neděle 30. září 2012

Má zářijová zklamání...

Znáte ten pocit, když máte ohledně něčeho velký očekávání a pak se nenaplní? Nebo když se rozhodnete dát něčemu "ještě jednu" šanci, jen aby vás to nakonec jen zase zklamalo? Nebo když třeba ani nic neočekáváte, ale najednou zjistíte, že držíte v ruce něco, co snad ani nikdy nemělo spatřit světlo světa? I tenhle měsíc se našlo pár knih, který mě nějakým způsobem zklamaly nebo zděsily.
Dokonce i to, co očekáváme, může být strašlivým šokem,
pokud jsme se drželi špetky naděje.
Historie Duny: Služebnický džihád

Hot Boys - M.T. Majar

romance

Tohle by se dalo zařadit právě do kategorie Váhavě dala ještě jednu šanci.

V posledních letech jsem pozvolna přestala číst knihy v češtině. Nevím, jestli kvalita upadá nebo mám s přibývajícím věkem větší nároky, ale často se mi stávalo, že mi zvolenej jazyk přišel nepřiměřenej daný postavě - buď to bylo moc zdvořile nebo zase ne dost kultivovaně... zkrátka jsem při čtení trpěla a nedokázala jsem najít to spojení s postavama, který potřebuju k tomu, abych je mohla brát vážně a emocionálně se do jejich příběhu zapojit.

Dala jsem teda šanci další český knize. Slyšela jsem, že si tady autorka nejde pro sprostý slovo daleko a že je to psaný dost otevřeně. Těšila jsem se, že si konečně přečtu správnou variantu našeho krásnýho mateřskýho jazyka. Dostala jsem místo toho slovník dvanáctiletých holčiček, který se naučily pár nevhodných slov a rozhodly se je pro tu srandu použít. Mohla bych se tu rozčilovat ještě hodně dlouho, ale aspoň náznak mýho rozhořčení se dá najít v recenzi.

Kromě češtiny mě tahle kniha zklamala ještě v něčem. Příběh jsem neočekávala, na to jsem byla dopředu upozorněná, ale aspoň jsem doufala v trochu tý akce, nebo něco víc o striptérech. Koneckonců to je to, co obálka i anotace slibovaly. Místo toho jsem dostala romantickou klišoidní slátaninu.

Přesto ale na knihy v češtině zanevřít nehodlám. Vím, že jsou i poměrně dobrý překlady, dokonce i takový, ke kterým se ráda opakovaně vracím. Takže to chce hledat!


Stockholm Syndrome - Richard Rider

MM

Jedna známá byla po přečtení týhle knížky skoro hysterická, jak je to úžasný a jak by z toho byl úžasnej film. Ta stejná ženská, která se vždycky zdá tak nad věcí a která má většinou stejnej vkus jako já. A ta z tohohle šílela. No co na to říct? Hned jsem to měla v ruce a jen čekala na vhodnou chvíli, kdy budu mít trochu víc času, abych si mohla bez přerušování přečíst celou sérii. Uh, výsledek byl katastrofální. Krásnej příklad situace Měla příliš velký očekávání.

Prvních deset procent jsem netušila, která bije, začala jsem mít podezření, že autor musel bejt sjetej, když to psal. Nemělo to hlavu ani patu, ale hlavně jsem nebyla schopná říct, o čem to vlastně je. Bylo to naprosto šílený. Šílený ve stylu Bonnie a Clyde. Dalších deset procent jsem nebyla o nic moudřejší, ale zvrhlo se to v hromadu sexu, poměrně úchylnýho k tomu. O facky nebo hrátky s pistolí (ne, to není sexuální eufemismus) tu nebyla nouze a když se to zvrhlo na hrátky na "taťku a zlobivýho kluka", tak jsem to vzdala. Ne proto, že bych byla nějak prudérní, myslím, že po přečtení Special Forces už zvládnu cokoliv, ale protože po nějakých dvě stě stranách to stále nemělo žádnej příběh a já stále nevěděla, o čem to krucinál je. Nudila jsem se a vydržet dalších dvě stě stran, když nemám záruku, že se to zlepší... na to vážně nemám.

Mohla bych pokračovat do nekonečna, tak rozhozená z toho jsem. Místo toho se spokojím s citací pár vět ze dvou recenzí na goodreads, který naprosto vystihujou moje pocity z týhle knihy: "It's a bit like watching a train wreck." "Stockholm Syndrome is not mm romance, but mm horror."

Žádné komentáře:

Okomentovat