Do tohohle mě tak trochu navrtala kamarádka. Slíbila jsem jí, že jí to převedu z pfd do mobi. Nevím, co to bylo za záhadnej soubor, ale ještě jsem se nesetkala s tak obtížnou knihou. Chybějící mezery mezi slovama nebo chybějící apostrofy mě přiváděly k šílenství a musela jsem je opravovat ručně. Tak jsem si řekla, že když už jsem nad tou kravinou strávila tolik času, že si ji teda aspoň přečtu. No a uh... asi to nebyla ztráta času, ale přesto tak nějak... prostě to byl průměr.
Lucky byl odsouzenej k deseti letům vězení za podvodný machinace s léčivama, ale dostal šanci si odpracovat zbytek trestu na svobodě, když bude pomáhat chytat podobný zločince. Na konci by pak dostal novou identitu a měl by tak šanci začít novej život s čistým štítem. Pár měsíců před jeho odchodem jeho šéf najme nováčka, Boa, bejvalýho mariňáka, kterej ho má nahradit. Lucky ho má zaškolit, zatímco spolu pracujou v utajení ve snaze odhalit podvody jedný mezinárodní farmaceutický společnosti.
Lucky je poměrně arogantní, rád ostatním dokazuje, že svou práci zvládá líp než kdokoliv jinej. Nikdy by nahlas nepřiznal, že se z jeho nenáviděný práce stala docela zábava, nesedělo by to s jeho image tvrďáka, kterýmu je všechno a všichni ukradení. Bo je pro něj jen otravná překážka k jeho svobodě. A taky mu to dává sežrat. Dělá mu všemožný naschvály a snaží se ho za každou cenu vytočit. Ale Bo je klidnej, dokonce se s Luckym snaží spřátelit - nosí mu kafe, vaří mu, neodporuje jeho rozmarům... Nebyl ale poddajnej, to ne, urážky si nenechával líbit, jen prostě bral, že Lucky je něco jako jeho nadřízenej a tak má víc práv. Lucky ho začne proti svý vůli respektovat a i mít docela rád.
Celý je to vyprávěný z Luckyho pohledu a přišlo mi zábavný sledovat, jak se z poměrně (navenek) bezcitnýho člověka, kterej si zakázal mít někdy někoho rád, stává proti jeho vůli domácí typ, kterej s péčí vybírá jídlo na večeři nebo dárky k vánocům. Hlavně jeho vlastní zděšení nad tím, co se s ním děje.
Let's see, I fucked him, slept with him, he's still here—and smiling at me like I might not have to wait until hell freezes over to do it again. And if the slap and tickle in the men's room counts, I've had him twice. Shit, he's stormed right past “casual fuck,” and landed firmly on “in a court of law he'd now be declared my lover.” How the hell did that happen?
Vlastně obecně Lucky byl to nejzábavnější na celý knize. Na všechno měl odpověď a jeho vnitřní monology byly kolikrát k popukání. Ze začátku jsem ho vůbec nemusela, lezl mi na nervy, ale postupně, jak jsem zjišťovala jeho životní příběh, jak se dostal do vězení, a co všechno obětoval, aby si zachránil kůži, tak mi tak nějak přirostl k srdci.
Ale přestože jsem měla ráda Luckyho i Boa a dokonce i svým způsobem Waltera, jejich šéfa, tak mě to jako celek nijak nenadchlo. Celý to vyšetřování mi bylo šumák a zajímala mě jen jejich vzájemná interakce. Stejně tak jsem byla trochu otrávená tím, jak se snažili udělat z Boova života takový malý melodrama... jistě, neměl to lehký, ale podle mě tu stačil jeden temnej a smutnej příběh.
A konec, no... byl v pohodě, nepřekvapil, docela i pobavil... Ale jak jsem řekla, kniha jako celek mě ani trochu nezaujala. Nevím vůbec proč, protože byla psaná skvěle, dobře se to četlo, nevleklo se to a příjemně to ubíhalo. I rozum mi říká, že zápletka byla solidní a práce v utajení mě vždycky zajímala. Oblíbila jsem si postavy a u docela dost scén jsem se i nasmála... vážně nevím, proč takhle skvělá kombinace u mě prostě selhala.
Žádné komentáře:
Okomentovat