutching in lust.

The gallery was full of depictions of these people. Families; lovers; solitary figures. Everyone and anyone. Any age; any gender; any race.

Ale tahle snovost a lyričnost pro mě byla i největší slabina. Když mě někdo vyrušil ze čtení, kouzlo se najednou zlomilo a trvalo několik stran, než jsem se do toho poklidnýho transu zase dostala. Stejně tak proto, že je to takový snový, neintenzivní, nevěřím, že si to budu pamatovat dlouho. Jen asi ten pocit, že to bylo příjemný.

Stejně tak nejsem člověk, kterej si potrpí na emotivní stránku. Určitě je jí trocha potřeba, sledovat ty vnitřní zmatky Milese a Zekeho bylo úžasný, ale všeho moc škodí. Po nějaký době jsem už začínala bejt rozčilená a otrávená z toho, že si ti dva hledají problémy tam, kde nejsou. Komunikace lidi! Miles se cítí nejistej, protože Zeke všechno mezi nima považuje jen za sex, čeká, kdy ho omrzí. Zeke se zase na druhou stranu bojí, že není pro Milese dost dobrej, stále si pamatuje na ten svůj kolaps, kdy všechno podělal - svou kariéru, život - bojí se, že podělá i tohle a Milese tak zklame. Ok, beru to, každej má svý obavy. Ale musí to vážně neustále rozebírat? Měla jsem nutkání začít netrpělivě přeskakovat stránky, abych se už konečně dostala na konec.

A na tom konci, doslova na konci, přišla další zápletka, která se snad během deseti stran vyřešila, a mně nezbylo než nevěřícně zírat. Wtf, proč tam něco takovýho dali? Z celýho příběhu to najednou udělalo jakousi slátaninu, tohle bylo naprosto mimo, nehledě na to, že to bylo i směšný - kterej zločinec se ke všemu přizná, když proti němu nemají jedinej důkaz?

Když to shrnu, první půlka byla příjemná, nádherná. Ale pak to bylo, jako kdybych do ruky dostala úplně jinou knihu. Byl to samej sex, emoce, sex, emoce... vážně, byli jak dva králíci. Nemám nic proti sexu, obzvlášť, když je tak žhavej jako tenhle a tak dobře napsanej... ale po čase se to omrzí, obzvlášť, když příběhu už nic dalšího nedával, nijak jejich vztah neposouval dál... byl prostě jen taková vsuvka.

Další tři díly jsou v podstatě jen kratičký jednorázový doplňky, jak to bylo dál. Nemají víc jak třicet stran. Ale bohužel to byla jen další variace sexu, příběh to nijak dál nerozvíjelo, takže ti, kteří MM sex moc nemusí a zajímá je jen příběh, by se do čtení těch tří dodatků ani nemuseli pouštět.