Wolfman series - Brannan Black

Moje hodnocení: 4/5

#1 - Apocalypse

#2 - Revelations

#3 - Judgement

#4 - Salvation

#5 - Genesis

Nikdy jsem od Brannan Black nic nečetla. Až jednou jsem si stáhla balík knih a při jejich třídění jsem narazila na její knihu Paradise. Zaujalo mě její vysoký hodnocení, ale odpudilo mě, že je o shapeshifterech (omg, jak je to vlastně v češtině? metamorfóza? měniči? lidský zvířátka?). Mám k nim tak nějak odpor, protože u nich bejvá velkej důraz na hierarchii - alfa samec a všechen ten shit okolo. A já nenávidím nerovnováhu ve vztazích. Ale protože to bylo krátký (hrubě pod sto stran), tak jsem se do toho pustila. A můj názor? Šílenství, naprostý a totální šílenství. Málem jsem brečela smíchy a přitom ty situace vlastně ani nebyly vtipný. Oh bože, na tuhle autorku si musím dát pozor, má styl psaní jak dělanej pro mě. I příběhově to bylo celkem zajímavý, pokud se u knih tohohle rozsahu dá mluvit o nějakým příběhu. A protože jsem chtěla víc, pustila jsem se do týhle série, která je něco jako alternativní verze Paradise.

Premisa je v obou příbězích stejná. Svět zachvátí pandemie nemoci, který se začalo říkat Werewolf Syndrome, neboli syndrom vlkodlaka. Většina nemocných zemřela. A muži, kteří přežili, se změnili. Narostly jim tesáky a drápy, značně zesílili... ale hlavně se z nich staly šílený bestie, který trhaly na kousky a požíraly všechno, co jim přišlo pod ruku. Nic růžovýho. A svět, jak ho známe, se zhroutil.

No one knows if they lost the memory of who they’d been or if they didn’t care anymore. Maybe they just plain went nuts. No one could get close enough to ask, not and live to tell about it. Not that it made them stupid. Might have been containable if it had.

Příběh je vyprávěnej z pohledu Daniela, kterej je jako jeden z mála mužů vůči nemoci imunní a žije společně s pár desítkama žen v opevněným táboře. Mohlo by se to zdát jako ráj na zemi, ale bohužel je gay, takže si svou společnost moc neužívá. Obzvlášť, když se ho snaží využívat jako plemennýho hřebce ve snaze o obnovení lidstva. Jednoho dne ho na jeho výpravě za obstaráváním surovin pro tábor zajme skupina vysoce organizovaných vlčích mužů. Už jen to, že ho hned neznásilnili nebo neroztrhali na kousky, Daniela překvapí, ale když na něj promluví, tak je doslova v šoku. Jejich vůdce Mace chce po Danielovi informace, kde obstaral palivo do náklaďáku a kde je zbytek jeho lidí. Nakonec ho vezmou do svýho tábora s tím, že pokud jim pomůže zprovoznit jejich generátor, tak bude v bezpečí. A tak začíná Danielův život v táboře vlčích mužů.

Jsou tam kupodivu i vlčí ženy, ale to, co Daniela zarazí ze všechno nejvíc, je přítomnost lidských žen, který navíc vypadají spokojeně. Vlčí muži se k nim chovají s respektem a pokud samy nechtějí jinak, tak je nechávají na pokoji. Daniel je ale jinej případ. Není žena, takže si nezaslouží stejný práva jako ony. Stejně tak je oproti ostatním nesrovnatelně slabší, takže by měl logicky patřit až na samotný dno potravního řetězce, nechat si od každýho všechno líbit, bejt naprosto submisivní. Zkrátka držet hubu a krok. Což je zřejmě jediná věc, kterou Daniel nedokáže, i kdyby ho to mělo stát život.

Twisting as I fell, I rolled to put some distance between us. I sucked a breath and screamed it back out when his claws bit deep into my thigh. My jeans shredded under them. I kicked back, landing a good one on his jaw. A kick slammed me into the engine, driving all my breath out.

He followed with a kick to my head that rattled my teeth and damn near broke my jaw. I wrapped my arms over my head only to have him almost rip one from its socket. Blood poured down my arm from five deep claw marks. I curled into a ball, trying to protect myself as best I could. Claws raked deep across my ribs. A wave of dizziness swept over me. With sudden clarity, I knew I was going to die and there wasn’t a damn thing I could do about it.

Ok, na jednu stranu se to skoro nedá brát vážně, protože to je jako číst porno. I když se příběh víc rozvíjí, tak stále tam jsou orgie napravo i nalevo. Ale po čase si člověk zvykne a pak mi to přišlo i úsměvný, všechen ten fuck fest, jak tomu říkají, ráno, v poledne a večer :) Ale pak to začne bejt i trochu víc psychologický a nabere to i svou hloubku. Snaha vyjednávat mír mezi lidmi a vlčími muži, Danielovo trauma z jeho vraždění vlčích mužů pro zábavu, když ještě nevěděl, že mají osobnost a vědomí, nebo jeho neschopnost se podřídit Maceovi kvůli jeho temným vzpomínkám, i když tím destabilizuje celou smečku.

Narozdíl od jiných sérií nemá každá kniha svůj vlastní příběh nezávislej na ostatních. Tady se nedá přestat po prvním díle a čekat aspoň zdání nějakýho zakončení. Tohle je jedna delší kniha, kterou podle mě autorka jen rozdělila na pět zhruba stejně dlouhých částí. Číst každou zvlášť nebo snažit se popsat každou zvlášť by nemělo smysl. Ale vzhledem k tomu, že je to napsaný tak čtivě a že se to neustále žene kupředu, tak si člověk ani neuvědomí, že už je na konci. Sama jsem to stihla přečíst za jedinej den.

Ke konci se to ale zvrhlo v jedno velký miluju tě, což bytostně nesnáším. Ne, že by se to točilo jen kolem toho... jen to prostě nějak nemělo tu jiskru... nebo to už taky možná bylo tím, že jsem to četla celej den a ke konci jsem už neměla sílu to nějak prožívat. Ne, myslím, že to bylo trochu antiklimatický, všechno to na konci proběhlo moc rychle a jednoduše. I tak ale nelituju, že jsem nad tím všechen ten čas strávila a v budoucnu si to rozhodně přečtu znova. Daniel je vtipnej charakter a i ty nejděsivější situace dokáže popsat s nadsázkou a sarkasmem.

Ale co je proboha s těma obálkama? Jsou tak odporný, až se mi chce brečet. Kdybych předtím nečetla Paradise, tak bych se asi týhle sérii vyhla už kvůli těm obálkám. Krásnej příklad rčení nesuď knihu podle obalu :)