Zjišťuju, že neustále básním o knihách, básním o příbězích, zajímavých zápletkách a originalitě, básním o zajímavým stylu psaní. Neustále nadávám na knihy, nadávám na příběhy, nudný zápletky a klišé, nadávám na otřesný styly psaní... Ale co samotní hrdinové těchhle příběhů?
Kolikrát, když se řekne název knihy, nevzpomenu si na příběh nebo jazyk, ale na některou z postav, ať už hlavní nebo vedlejší. Některý z knih nebo sérií čtu jen kvůli daným postavám. Navíc u spousty knih, kdyby ten či ona nebyli jím nebo jí, tak bysme dostali naprosto odlišnej příběh. Harry Potter by bez Hermiony nebyl Harrym Potterem (nehledě na to, že by příběh asi skončil předčasně Harryho smrtí) nebo kdyby Frodo neměl Sama, výsledek by byl katastrofální.
A přesto na tyhle hrdiny při svých básněních a nadávkách tak nějak zapomínám. Někteří by si zasloužili zvěčnit v takový mý soukromý dvoraně slávy. Jsem ale poměrně kritická. Jen tak někdo mě neohromí a přestože mívám většinu postav víceméně ráda, nemiluju je. Tohle privilegium si zasloužila jen hrstka.
Kolikrát, když se řekne název knihy, nevzpomenu si na příběh nebo jazyk, ale na některou z postav, ať už hlavní nebo vedlejší. Některý z knih nebo sérií čtu jen kvůli daným postavám. Navíc u spousty knih, kdyby ten či ona nebyli jím nebo jí, tak bysme dostali naprosto odlišnej příběh. Harry Potter by bez Hermiony nebyl Harrym Potterem (nehledě na to, že by příběh asi skončil předčasně Harryho smrtí) nebo kdyby Frodo neměl Sama, výsledek by byl katastrofální.
A přesto na tyhle hrdiny při svých básněních a nadávkách tak nějak zapomínám. Někteří by si zasloužili zvěčnit v takový mý soukromý dvoraně slávy. Jsem ale poměrně kritická. Jen tak někdo mě neohromí a přestože mívám většinu postav víceméně ráda, nemiluju je. Tohle privilegium si zasloužila jen hrstka.
Můj jedinej zářijovej hrdina. Přesně tak. Za celej měsíc se mi do srdce vloudil jen tenhle poměrně nesmělej a bezmezně hodnej chlap. Jako kluk mi k srdci moc nepřirostl, spíš jsem ho litovala. Ale asi tak, jako byste litovali cizího člověka, kterýho neznáte. Řeknete si, jak je to hrozný, a za pět minut po něm už nevzdechnete. Ale jako dospělej mě Larry naprosto dostal. Je to taková jedinečná čistá duše, kterou nezničily desetiletí šikany, útlaku a opovržení. Stále dokázal v lidech vidět hlavně to dobrý a zachoval si svoje ideály. I když na tom byl nejhůř, myslel nejdřív na ostatní. Normálně by mě to iritovalo, nesnáším prosťáčky typu když tě někdo praští, nastav druhou tvář. Ale Larry takovej nebyl. Byl inteligentní a sečtělej. Jen i bohužel přehnanej optimista. Proto, když ke konci ztratil svoje ideály a na všechno rezignoval a zahořkl a začal uvažovat ve stylu oko za oko, zub za zub, v tom okamžiku se ve mně prostě něco zlomilo a Larry se navěky vedral do mý mysli a srdce.
For the first time in longer than he cared to remember, Larry smiled in the presence of another person, and then his hand came up, the old habit, covering his mouth. He said, “Last visitor I had, apart from this DIRECTV fellow, was… well, a bunch of teenagers come through a few months ago, drunk. Bout one A.M. Drove by in a Ford Explorer, stopped out there”—pointing at the road—“started throwing beer bottles on my roof, yelling for me to come out.”“Did you?”He shook his head. Remembered how he’d stood looking through the parted drapes, chickens noisy behind the house, glad his mother didn’t have to be here for this. It had crossed his mind he wouldn’t use the telephone, even if they tried to come in.“It was one of em,” he said, “got out with a baseball bat.”“Shit.”“Stood there awhile. Big fellow.”“What’d he do?”“His friends was yelling for me to come out.” Calling him murderer, rapist, faggot, chickenshit. Nothing he hadn’t heard before, wouldn’t hear again. “Finally,” Larry said, “he took that bat and busted out my headlights.”
Žádné komentáře:
Okomentovat