Umm... netuším, kde jsem k týhle knize přišla, nejspíš mi ji zase někdo vnutil, obálkou to určitě nebylo. Tahle kniha je stará, poprvý se vydala někdy na začátku osmdesátých let, takže podle toho ta obálka i vypadá. Možná mě ale zaujalo to, že to byl vítěz Newbery Honor v kategorii knihy pro děti. Nechala jsem se tím ale zároveň trochu zblbnout, nechtělo se mi do toho, přece si nebudu číst dětský knížky. Ale pak jsem si v komentářích na goodreads přečetla, že i když to většina lidí četla v dětství a stalo se to knihou jejich mládí, líbí se jim to i teď v dospělosti. V mysli mi tak trochu vyskočil Tolkien, protože i když jsem Pána prstenů milovala, dneska bych se do něho už asi pustit nechtěla. Přesto dál oslňuje i dospělý čtenáře. Tak jsem se po dlouhým váhání pustila do četby The Blue Sword.
Hlavní hrdinkou je mladá Harry, která po smrti svých rodičů přijede za svým bratrem do Damaru, pradávný země plný pouští a nepřístupných kopců. Žijou tam Domované (Homelanders) a původní Horalé (Hillsmen). Pro lepší pochopení jsem si je představovala tak trochu jako dávný Evropany, kteří přijeli osídlovat Ameriku a narazili tam na Indiány. Navzájem se nechápou, zvyklosti těch druhých oběma národům přijdou spíš směšný a obecně se nemají moc v lásce a pokud možno se vyhýbají jeden druhýmu. Harry skoro proti svý vůli propadne tajemný zemi a obdivuje písečný duny a vedro, který všichni Domované proklínají, naopak vítá. Zemi Horalů ale ohrožujou tajemní Seveřané (Northlanders), kteří nejsou tak úplně lidé, a jejichž vůdce ovládá čáry. Corlath, král Horalů se pokusí požádat Domovany o pomoc, protože ví, že by po Horalech byli další na řadě, ale ti mu neuvěří. Corlath ale uvidí mladou Harry a jeho vize mu řeknou, že je pro jejich boj klíčová, a rozhodne se ji unýst a vytrénovat z ní bojovníka.
Téma mě zaujalo. Tak trochu si libuju v příbězích, kde se střetávají rozlišný kultury. Taky mě zaujalo to, že je to poměrně stará kniha. Byla jsem zvědavá, jak moc se tehdejší fantasy liší od toho, na který jsem zvyklá. Líbilo se mi, že oproti spoustě dnešních fantasy, který jsou psaný jak přes kopírák, je tahle kniha mnohem víc dějová a má propracovanej svět. Autorka si dala tu práci, aby popsala zvyklosti jednotlivých národů, vytvořila legendy a zahrnula tam velkou spoustu postav, aniž by se v tom člověk ztrácel. Líbilo se mi, že tu i koně a lovecký kočky měly osobnost. A jakou! U některých knih nejsou takhle dobře vykreslený ani hlavní postavy. Když bych měla říct, která postava se mi na celý knize líbila ze všeho nejvíc, musela bych říct Tsornin nebo Narknon. Harryin kůň a lovecká kočka. Vážně. Byli tak skvěle vykreslení, až je to k nevíře. Dokonce se o to pokusila i u meče, podle kterýho je tahle kniha pojmenovaná. Bylo to pestrý a nepůsobilo to dvourozměrně, jak je u spousty knih zvykem.
Ale to, co oceňuju skoro nejvíc, je to, že tu byla skoro naprostá absence romance. Samozřejmě by se tu nějaká našla, ale líbí se mi, že není středobodem vesmíru, jak to u dnešních knih bejvá tak častý. Tahle kniha prostě nestojí na tý puse, kterou si dají hlavní hrdinové, a zbytek je jen kulisa a pozadí pro tu romanci a lásku. Tahle dějovost mi u dnešních knih tak trochu chybí.
Bohužel ale kvalitu týhle knihy strašně srážel styl psaní. Byl poměrně složitej - odstavce často skoro přes celou stranu a věty na několik řádků. Autorka si libuje ve složitých souvětích, který vzájemně spojuje středníkama a vytváří tak z nich souvětí ještě delší a složitější. Ze začátku jsem s tím docela zápasila, ale pak jsem si asi zvykla a už jsem to skoro ani nevnímala. Škoda jen, že to tý knize dodalo spíš popisnou atmosféru. Přála bych si, aby to psaní mělo větší spád, kterej by odpovídal samotnýmu příběhu.
První polovina knihy se mi moc nelíbila. Neřekla bych, že byla vyloženě nudná, ale bylo to na hranici. Zápasila jsem s rozvláčným textem a i Harry mi nebyla moc sympatická. Přišlo mi, že všechno přijímá tak nějak pasivně, dokonce i svůj vlastní únos. Nikoho se na nic neptá a jde prostě s proudem. Ale někdy od půlky se konečně chytila iniciativy a začala jednat sama za sebe. A když přišla bitva, zůstala jsem vzhůru až do dvou do rána, jen abych se dozvěděla výsledek.
Co se týče závěru, tak ke konci jsem se jen neustále pleskala do čela a kroutila očima, protože takový věty svět neviděl. I mistr Yoda by bledl závistí nad takovou formálností a krkolomností. Ale přesto jsem se musela usmívat. Nevím, jestli jsem to s tím jazykem prostě už vzdala a vyžívala se v těchhle zvláštnostech, nebo mi už jen prostě hráblo, ale najednou mi nevadila ta hromada kýčů, u kterých bych si jindy rvala frustrací vlasy na hlavě. Přišlo mi, že ten naivní a přeslazenej závěr se k tomu tak nějak hodil.
Téma mě zaujalo. Tak trochu si libuju v příbězích, kde se střetávají rozlišný kultury. Taky mě zaujalo to, že je to poměrně stará kniha. Byla jsem zvědavá, jak moc se tehdejší fantasy liší od toho, na který jsem zvyklá. Líbilo se mi, že oproti spoustě dnešních fantasy, který jsou psaný jak přes kopírák, je tahle kniha mnohem víc dějová a má propracovanej svět. Autorka si dala tu práci, aby popsala zvyklosti jednotlivých národů, vytvořila legendy a zahrnula tam velkou spoustu postav, aniž by se v tom člověk ztrácel. Líbilo se mi, že tu i koně a lovecký kočky měly osobnost. A jakou! U některých knih nejsou takhle dobře vykreslený ani hlavní postavy. Když bych měla říct, která postava se mi na celý knize líbila ze všeho nejvíc, musela bych říct Tsornin nebo Narknon. Harryin kůň a lovecká kočka. Vážně. Byli tak skvěle vykreslení, až je to k nevíře. Dokonce se o to pokusila i u meče, podle kterýho je tahle kniha pojmenovaná. Bylo to pestrý a nepůsobilo to dvourozměrně, jak je u spousty knih zvykem.
Ale to, co oceňuju skoro nejvíc, je to, že tu byla skoro naprostá absence romance. Samozřejmě by se tu nějaká našla, ale líbí se mi, že není středobodem vesmíru, jak to u dnešních knih bejvá tak častý. Tahle kniha prostě nestojí na tý puse, kterou si dají hlavní hrdinové, a zbytek je jen kulisa a pozadí pro tu romanci a lásku. Tahle dějovost mi u dnešních knih tak trochu chybí.
Bohužel ale kvalitu týhle knihy strašně srážel styl psaní. Byl poměrně složitej - odstavce často skoro přes celou stranu a věty na několik řádků. Autorka si libuje ve složitých souvětích, který vzájemně spojuje středníkama a vytváří tak z nich souvětí ještě delší a složitější. Ze začátku jsem s tím docela zápasila, ale pak jsem si asi zvykla a už jsem to skoro ani nevnímala. Škoda jen, že to tý knize dodalo spíš popisnou atmosféru. Přála bych si, aby to psaní mělo větší spád, kterej by odpovídal samotnýmu příběhu.
První polovina knihy se mi moc nelíbila. Neřekla bych, že byla vyloženě nudná, ale bylo to na hranici. Zápasila jsem s rozvláčným textem a i Harry mi nebyla moc sympatická. Přišlo mi, že všechno přijímá tak nějak pasivně, dokonce i svůj vlastní únos. Nikoho se na nic neptá a jde prostě s proudem. Ale někdy od půlky se konečně chytila iniciativy a začala jednat sama za sebe. A když přišla bitva, zůstala jsem vzhůru až do dvou do rána, jen abych se dozvěděla výsledek.
Co se týče závěru, tak ke konci jsem se jen neustále pleskala do čela a kroutila očima, protože takový věty svět neviděl. I mistr Yoda by bledl závistí nad takovou formálností a krkolomností. Ale přesto jsem se musela usmívat. Nevím, jestli jsem to s tím jazykem prostě už vzdala a vyžívala se v těchhle zvláštnostech, nebo mi už jen prostě hráblo, ale najednou mi nevadila ta hromada kýčů, u kterých bych si jindy rvala frustrací vlasy na hlavě. Přišlo mi, že ten naivní a přeslazenej závěr se k tomu tak nějak hodil.
Kniha byla vydaná i v češtině pod názvem Modrý meč. Neměla jsem možnost si přečíst českou verzi nebo aspoň někde vidět nějakou ukázku, takže nemůžu říct, jestli by překlad dokázal odstranit tu popisnou atmosféru, kterou způsobily strašně dlouhý odstavce a věty. I když neslyšela jsem moc pochvalný ohlasy, dokonce jsem i zaslechla něco o hrubkách?!Série má i druhej díl, kterej se ale týhle knihy týká jen okrajově. Vypráví o osudech paní Aerin, která jako první nesla Modrý meč, a v týhle knize je už jen vzdálenou legendou. I když se mi samotnej příběh líbil, do druhýho dílu se nepustím. Autorčin styl psaní pro mě udělal ze čtení námahu a já si chci při čtení trochu oddechnout, pobavit se.
Žádné komentáře:
Okomentovat