středa 31. října 2012

Má říjnová zklamání...

Bohužel se i tenhle měsíc našly knihy, který mě zklamaly, a byla bych pravděpodobně šťastnější, kdyby se ani nikdy nevydaly. Tentokrát by se článek klidně mohl jmenovat Čeho je moc, toho je příliš nebo Pokračování, který neměly nikdy vzniknout anebo Autorky neví, kdy přestat. Řeč je o nekonečných sériích, který opakovaně s každou další knihou kazí můj názor na předchozí díly. A sériích, který měly zůstat jako samostatná kniha nebo ani nikdy neměly vzniknout.



Stars & Stripes - Abigail Roux

MM, crime

Tohle je už v pořadí šestej díl série Cut & Run. Tuhle sérii jsem milovala, nebo spíš jsem milovala její dva hlavní hrdiny, Tyho a Zaneho. Byli to dva tvrďáci, agenti FBI, kteří se ze začátku nemohli ani vystát, kolikrát si i dali do zubů. Líbilo se mi, že to nebyla láska na první pohled a že jejich vztah nebyl o romantice, ale o kolegiálnosti, přátelství a sexu. Bohužel ve chvíli, kdy tuhle sérii opustila jedna z autorek a Abigail Roux v jejím psaní pokračovala sama, bylo to jako kdyby někdo mý oblíbený hrdiny vyměnil za jejich klony. Tihle dva drsňáci, alfa samci a bojovníci se změnili v zamilovaný školačky, který si každých pět minut říkají, jak moc se milujou a jak si vzájemně chybí, když jsou od sebe dýl jak den. Začalo to prostě bejt směšný.

V předchozím díle se to ještě dalo skousnout, protože to bylo pěkně vyvážený akčníma a vtipnýma scénama. Tady už jsem bohužel takový štěstí neměla. Zápletka byla neuvěřitelná a přišlo mi, že si Ty veškerý závěry cucá z prstu na základě naprosto neexistujících důkazů. Přesto tuším, že až autorka ze svý továrny na nesmysly vyprodukuje další díl, že si ho stejně přečtu. Tohle je už prostě jen závislost a setrvačnost a já prostě chci vědět, jak to s nima skončí.


Saving Sean - Con Riley

MM

Po předchozím díle After Ben, kterej se mi moc líbil, jsem se nemohla dočkat tohohle volnýho pokračování, který mělo bejt o Peterovi, našem chudákovi, kterýmu Theo prokouzl mezi prsty. Petera jsem si oblíbila, takže jsem si tohle natěšeně koupila hned první den po vydání.

Nemám slov. Jsem naprosto zhrozená, znechucená. Tohle byla zdaleka ta největší kopa nesmyslů, kterou jsem v poslední době četla. Ale dostala jsem se až na konec! Úspěch! A ztráta času. Strašně se to vleklo, často to bylo vyloženě nudný. Seana jsem nesnášela, nedokázala jsem ani pochopit Peterův spasitelskej komplex. Navíc jakoby se z něho stal někdo jinej. Najednou měl zlozvyky, který v předchozí knize neměl, i když tady se objevovaly na skoro každý stránce. Stejně tak většina postav, který jsem měla v předchozím díle ráda, tady najednou ztratila svoje kouzlo... A tomu všemu autorka nasadila korunu svým psaním. Vůbec se z prvního dílu nepoučila, spíš naopak. I tady jsou vzpomínky ve vzpomínkách, Peter v minulosti přemejšlí o budoucích dnech, v přítomnosti přemejšlí o minulosti, ve který přemejšlí o další minulosti, aby zase najednou hopsnul do budoucnosti... Naprosto jsem se ztrácela! Nevěděla jsem, co se stalo před čím a kolikrát jsem dokonce měla dojem, že se jedna a ta samá událost stala několikrát. Nedalo se to číst. Jediná pozitivní věc na celý knize byl Peterův táta. Toho jsem si hned zamilovala.

Stále ale dám šanci třetímu dílu, kterej by měl bejt o Marcovi (Benův bratr) a Aidenovi. Ty jsem milovala jak v prvním díle, tak i v tomhle. Tak snad to autorka nezmrví chaotickým vyprávěním a pro jednou bude psát chronologicky.


A Note in the Margin - Isabelle Rowan

MM

Nebyla jsem si jistá, jestli sem tuhle knihu zařadit, protože když jsem ji začínala číst, tak jsem žádný očekávání neměla, takže by se samozřejmě nemohlo dostavit ani zklamání. Jenže ono se dostavilo. Společně se vztekem nad ztraceným časem. Během prvních pár stran jsem si totiž určitý očekávání utvořila. Líbilo se mi to, mělo to zajímavou myšlenku - úspěšnej podnikatel a workoholik se zamiluje do bezdomovce. Víc detailů (a zděšení) je v recenzi.

Takže co mě na tom zklamalo a znechutilo? Strašnej styl psaní, kterej mě každou chvilku zmátl a pak už jen rozčiloval. Autorčina snaha zamaskovat, že si je vědomá toho, že její čtenáři můžou bejt zmatení ohledně toho, kdo si co myslí a o kom je zrovna řeč, tím, že nahradila drtivou většinu zájmen jménama. Dokonce i když tam byla ta postava sama, bylo to samý John tohle a John támhleto. A při rozhovorech se každá věta zakončila jménem adresáta. Máš hlad, Davide? Pojď se najíst, Davide. Máš dost, Davide? A co čaj, Davide? Omg! Ale to by se ještě možná dalo skousnout (no, asi ne), kdyby to bylo vynahrazený příběhem. Což se nestalo. Dostala jsem kopu slz a osobních melodramat. A ani fakt, že všichni až na jednu ženskou a dítě tam byli gayové mě moc nenadchnul. Proč? Proboha proč?! 

Žádné komentáře:

Okomentovat